5x PROČ a PROTOŽE o podání ...

  • Published in Volejbal můj osud
  • Hits: 2570

Habr podani smecovane

Dnes vychází kniha, kterou ve své autorské kariéře pokládám za nejdůležitější ... Něco o tom za týden napíšu. Dnes se budu s radostí probouzet: je to vždycky krásný pocit, když vám vezou knížku z tiskárny. Než představím posledních 5x proč a protože, dovolte, abych poděkoval spoluautorům knihy VOLEJBAL - UČEBNICE PRO TRENÉRY MLÁDEŽE. Bylo to skutečně kolektivní dílo, ovšem Aleš Novák a Petr Juda tu záležitost se mnou společně "rodili", a proto jim dvěma díky především. A teď už podání ...

 PROČ trváme na nadhozu oběma rukama při nácviku vrchního rotovaného podání?

PROTOŽE nadhoz oběma rukama způsobí, že se i neúderová paže dostane minimálně na úroveň obličeje. To je pohybový vzorec útočného úderu i smečovaného podání: obě paže se po mohutném zášvihu v průběhu brzdícího kroku a následném pohybu vpřed nahoru dostávají až nad obličej a dochází k poloze „lukostřelce“. Dbáme na to, aby tento nejúčelnější pohybový režim byl fixován už od nácviku rotovaného podání.

PROČ tolerujeme u smečovaného podání varianty nadhozu?

PROTOŽE sice nejčastějším zahájením je nadhoz z ruky úderové paže a v této kapitole ho doporučujeme jako základní, vidíme ovšem, že řada světových hráčů používá různé druhy nadhozů: nadhoz oběma rukama, v ojedinělých případech nadhoz neúderovou paží. V těchto případech ovšem souvisí nadhoz i s odlišným způsobem rozběhu. Především v tom, že při nadhozu jinak, než úderovou paží se přizpůsobuje rozběh, například tím, že se mění pouze na dvojkroký, nebo je první krok tříkrokového rozběhu levou noho nahrazen poskokem na pravé. Tím se hráč i při jiném nadhozu dostane v posledních dvou krocích do stejného pohybového režimu jako hráč, který nadhazuje úderovou paží při důsledném tříkrokovém rozběhu.

PROČ není plachtící podání „mrtvé“?

PROTOŽE plachtící podání neztratilo na své účinnosti, navzdory možnosti přijímat obouruč vrchem. Vhodně zvolené plachtící podání ve vypjatých momentech utkání přináší změnu podávacího rytmu a může působit velmi účinně. Každý hráč by měl disponovat i druhým, alternativním kvalitním podáním, přestože vedeme mladé hráče k tomu, aby si osvojili smečované podání.

PROČ je podání psychicky nejnáročnější činností?

PROTOŽE je jedinou činností hráče, na niž nemají vliv spoluhráči ani protihráči a je tedy nutné se spoléhat pouze na sebe. Podávající hráč jakoby vystupuje z určité „anonymity“ herního děje. Ocitá se sám, a má dlouhou dobu přípravy, která může jeho situaci ještě ztěžovat. Proto vidíme i na nejvyšší úrovni častá selhání i alibismus ve vypjatých situacích utkání. Nácvik podání musí být proto doprovázen zvýšeným psychologickým působením na hráče.

PROČ je třeba trénovat podání s následnou přihrávkou i bez ní?

PROTOŽE nácvik podání je s oblibou vázán na přihrávku ostatních hráčů. Nezapomeňme, že podání a přihrávka jsou spojené nádoby. Obojí by se mělo zlepšovat rovnoměrně, ani jedna činnost nesmí zaostat. Musíme však zařazovat i nácvik podání bez přihrávky, jelikož ve spojení s přihrávkou má trénink podání poněkud jiný charakter. Nácvik podání vázaný na přihrávku soupeře zpravidla vede podávající hráče k souboji s přihrávajícím. To má jistě svůj význam. Ovšem někdy je potřeba nacvičovat podání tak, že se plní izolované úkoly, například trefit přesně část hřiště, podávat nízko nad sítí, zrychlit let míče atd. V tomto případě by mohla být účast přihrávajícího hráče rušivá, a to i přestože podání je vždy soubojem s přihrávači soupeře.