Útok prvním sledem: 2.díl

  • Published in Volejbal můj osud
  • Hits: 3168

Zopakujme zásadní sdělení z minulého dílu: útok prvním sledem je útok středových hráčů, při němž odraz útočícího hráče nastává před odbitím nahrávače. Jedná se součinnost dvou hráčů útočníka a nahrávače. Pokusil jsem se minule (marně) položit vám dvě otázky k přemýšlení ve formě domácího úkolu:...

rychlik casovani 2 

 

 

1.Popište místo odrazu a časoprostorové souvislosti nápřahu útočníka při útoku prvním sledem

2.Uveďte podle naznačeného schématu příklady nespecifických a specifických cvičení pro vytvoření časoprostorové představy.

Dle mého názoru jsou ty otázky konkrétní, a minimálně na první si musel ve své trenérské minulosti každý trenér sám pro sebe odpovídat, když učil děti útok prvním sledem. Odpovědi jsem se nedočkal. Druhá otázka mohla být pro někoho méně srozumitelná, ale tak trochu jsem očekával, že by se například někdo mohl zeptat, co mám na mysli pod pojmy specifická a nespecifická cvičení. Naproti tomu jsou otevírána stále jiná témata jako například školení trenérů II. třídy, která opravdu nejsou tématem těchto článků. Proto vás pro diskusi pod tímto článkem opakovaně prosím psát diskusní příspěvky k tématu: „útok prvním sledem“. Děkuji předem … A teď už k mé první otázce. Žádal jsem po vás, abyste popsali místo odrazu a časoprostorové souvislosti nápřahu útočníka při útoku prvním sledem. Očekával bych zhruba tuto odpověď:

 

Vůči nahrávači: se útočník odráží cca od 0,5 – 1,5 m od nahrávače mírně vlevo tak, aby spojnice ramen nahrávače a útočníka byly v momentu odrazu přibližně rovnoběžné. Už jenom toto je požadavek, který systematicky není v českém volejbalovém tréninku mládeže plněn. Nahrávač, který je pravým ramenem natočen k síti, nemá spojnici ramen úplně kolmou na síť, jelikož je nucen sledovat přihrávající hráče a míč na vlastní straně. Útočník se odráží levým ramenem k síti ze dvou důvodů: jednak, aby měl „otevřený“ směr do zóny V soupeře a jednak proto, aby měl rameno úderové paže dál od sítě z důvodu následné rotace trupu při úderu. Ona tradiční chyba „nalepení na síť“ není ve skutečnosti „nalepením“ absolutním, ale chybným odrazovým postavením, kdy se levá noha nedostane při odrazu výrazně dopředu, a tím se pravé rameno nedostane výrazně dozadu, což je nutný předpoklad útoku prvním sledem. Pokud bych měl shrnout, jak vypadá závěr rozběhu a odraz vůči síti:

 

  • Došlap brzdícího      kroku 1,5 – 2 m od sítě
  • Došlap levé nohy 1 až      1,5 m od sítě, noha vytočena téměř vodorovně se sítí
  • Levé rameno natočeno      k síti
  • Hráč sleduje dráhu přihraného míče, reaguje úpravou postavení a následně pohybem k místu odrazu
  • Hráč se odráží vždy směrem proti letu nahrávky (pokud nehraje tzv. odskok)
  • Hráč se odráží vždy tak, aby si vytvořil možnost hrát jako primární úder do zóny V a      naproti tomu úder do zóny I je prováděn pouze paží při natočení trupu do zóny V

 

Již z opatrnosti (vzhledem ke všetečnosti diskutujících) předesílám, že se jedná o parametry relativní nebo orientační, nikoliv absolutní.

 

Moje otázka č.1 z minulého článku obsahovala ještě druhou část, která se týkala časování. Problematika časování při útoku prvním sledem vypadá v bodech asi takto:

 

  • Zahájení prvního kroku tříkrokového rozběhu, když je míč cca 5 – 6 m      od nahrávače
  • Závěr brzdícího kroku (došlap na patu) se děje, když je míč cca 1-2 m od nahrávače
  • Dokrok, resp. odraz nastává těsně před momentem nahrávky
  • V momentu nahrávky je útočník v letové fázi (prostě ve vzduchu) a jeho paže je v nápřahu (loket je zatažen dozadu – „lukostřelec“)
  • Úder je prováděn v kulminačním bodě nahrávky (resp. těsně před nebo po)

 

 

A teď pár slov o tom, jak by mohl vypadat učební postup útoku prvním sledem. Rozdělím ho do šesti kroků:

 

 

1.Krok – nespecifická průpravná cvičení pro vytvoření časoprostorové představy:

 

… to jsou cvičení, která souvisejí s útokem prvním sledem a volejbalem vůbec pouze minimálně. Ale vytvářejí jakýsi koordinační základ budoucího pohybu. Jak bylo již řečeno, v této fázi není nutná přímá účast nahrávače. Z tohoto důvodu se může poukázat na to, že dá začít i v době, kdy děti ještě nejsou volejbalově způsobilé. Jsou to například:

 

  • Hlavičkování přihrávaných míčů ve výskoku (v nejvyšším bodě výskoku)
  • Basketbalové „zapichování“ volně nahozených míčů na nízkém koši (stojanu či vyšší síti)

 

 

2.Krok – specifická průpravná cvičení pro vytvoření časoprostorové představy

 

Jenom opakuji z minula, že ve druhém kroku je již požadována součinnost nahrávače a útočníky, ale pokračuje proces vytváření časoprostorových souvislostí, v němž již jde o součinnost obou aktérů (tedy nahrávače a útočníka), ale vlastní akce ještě není útokem v prvním sledu. Je to například:

  • „Poklička“, kdy smečař nabíhá na první sled, neuskutečňuje však smeč, ale umisťuje nad nahrávače jednu či dvě ruce (imitace bloku) a nahrávač se do nich nahrávkou trefuje

 

 

3.Krok – útok prvním sledem bez předchozí akce

 

Je rovněž opakováním z minulého článku: realizuje se již útok prvním sledem, ovšem bez předchozí přihrávky či nahození trenérem, čili každé cvičení začíná u nahrávače. Jsou to například:

 

  • Útočník provádí útok (rychlík), nahrávač stojí na 20-30 cm vysoké kostce s míčem nad hlavou v pozici imitující polohu nahrávače při nahrávce a nahazuje z (nahrává) míč útočníkovi pod „rozjetou“ paži
  • Útočník uskutečňuje smeč po nahrávce nahrávače, který si míč sám nahazuje nad sebe a z výskoku nahrává (nutná je stálá výška nahození)

 

 

4.Krok – útok po předchozí akcineměnných podmínkách

 

Posledně jsem napsal, že ve čtvrtém kroku přicházíme k momentu, kde mnoho nezkušených či neinformovaných trenérů učební postup začíná. Tím jsem měl na mysli, že někteří trenéři v praxi postupují tak, že oznámí (ukáží) mladým hráčům, jak útok prvním sledem vypadá, a následně je nechají pracovat metodou „pokus – omyl“, ALE TO NENÍ UČENÍ !!!, nýbrž oznamování. Učením postupem mám na mysli stav, kdy trenér bezpečně ví, odkud kam chce dospět, kde jsou uzlové body, co je třeba vysvětlit a na co je třeba nechat hráče přijít, a hlavně, jaké k tomu zvolí metody a formy. V tomto námi navrhovaném postupu je toto cvičení až čtvrtým krokem a předpokládáme, že trenér s hráči absolvoval první tři kroky. Předchozí akcí přitom může být jak nahození, tak vlastní přihrávka. Útok prvním sledem po přechozí akci potom dělíme na:

 

  • Útok v modelovaných podmínkách (po nahození)
  • Útok po přihrávce ve stálých, neměnných podmínkách

V tomto kroku vycházíme z toho, že součinnost obou aktérů je velmi křehká, a proto není vhodné ji zatěžovat dalšími proměnlivými podmínkami. Pracujeme ve stálých podmínkách, tak trochu „skleníkovým způsobem“. Například uvádím:

 

 

  • Útočník přihrává míč nízkým obloukem v prvním kroku svého tříkrokového rozběhu, pokračuje v rozběhu a uskutečňuje útočný úder (výška nahození nahrazuje časování). Dbáme přitom na stoupající tempo smečařského rozběhu.
  • Míč je nahazován trenérem ze stálého místa, stálým obloukem.
  • Vhodným doplněním je, méně zkušený nahrávač absolvuje jednu tréninkovou jednotku se staršími hráči, kteři mají zvládnutou úderovou techniku a časování.
  • Opačným způsobem k méně zkušeným útočníkům pomůže účastí na jedné tréninkové jednotce starší nahrávač, který má jasnou představu o časovém kontextu rychlíku a může útočníky i situačně korigovat.
  • Útok prvním sledem po přihrávce volného míče.
  • Útok prvním sledem po přihrávce podání.

 

 

5.Krok – útokproměnlivých podmínkách

 

V pátém kroku vycházíme z toho, že hráči zvládli útok prvním sledem, tak, že mají utvořené časoprostorové představy, vědí, co mají činit, a zvládli techniku individuálních herních činností. Necháváme záměrně řešit hráče situace s překvapivým vývojem.

 

 

6.Krok – útokv herních podmínkách

 

Závěrečným krokem postupu je trénink v herních podmínkách, a to prostřednictvím modelovaných herních cvičení nebo průpravných her s důrazem na útok prvním sledem.

 

  • Útok je prováděn proti imitaci bloku
  • Útok je prováděn proti jednobloku
  • Útok je prováděn z různých výchozích míst rozběhu útočníka (zóna II., zóna IV)
  • Útok je prováděn po různých variantách odrazu
  • Útok je prováděn po příjmu (nahození míče trenérem) v různých místech sítě (u např. u anténky, v zóně 4)
  • Útok je prováděn po odstoupení od sítě či jiné herní činnosti
  • Atd.

 

 

Zdeněk Haník (spolupráce Aleš Novák, Jiří Zach), Praha 27.3.2013