Bez opory není pohyb

  • Published in Zdravé tělo
  • Hits: 244

volejbal zen 1 kopieAbychom se mohli přemístit v prostoru, anebo abychom v něm mohli něco uchopit nebo na něco dosáhnout, potřebujeme k tomu pevnou oporu. Například zem poskytuje tělu oporu pro odraz a lokomoční pohyb do kteréhokoli směru. Podobně například trup smečujícího volejbalisty poskytuje úderové paži oporu a ta se může rovněž pohybovat kterýmkoliv směrem. Zpevněné rameno následně poskytuje oporu pohybu od loktu až na periferii (zápěstí).

 PRINCIP OPORY A FÁZE

Pohyb lidského těla z hlediska propojení jeho horní a dolní části vychází z  principu opory a fáze (pohyb části těla do prostoru), které jsou vzájemně úzce propojené. Opora  a fáze,  jsou na sebe navazující (sekvenční) a vzájemně se prolínající. Oporná síla musí vždy odpovídat síle svalů, které pohyb provádějí, (síla, která pohyb provádí, nesmí být větší, než je síla stabilizujících svalů). V případě, že je tento poměr narušen, vzniká stav, kdy pohyb vychází z náhradního (ne vždy nejúčelnějšího) řešení. To prakticky znamená, že jsou automaticky navíc zapojeny i jiné svaly, které kompenzují a doplňují nedostatečnost svalů stabilizačních, čímž se pohyb stává méně ekonomickým a v dlouhodobém horizontu může být i škodlivý.

Je třeba připomenout, že uvolněná (fázická) část těla, může posléze vytvářet další nové základny opory pro pokračování pohybu. Například koleno při kopu vytváří oporu pro variabilitu práce podkolení, kotníku a nártu. Fungování tohoto principu vyjadřuje zároveň nevyhnutelnost jejich vzájemného propojení: bez opory není možný pohyb. Příkladem z praxe může být případ, kdy při smeči ve volejbalu po odrazu od země míří obě paže ze zášvihu vzhůru, pak se neúderová paže zastaví a pomůže páteři, resp. trupu vytvořit pevnou oporu pro úderovou paži, jinými slovy vytvoří pevnou základnu pro rotující horní polovinu trupu.

OTEVŘENÝ A ZAVŘENÝ KINEMATICKÝ ŘETĚZEC

Rozlišujeme dva základní pohybové principy v kloubu: otevřený a uzavřený kinematický řetězec. Jaký pohybový princip bude uplatněn zavisí na tom, zda se komplexní pohyb děje s oporou země nebo bez opory (tělo je ve vzduchu). V tzv. otevřeném kinematickém řetězci bez opory země  jsou například lopatka či pánev oporou, a pohyblivou (fázickou) částí jsou pažní nebo stehenní kost. Hlavice kosti se v tomto případě rotuje vůči pevně nastavené jamce. Příkladem jsou pohybující se, končetiny při hodu, kopu nebo smeči. Pokud oporu zajišťuje zem resp. končetiny, hovoříme o tzv. uzavřeném kinematickém řetězci. V tomto pohybovém řetězci se opěrnou  částí myslí hlavice kloubu na paži nebo dolní končetině a pohyblivou částí je lopatka a pánev. Hlavice kostí se nepohybují, ale vlivem tahu svalů rotují jamky vůči hlavici. To je kupříkladu případ stojné (opěrné) nohy při přijmu podání vedle těla nebo v případě stojné nohy při kopu do míče. Směr tahu svalů je rozdílný. Tah svalů jde vždy k opoře.

 

PRO VOLEJBALOVOU PRAXI:

Výše uvedené principy si můžeme demonstrovat na dalším prvku volejbalové techniky: odbití bagrem. Úspěšnost bagru začíná opět od aktivního válce trupu, ať už se jedná o odbití před tělem nebo vedle těla. Při bagru před tělem v reakci na volně letící míč se pohyb v kyčelních kloubech děje v rámci uzavřeného kinematického řetězce. Odbití vychází z pohybu dolních končetin z pokrčení v kolenou nahoru a paže jsou napnuté v nezměněné poloze a po celou dobu jen za mírného pohybu vzhůru. Avšak v reakci na rychle letící míč, kdy obě nohy opouštějí základnu, se opěrným místem stává trup. V kyčelních kloubech tak dochází k pohybu hlavice stehenní kosti v jamce zajištěné pánve, tedy k otevřenému kinematickému řetězci. Z hlediska charakteru volejbalu se vyskytují v drtivé většině situace přihrávky rychle letícího míče, tedy využití otevřeného pohybového řetězce. Hráč se v tomto případě nemůže spoléhat na oporu nohou a oporou se stává trup.

Autor: Michaela Pachmanová (2017)