Servis aneb pohled z druhé strany.

  • Slávek Matěj
  • Zobrazeno: 2765

Normal 0 21 false false false Ne že by mne Radek Častulík přímo vyprovokoval k napsání tohoto článku. Spíše jen urychlil jeho publikaci, protože se už dlouho právě touto problematikou zabývám na krajské úrovni, a tak mi vlastně Radek „kápl do noty“ a nahrál. Berte tedy můj příspěvek jako polemiku s jeho názorem. Problém jak zahájit hru u začínajících hráček (nedokážu odhadnout, jak je tomu u kluků, ale zdá se mi to snad malinko odlišné??) není nový, vzpomínám si, že jsme ho s legendou novojičínského volejbalu Oldou Valentou „řešili“ už někdy v roce 85 a i tehdy jsme dospěli ke stejnému názoru: NE vrchnímu servisu u kategorie mladších žákyň (7.třída). Vlastně ani nevím proč to nakonec Olda, který řídil zcela sám a o své vůli obrovský kolos zvaný „Moravák“, nedotáhl do úplného konce a ve „své“ soutěži vrchní servis nezrušil tak, jak chtěl. Každopádně už tehdy jsme měli naprosto přesně formulované argumenty pro ono NE. Než je však začnu vyjmenovávat, chtěl bych zcela jasně formulovat jinou myšlenku, která s problémem úzce souvisí. Snaha VYHRÁT je naprosto legitimní a žádoucí, je totiž dominantně motivující, a to jak pro hráčky, tak i pro trenéry. To ovšem platí pouze do chvíle, kdy použité prostředky jsou s nadsázkou řečeno „zákonné“. To pro mne mimo jiné znamená takové, které nebudou demotivovat účastníky hry, nebo nebudou „překážkou“ ke zvládání správné techniky. A právě předčasné zahájení hry vrchním servisem splňuje podle mne obě zmiňované podmínky. Všichni se snad asi shodneme v názoru, že vrchní servis je podstatně účinnější zbraní než podání spodní (nejde jen o dobu letu míče - vrchní urazí 12 metrů za 1 s, spodní za 1,5 s, ale také o zcela odlišnou dráhu letu). Důsledky tohoto faktu pak jsou z mého pohledu následující:

Podání aneb jak začít hru …

  • Podání
  • Zobrazeno: 3262
Volejbal je hra. Jedna z těch úžasných sportovních her a hra je trvalým průvodním znakem lidského konání. Lákáme-li děti do oddílu a jsme-li úspěšní, je pak už na nás, na trenérech, abychom je pro volejbal ještě více získali a nadchli. Je to snadné, stačí jim vytvořit podmínky pro hraní volejbalu. Jinak odejdou, tam kde jim hru umožní, děti se přece chtějí hrát. Všichni, ale dobře víme, že ovládání míče volejbalovým způsobem je úkol nesnadný. K jeho mistrovskému zvládnutí je potřeba velkého, nikdy nekončícího úsilí a píle. Už samotné zahájení rozehry, uvedení míče do hry, je tvrdý oříšek. Některé míčové hry – fotbal, basketbal, florbal, házená, aj. - mají institut výkopu, rozskoku, vhazování, tedy činnosti nikterak složité, které se opakují jen zřídka kdy. Naproti tomu volejbal má institut podání – odbití, jež musí být provedeno jednou rukou, přes síť a do vymezeného prostoru. Dost složitá činnost pro zkušeného dospělého hráče, natož pro začátečníka dětského věku...

O servisu (a nejen o něm) v náležitých souvislostech …

  • Volejbal můj osud
  • Zobrazeno: 6107

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

V roce 2000 jsem přišel k národnímu družstvu a vsadil jsem na jednu kartu. Sázka na servis. Vybral jsem k tomu patřičné hráče s příslušnou dovedností, odvahou a důvěrou ve vlastní síly. J. Novotný, Dubš, Novák, Kubala, M. Novotný, Staněk, Pešl, Polák. Věnoval jsem tréninku servisu mnoho času. Přesvědčoval jsem hráče, že je třeba dobře trénovat, aby byl servis „v ruce“ a v zápasech se nebát chyby a věřit ve vlastní schopnosti. Uvnitř družstva dokonce vznikla vlastní terminologie „stupně ničivosti servisu“, takže naše mluva vypadala takto: „dáváme trojku“, to znamenalo stupeň ničivosti 3, atd. Vybavuje se mi jedna debata s Jakubem Novotným: „ …Hujdo, a když přede mnou dva pokazí, mám ho znova vosolit …?“, ptal se mě a já jsem mu tehdy odpověděl: „ … jestli věříš sám sobě, vykašli se na to, že dva kazili a osol to, hlavně nepřemýšlej o chybě, ale jestli máš sám v té situaci pochybnosti, dej zajištěný …“. Věděl jsem totiž, že na tréninku dává 8 z 10 a pro zápas je třeba jej pouze odbrzdit. Vzpomínám si na jeden trenérský seminář v Nymburce před ME 2001, kdy jsem představoval svoji koncepci a oznámil jsem tehdy doktrínu: „Sázka na servis“. Koukali na mě jako na idiota a mysleli si, že jsem se zbláznil. Forbes stál tehdy po mém boku, tak by to jistě dosvědčil. Ze všech stran jsem odrážel útoky typu: „moc kazíte podání“. Jenomže já jsem si říkal, když budeme dávat esa, logicky budou přicházet i chyby, ale bez odvahy to nepůjde (Foto: David Pankiv) ...

Statistika podání: extraliga juniorů 2006-2007

  • Podání
  • Zobrazeno: 3137

V sezóně 2006 – 2007 byla poprvé v dějinách českého volejbalu pro extraligová mládežnická družstva stanovena povinnost provádět statistické hodnocení týmového výkonu podle jednotné metodiky sledování. Někteří trenéři vyslovovali nespokojenost s tím, že statistika nezachycuje individuální herní výkon. Pro základní databanku údajů o mládežnických extraligových soutěžích pokládám výsledky ročního sledování za velmi přínosné. Přinášejí jakési standardy parametrů jednotlivých týmových činností, což vidím jako důležité východisko pro trénink. Povinnost sledování mělo vždy domácí družstvo. Porovnáním statistických výsledků z domácích zápasů (vždy vlastní statistik) s výsledků zápasů venku (vždy statistik soupeře) můžeme do určité míry posoudit objektivitu statistické práce v jednotlivých týmech. V seriálu přehledu statistických výsledků začínáme dnes podáním v extralize juniorů.

Podání - základ defenzívy

  • Volejbal můj osud
  • Zobrazeno: 5369

introtext