Přečíslení ...

  • Published in Radek Krpač
  • Hits: 2214

Utocne kombinace 2
Indikátorem úspěchu je v moderním volejbalu kvalita ve hře po vlastní přihrávce. Nejlepší týmy v hale i na písku dokáží být v těchto situacích úspěšní až k hranici sedmdesáti procent. Je to také dáno tím, že trenéři všeobecně více přemýšlí nad tím, jak svůj tým zlepšit v útočné než obranné činnosti. Jednou z nejnáročnějších situací na reakci (Umschalten) je taktický útočný prvek zvaný Overload, který se ve volejbalu objevuje z důvodu velké náročnosti na chybovost velmi zřídka.

 Nejde o to, abychom vás seznámili s novými cvičeními, či novými možnostmi přihrávačských formací nebo snad novými možnostmi variant v útočné činnosti, to již skvěle popsali Papageorgiou a Spitzley (1997). Jde nám naopak o jasné zdůraznění pozornosti trenéra na výkonnostní předpoklady a jejich rozvoj například v metodických krocích. Overload (vpravo) produkuje tým, jehož hráči (hráčky) velmi často útočí v pravé části hřiště, ať už z předních či zadních zón, nebo kolmo či vodorovně k síti. To však předpokládá určité schopnosti týmu předem redukovat případné informace, když získá míč: Přesná kontrola míče, zautomatizované a co možná nejméně vědomé pohyby útočníků a především velkou schopnost reakce nahrávače. Pouze za těchto předpokladů můžeme mluvit o úspěšném overloadu bránícího týmu, který se nachází pod komplexním tlakem týmu, který neustále útočí z jedné strany hřiště.

Již několikrát využitý prostředek se skládá z útoku ve vlnách. Útokem ve vlnách rozumíme alespoň dva hráče, kteří se v sousedních zónách nabízí k nahrávkám různých sledů. Tím se zkomplikuje možná obrana soupeře jak na síti, tak i v poli. Další možností je útok dvou hráčů ze stejných zón, ale opět v různých sledech.  Nejvíce úspěšný se zdá být overload v podání třech útočníků, z nichž dva útočí kolmo k síti stejným sledem (nahrávka č. 1 a 3) a jeden útočník (v zóně VI nebo I) se nabízí k útoku třetího sledu.

Z časového hlediska přináší overload (vpravo) jako taktický útočný prostředek bránícímu týmu následné problémy:

  • Vázání středního útočníka u nahrávače až do momentu nahrávky
  • Vytvoření situace útočníkovi proti jednomu, nebo dokonce žádnému blokujícímu hráči
  • Blokující hráč neustále pod časovým tlakem a pod tlakem na pohyb stranou
  • Ztížení situace bránícímu týmu ve spolupráci blok – obrana v poli, protože blokař dlouho neví, koho bude blokovat a tím dostávají hráči v poli pozdní informaci o pohybu blokujícího hráče
  • Velmi složitá situace pro bránící hráče v poli, protože větší počet hráčů útočí během doby od 0,2 – 0,8 sekund.
  • Ztížení vnímání situace, pokud hráči útočí kolmo k síti.

Pro začátečnický, či výkonnostní volejbal na nízké úrovni se overload jako taktická varianta útočné činnosti příliš nedoporučuje hlavně z důvodu, že nekvalitní přihrávka těchto týmů neumožňuje zrealizovat útočnou aktivitu několika hráčů ve vlnách. Hráči se však okrádají o cílené učení reakce (Umschalten) a učení pochopení hry v časem ovlivněných komplexních situacích. Protože zastáváme názor, že ve volejbalu na nižší úrovni je nevhodné útočit z vysokých nahrávek, není možné overload realizovat tak úspěšně, jako ve volejbalu na vrcholové úrovni.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Schwerin 1.3. 2014

Zdroj: Voigt, Jendrusch: Betreuen, fördern, fordern