Kadeřábek XIII

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2157

Pan Kadeřábek se nevlídně mračil na zrcadlo a marně přemýšlel, v čem je vlastně chyba. Ještě jednou si postup v myšlenkách pozorně promítl a úplně pomalu, jakoby se vznášel ve vodě, opět zaútočil. Zatímco zrcadlo mlčelo, paní Kadeřábková stojící opodál, nesměle zaševelila: “To děláš moc hezky tatínku.“ „To je mi prd platný,“ informoval jí, a svému obrazu v zrcadle ukázal paroháče. „V čem je chyba..., v čem je, kurnik, ta chyba!“, vrčel pan Kadeřábek když opouštěl trenérskou šatnu. Začátek tréninku se zpozdil. Na odpoledne byla tělocvična pronajata jakémusi optimistickému spolku, který se radoval a dováděl téměř pět minut přes čas. Neklidný trenér se už nemohl dočkat až vypadnou a hlavně - až dojde na smečování. Jeho mozek s obsedantní vytrvalostí rozkládal a skládal útočný úder a tělo přitom bezděčně doprovázelo myšlenky náznakem jednotlivých pohybů. Rozparáděný guru optimistického spolku se při pohledu na podivně tančícího obra raději rychle vrátil na zem a dovádění ukončil. Byl nejvyšší čas protože přetížená hlava pana Kadeřábka se užuž chystala vybouchnout, juchající optimisty ztrestat, vyhodit a možná i vyhladit...

Letíme ke světlým zítřkům

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2189

Je čas bilancování. Z displejů počítačů nás pozorují peněžní deníky a zlomyslné formuláře daňových přiznání. Ve vzduchu poletují tisíce i miliardy, čísla se kroutí, nafukují, zatímco jiná naopak chřadnou. Hodnotí se, váží, vyzdvihuje, hází pod stůl, hromadí se a přepočítávají hlasy. Část národa opět trne zdali Karel dostane dvě stě sedmdesátého Slavíka. Rok deset má za sebou i volejbal. Oficiální ankety nám jistě sdělí komuže to nejlíp pinkalo, bouchalo atd., ale pojďme se tím trochu probrat jen tak „v kruhu rodinném“: Co se v minulém roce volejbalu povedlo či nepovedlo? Byl to dobrý nebo špatný rok? Nezapomeňme přitom i na ty nenápadné všední záležitosti, které jsou pro volejbal stejně důležité jako třeba volba předsedy, nebo peníze od Sportky. Pak se zkusme podívat dopředu: Co očekávat, co dělat  v roce 11 (12, 13...)? A k jakým zítřkům to vlastně letíme?

Kadeřábek XI - Paní Kadeřábková

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2398

„Tak děvčátka, tak děvčátka... Zopakujeme si jak nám funguje košíček“, řekla paní Kadeřábková oblíbenou formulku svého muže a mladé volejbalistky už věděly co mají dělat. „Ano, přiložíme ruce k míči a zvedáme nahoru... Tak...  Dobře... hlava je zakloněná, ještě trošku Miluško. Míč držíme těsně nad čelem, níž Rendo... tak... a hezky si každá svůj košíček prohlédneme. Máme ho dobře? Martino, jen konečky prstů, dlaně se míče nedotýkají... Tak... a míč drží hlavně tři prsty a nejvíc ukazováček. Lokty výš Verčo... To je ono, dobře Martino. A přidáme nohy...“. Trenérčin hlas nabýval na jistotě, neboť tréma rychle vyprchala a paní Kadeřábková byla příjemně překvapena, jak všechno funguje. „Nedá se nic dělat, dneska tam budeš muset jít sama, maminko“, vzdychl pan Kadeřábek když odpoledne s horečkou ulehal do postele. „Ano tatínku“, odpověděla paní Kadeřábková mechanicky a chtělo se jí plakat. „Neboj se, dám ti svojí přípravu“, povzbudil jí potící se marod a polknul další paralen. „Tak... chodidla od sebe... Na šířku boků Maruško, dobře... Nestojíme na čapích nohách, kolínka pokrčit... Ano... ano.“. Paní Kadeřábková zatím nevynechala ani jeden trénink a tak pečlivý a svědomitý pan Kadeřábek vychovával nejen své družstvo, ale i svou asistentku.

Kadeřábek X

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2120

Pan Kadeřábek hodnotil soustředění vcelku pozitivně. Pravda ovšem je, že jeho původní představy vypadaly poněkud jinak. „Prsty!“, vzdychl a zabodl tužku do svého přehledu, „Anča hrábě, Martina plácačka, Renda a Verča lokty, Lenka se k tomu ani neumí postavit... A ten bagr! Jedna stojí jak při výpadu kordem, druhá má hrdě vypnutou hruď, třetí lomí rukama a ta, která jakž takž stojí, se bohužel nepotká s míčem“. Pan Kadeřábek si rozmrzele odfrkl, ale hned vzápětí roztáhl ústa k širokému úsměvu. „Kus práce jsme ale udělali“, pochválil si. „Prakticky všechny už (jakž takž) zvládají spodní podání a nepletou si při tom levou a pravou nohu. Už vědí jaký je rozdíl mezi výchozím a střehovým postojem, umí košíček, pinkají (až na výjimky) před čelem a vůbec - s míčem si čím dál víc rozumí. Většina dokáže rozdriblovat míč ze země, trefit koš, přehodit (některé dokonce i přeplácnout) hřiště, kotouly, skoky, ba i hvězdy a stojky...“. Pan Kadeřábek vděčně zavzpomínal na svou ženu, která kdysi v mládí trochu dělala gymnastku. Jak ta mu pomohla!  Až mu při té vzpomínce zvlhly oči. Ano Olinka je poklad, škoda jen, že kvůli práci musela odjet dřív. A pan Kadeřábek opět vzdychl, tentokrát však téměř zamilovaně. „Testy!“, vykřikl nahlas, aby se vymanil z nostalgie a pyšně si (po kolikáté už?) pročetl všechny výsledky.

Kadeřábek IX

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 1897

„Volejbal je míčová hra“, prohlásil pan Kadeřábek a zatímco paní Kadeřábková přikyvovala, významně se rozhlédl. Když se ujistil, že nikdo neodporuje, pokračoval hlubokým hlasem ve výkladu: „Za den vzniku této hry je obecně považován 9.únor roku 1895, ale něco předcházelo...“. Tady se dramaticky odmlčel. Mluvil, frázoval a dokonce i gesta dělal přesně jako inspektor Kojak. Theo Kojak - drsný chlapácký typ, ale veskrze poctivý, spravedlivý a hlavně citlivý, zkrátka pod „šupinatou“ pokožkou vřelé lidské srdce. Den před tím dávali v televizi dvacátý sedmý díl a pan Kadeřábek ho prostě miloval. Ano, Kojak je to pravé. Na okamžik se nad sebou (Kojakem) blaženě zasnil a obličej se mu uvolnil do nepřítomného výrazu. „Ehm... Něco předcházelo...“, přišla svému muži na pomoc ospale mžourající paní Kadeřábková. Tomu se ihned zpevnily rysy a nedbalým basem Kojakova dabéra Miroslava Moravce pokračoval. „Ano... aby bylo co hrát v zimě, tedy v tělocvičně, vymyslel v roce 1891 kolega pedagog“,  tady vznikla nepatrná pauzička, „ James Naismith hru, kterou nazval naismith-ball. Ta hra se hraje dodnes a jmenuje se jak...? Basketbal, neboli košíková!“ odpověděl si sám a byl se svou řečí spokojen. Přesně v této chvíli se maminka Milušky, paní Kaucká, rozhodla, že nutně musí odejít na záchod.

Podkategorie