Falešná a optimální sebedůvěra ...

  • Published in Petr Juda
  • Hits: 3199

Kromě nedostatku sebedůvěry existuje falešná sebedůvěra. Ta se projevuje ve dvou formách. Někteří hráči skutečně věří, že jsou lepší než opravdu jsou. Druhý typ falešné sebedůvěry vidíme u sportovců, kteří jednají navenek sebejistě, ale uvnitř jsou bázliví a bojí se neúspěchu. Navíc jsou přesvědčeni, že navenek se musí chovat povýšeně, nadutě, sebevědomě až arogantně, aby ukázali druhým, že si za každou cenu věří. Samozřejmě, že takto se chovají často i někteří trenéři, aby zakryli nedostatky ve svých schopnostech...
maska a tvar

 

 

Falešná sebedůvěra je psychický podvod, jehož pachatel je také často obětí. Následek tohoto sebeklamu je, že se vyhýbají situacím, kteréohrožují jejich sebedůvěru. Snaží se ochránit svá křehká ega např. zvětšováním svých zdravotních problémů, nebo dokonce simulovanými zraněními. Obtížně přiznávají své chyby, jsou plni výmluv a jsou pro trenéra často tvrdým oříškem, protože nepřijmou odpovědnost za své chyby. Sebedůvěru nezískáváme pouze konstatováním, že musíme „positivně myslet“. To je velice povrchní. Samo positivní myšlení nedává sportovcům sebedůvěru. Sebedůvěra se získává, když je to zasloužené, ne kladením falešných nadějí. Sebedůvěra se získává prací na dosažení realisticky nastavených cílů. Zisk z posílení sebedůvěry je zlepšený výkon. Zdroj sebedůvěry pro sportovce je v přesvědčení, že je lépe připravený na utkání. Jestliže je soupeř zkušenější, tak budiž. To je mimo možnosti s tím cokoliv udělat. Positivní myšlení („americký termín“, ale těžko jinak opsatelný) je samozřejmě žádoucí, ale v rámci realistických podmínek. Pozor na zaměňování se zbožnými přáními! Příliš mnoho sportovců se uvádí v omyl, když věří v klamné sportovní krédo: „Musíte věřit, že vyhrajete jinak jste poraženi“. Je-li vítězství nereálné, takto naprogramovaný nezdar zvýší nedůvěru a sníží tím pádem výkon. Pokud sportovci věří, že by měli vyhrát vždycky, za všech okolností a s jakýmkoliv soupeřem, potom je čeká selhání z toho, že nenaplnili očekávání, které je nad jejich možnosti. Aby trenér trénoval své sportovce úspěšně, musí klást velký důraz na sportovcovo vlastní sebehodnocení. Sebedůvěra je výraz toho, jak jedinec sám sebe hodnotí. Sportovní zážitky v raném stadiu vývoje sportovce jsou zásadní ve formování sebedůvěry. Ti, kteří zažijí počáteční úspěch, se stávají sebevědomějšími, cítí se hodnotnějšími a jsou více motivováni v usilování o dokonalost. Ti, kdo zažijí počáteční nezdary, stávají se bázlivější a cítí se míně hodnotnými. Optimální sebedůvěra nemůže být rozvíjena ve osobnostech, jejichž vnímání vlastní hodnoty je negativní. Nejdříve je tedy potřeba změnit sportovcovo uvažování o sobě a potom teprve rozvíjet optimální sebedůvěru. Samozřejmě to může jít jen těsně za sebou. Ke změně sebehodnocení sportovce může trenér přispět učením dokonalé techniky a učením řešit herní situace, aby se rozvíjela základní způsobilost k dosažení úspěchu. A dále pomáhat sportovcům poznat, že základní zdroj sebedůvěry není vítězství, ale vlastní schopnost stát se způsobilými ke hře. Nejdůležitější sebedůvěra, kterou sportovci mohou mít, není víra, že budou vždy vyhrávat nebo že nebudou nikdy chybovat. Ale přesvědčení, že mohou napravit své chyby tím, že budou pracovat na tom, aby se stali nejlepšími. Nejvýznamnější pro sportovce je důvěra ve své schopnosti dosáhnout způsobilosti – tělesné i psychické! Tímto vyzbrojeni, nebude žádný z hráčů vystrašen soupeřovými úspěchy a nebude ani rozrušen svým vlastním občasným a dočasným selháním. Sportovci budou spíše sledovat jednotlivé činnosti a výsledek jako test míry na cestě za vytýčenými cíli. Pro jednotlivce je důležitým cílem podávání lepšího výkonu a ne přímo výsledek utkání. Ve Vídni na turnaji kadetů, kde právě výsledky nejsou ideální, ale pozitivum je individuální zlepšování,

dne 29.12.2007              Petr Juda