Reakce – centrální element volejbalu

  • Published in Radek Krpač
  • Hits: 1791

vybirani rybickaSchopnost reakce, bleskového rozhodnutí a přesného vykonání pohybu pod obrovským časovým tlakem se stává centrálním regulátorem a hodnotícím měřítkem volejbalového výkonu. Radek Krpač ve svém seriálu překladů z německé odborné literatury nabízí článek na toto velmi zajímavé téma ...

Pokud se trenéři týmových sportů zamyslí nad pojmem „porozumění hry“, mohli by mít na vnímání, interpretaci a zvládání nároků hry stejný pohled. Podle našeho názoru jsou sportovní hry charakterizovány velkým počtem opakování určité dovednosti v často proměnlivých situacích (Roth 1996, Voigt 1991). Neboli individuální taktika je z pohledu různých funkcí a postavení hráčů na hřišti rozdílná, právě tato zvládnutí nároků na funkce a úkoly jednotlivých hráčů jsou velmi rozmanitá.  Volejbal jako hra vyžaduje od hráčů velkou přizpůsobivost ke změnám funkcí i pozic podle toho, jak si to herní situace vyžaduje. Voigt (2003) tato zvládnutí a přizpůsobení se herním situacím nazval REAKCÍ (Umschalten – schopnost hráče zvládnout rychlé změny herních situací na základě funkčních i rozhodovacích schopností) a označil je za centrální element moderního volejbalu.

SCHOPNOST REAKCE (Umschalten) SE STÁVÁ CENTRÁLNÍM VÝKONNOSTNÍM PŘEDPOKLADEM HRÁČE, JE TAKÉ REGULÁTOREM A HODNOTÍCÍM MĚŘÍTKEM JEHO VÝKONU

I ostatní kolektivní sporty, zvláště fotbal v poslední době, rozpoznaly ve svých odvětvích důležitost rychlé reakce na změnu herní situace. Přesto se čas na reakci z pohledu vnitřní koncentrace, vnímání a anticipace, který mají sportovci v jednotlivých sportech k dispozici, výrazně liší (např. přihrávka hráče A hráči B ve volejbale, fotbale, házené).  Čas na reakci ve volejbale určuje let míče, je velmi krátká a probíhá prakticky v sekundových intervalech. Fotbalisté mají čas na reakci 4x – 4,5krát větší než volejbalisté (nároky na individuální a týmovou taktiku jsou však u fotbalistů větší). I ve fotbale je však čas na reakci stále menší, one-touch ball tak, jak ho předvádějí Španělé, se stává standardní součástí výbavy moderních fotbalových týmů.

Nezkušený volejbalista (nejen on, ale i volejbaloví fandové) stojí neustále před problémem, že volejbalové situace jsou pro něho příliš rychlé. Nejen proto je „lehce hratelný“ fotbal mnoha sportovci upřednostňován. Začátečnický volejbal vsází v úvodu učení na metodické prostředky, které jsou založeny na házení a chytání nebo zpracování pomalých míčů. I přes tyto zjednodušené podmínky budou mít někteří vyspělí sportovci při učení volejbalu problémy. Je to dáno velkými nároky na komplexitu a individuální výkonnostní předpoklady hráčů.

Hráči se mohou při hře spolehnout na své schopnosti a na vzdělání nespecifických základů, které během svého sportovního života získali. Může se však stát, že tyto základy chybí. Stejně tak může být hráč ve specifickém tréninku určitých dovedností úspěšný. Důvodem jsou rozdílné schopnosti vnímání a vidění, regulace rovnováhy, anticipace, kinestetického cítění a komunikace, které musí hráč volejbalu v jednom jediném momentu prokázat, které však hráči nejsou intuitivně k dispozici. Tyto nároky na prokázání schopnosti pod obrovským časovým tlakem činí volejbal velmi složitou hrou. Zvládnutí přijímání a vysílání správných informací a interní regulace pod určitým tlakem tvoří základ koordinace, která se poté odrazí v hráčově schopnosti REAKCE (Umschalten). 

Reakce znamená ve své podstatě příprava hráče na to, aby měl pro správné zvládnutí herní situace minimálně dvě varianty řešení (bagr nebo odbití prsty, útočný úder nebo odbití prsty atd.). Též se předpokládá, že hráč se i mentálně připravuje na minimálně dvě varianty řešení situace (například příprava zdvojit obranu, ale také k možnému taktickému úderu při útoku soupeře, simulovat útok pipe, ale ho také jistit – vykrýt).    

Reakce však také znamená připravit se na základě správné anticipace na řešení situace a ihned správně reagovat (Transition – přechod z obrany do útoku). Je tedy správné vyžadovat od hráčů vnitřní koncentraci vzájemně spojenou s herním porozuměním. Úkolem trenéra je pomocí správných metodických řad a taktických možností organizovat tréninkový proces tak, aby hráči trénovali na hranici svých technických možností i herního chápání. Volejbal totiž není pozorovací, ale akční hra.

Z němčiny přeložil Krpac 2Radek Krpač

Zdroj: Voigt, Jendrusch: Betreuen, fördern, fordern