SYSTÉM.

  • ze života
  • Zobrazeno: 2592
Vedli jsme s Jardou Hřebíkem debatu o tom, co je to herní systém. Vyzval jsem ho, aby popsal své vnímání tohoto pojmu (ZH). Zde je: Systém vnímám tak, že je to dohodnutý způsob řešení (stanovená účelná forma organizace). Ve fotbale dohodnutý způsob řešení útočných a obranných herních situací,  včetně standardních. Například: kteří hráči, kdy a jakým způsobem a v jakém prostoru  se budou zapojovat do řešení herních situací. (Encyklopedický slovník: uspořádání prvků do vztahů, které z daného souboru prvků tvoří  rel. celek. Abstrakce vlastností systému je upřesňována analýzou a popisem vnitřních strukturních vztahů matematickými metodami.) Drtivá většina lidí zajímajících se o fotbal vnímá systém hry na základě pouhého rozestavení hráčů. Například 4-4-2,4-1-4-1,4-3-3,4-2-3-1 atd. Čteme  nebo slyšíme používané: Například Slavia hrála systémem 4-4-2 ... (foto: Český fotbalový svaz)

Big Coach v síti skepse …?

  • ze života
  • Zobrazeno: 6352

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Přeci není možné, abychom přihlíželi plížícímu se obrácení hodnot a rolí. Například naši hráči – reprezentanti. Jestli nejsem na hlavu padlý, tak jsou to oni, kdo jsou jediným vývozním artiklem, který má ve volejbalové Evropě jakousi tržní hodnotu. Myslíte si, že by je někdo platil, kdyby neprodukovali žádoucí výkon. Všímejte si dobře, hráči kteří se vrací ze zahraničí zpět do naší ligy a netáhne jim na pětatřicet, zavání to zpravidla tím, že je tam již nechtějí platit (neberte mě prosím za slovo – jsou samozřejmě výjimky). Všichni ostatní, kteří tam v prvních ligách zůstávají, jsou dobří hráči. A přesto se o tyto hráče otře kdejaký ničema v přehlídkách „zhrzených existencí“ v internetových diskusích, ba co víc i lidé se zdravým rozumem a někdy dokonce i odborníci. Místo, abychom se jich ptali (již z několika příspěvků Nováka, Jakuba Novotného či Dubše jste mohli cítit velmi svěží závan), místo, abychom kladli zvídavé otázky, například v čem se museli změnit, pasujeme se do role soudců. Ale pozor! Konečný, Rejlek, Boula, Baránek, Škach, Popelka, Kryštof, Ticháček, Lébl, J. Novotný, M. Novotný jsou nosnými hráči špičkových klubů, Novákovo foto (coby cizince) bylo na titulní straně oficiální stránky francouzské volejbalové federace a jako reprezentant pařížských sportovců nesl loni olympijskou pochodeň. Rak, Pláteník, Král a Štokr hrají nejprestižnější ligovou soutěž světa. Kdo je venku z trenérů? Jedině Smolka. Kolik funkcionářů máme v FIVB? Nikoho. V CEV? Dr. Hronka, který se tam udržel díky svým výjimečným diplomatickým schopnostem, kontaktům a znalosti tří světových jazyků. Ale jeho místo není pro Česko zastupitelné. Kdo z našich odborníků se účastní mezinárodních seminářů? Nikdo. Kdo publikuje v zahraničí. Nikdo. Jaká je naše ligová soutěž ve srovnání se severním či západním sousedem? Výkonnostně i divácky slabá. Kdo si tedy dovoluje obracet hodnoty a mířit na hráče, kteří jediní zatím náleží ke světovému volejbalu. Z jejich kritiků málokdo. Koho ve světě zajímá, co si o věci myslí Češi? Nikoho. A proč to píšu?

Google nám dává pětku …

  • ze života
  • Zobrazeno: 2973

Už jsem se čtenářům tohoto webu přiznal, že jsem byl na gymnáziu velmi špatný žák. Okolnosti jsem popsal v příslušném článku a shrnu-li to, trvalo to mé individualitě dost dlouho, než začala sjednocovat neukázněné proudy šířící se všemi směry do jakžtakž jednotného řečiště, komplexní (leč vždy problematické) osobnosti. Při vědomí si těchto hříchů mládí opakovaně apeluji uváženost a trpělivost trenérů či pedagogů při vynášení soudů nad adolescentními hráči. Zbyly mi z tohoto „neutěšeného“ období ošklivé sny … „posaďte se Haník, je to za pět …“, sny, které mě vrací do školních škamen a znovu a znovu, ústřední motiv: já tu školu nedodělám … Míváte to taky vážení čtenáři? To bylo pětek … Kdoví, co asi matka říkávala sousedkám, když se jí ptaly, „tak co ten tvůj kluk?“, asi musela dost zatloukat, aby to duševně ustála a k tomu stálé dvojky z chování, no nic … Minulý týden jsme dostali jako Volejbalová akademie taky jednu kouli, tedy pětku (doufám, že se tomu stále tak říká). Ale tahle pětka mi udělala radost. Proč? To musím trochu vysvětlit...