Češi mají nedůvěru téměř ke všemu, ale zvykám si ...

  • Published in osobnosti tvoří dějiny
  • Hits: 3303

Nausch Kolocova Slukova 2
SIMON NAUSCH je trenérem, koučem a managerem páru Kolocová – Sluková, a zároveň životním partnerem Markéty.  Českým volejbalovým svazem byl navržen do ankety ČOV „Trenér roku“. Zřejmě nemá šanci na přední umístění, jelikož jsou jeho konkurenty i trenéři Mistrů světa. Přesto je jedním z mála trenérů působících v Česku, o němž se ve světě ví. Zná českou historii a národní tradici lépe než leckterý český trenér. Je dobrý obchodník, dokázal sehnat od sponzorů dost prostředků, aby se mohl se svým týmem profesionálně, celoročně připravovat ... (Foto: Jakub Fulín)

 

 

Už umíš nějaká slova česky?

Slova určitě: balón, dva, stůl, stíhačka, kočička ... , věty, to je horší ... čeština je složitá ...

 

Co víš o české historii?

Znám historii příchodu Cyrila a Metoděje na české území. Vím, že Čechy ve vrcholném středověku měly několik významných rodů, které mezi sebou bojovaly, a nevytvořily žádnou silnou jednotu. Četl jsem o době Karla IV. Potom samozřejmě nespokojenost Čechů pod nadvládou habsburského rodu. Seznámil jsem se se složitou sudetskou otázkou. Znám období Heydrichiády a potom Pražské jaro – 1968 , to byl moment, kdy Češi ukázali ODVAHU, přestože radši řeší své problémy pasivně a mírnou cestou.

 

Co z toho vyplývá pro dnešní práci?

Mnoho Čechů má obrovskou nedůvěru téměř ke všemu. Nedůvěřují, že se něco může stát jen tak, z dobré vůle, aniž by z toho někdo něco měl. Za vším hledají nějaký skrytý plán, „číhají“, „kdo z toho něco má“. Nedůvěřují dokonce ani upřímné pomoci a okamžitě se ptají „co z toho má“, ten kdo pomoc nabízí. Češi udělají i ve sportovní tréninkové praxi, to co je přikázáno nebo předepsáno, ale nic na víc. A když někdo udělá něco navíc z vlastní vůle, hned je podezírán ve smyslu „o co mu jde“, nebo „co má za lubem“. Češi mají zvláštně rozdělenou národní hrdost: když jde o sportovní událost, Češi jako diváci projevují obrovské vlastenectví a přitom, sami sebe podceňují. V zahraničí o sobě navzájem mluví nepěkně a kriticky, nehlásí se k sobě, říkají: „to je typicky české“, nebo „to jsme my Češi“, ale jakmile se někdo z cizinců „otře“ o češství, okamžitě startují, přestože sami o sobě předtím tvrdilo totéž. Jsou devótní k moci a penězům, zbytečně rychle se jim klaní. Když se ovšem podaří překonat nedůvěřivost i oddělenost, která je možná daná jazykovou odlišností, jsou Češi srdeční a veselí, i když to hned nedokážou projevit ... Teprve teď si Češství a Čechy lépe užívám, protože jim lépe rozumím.

 

Koho pokládáš za největšího Čecha?

Jágr, Lendl smích .... ne, ne. Kafka, a možná ti dva Češi, kteří spáchali atentát na Heydricha.

 

Jak znáš českou kulturu?

Zde nejsem silný ... omlouvám se, ale ze současnosti mě napadá, zaujal mě ten člověk, co udělal autobus pro OH v Londýně (David Černý).

 

Co čteš?

Zhruba dvakrát do roka přečtu román, a to velmi rychle. Jinak čtu odbornou literaturu, především z oblasti vedení lidí (leadership), mentální přípravy a budování úspěchu ve všech druzích sportů, a vlastně i lidském bytí obecně.

 

Jakou odbornou knihu pokládáš za hodnou přečtení pro každého českého trenéra?

Wooden ... Pyramiden of Success. Lifetime of observation on and off the court.

 

Studoval jsi ekonomický obor, co ti to přineslo pro vrcholový sport?

U Markéty a Kristýny mám úlohu manažera, nejprve jsem to dělal sám, posléze s firmou Sportinvest. Absolvoval jsem studijní specializaci „lidské zdroje“ a na ni se především zaměřuji. Seznámil jsem se s mnoha přístupy a uplatňuji „teorii řízení“. „Motivace – učení“, „komunikace“, všechno co má něco společného s pojmy „ČLOVĚK – PRÁCE –VÝKON“ mě zajímá. Mnoho teorií řízení se dá přenést 1:1 z businessu do sportu, jsou velmi komplexní: a přivádějí člověka k tomu, jak formulovat vize a pracovat koncepčně.

 

Je vůbec myslitelné oddělení vrcholového sportu, marketingu a ekonomického pohledu?

Neexistuje žádná ultimativní odpověď, ale pokud neexistuje vize a chybí promyšlený koncept, pak schází obecná definice, z níž by se daly stanovovat dílčí cíle a v tom případě jsem skeptik. Protože, kde nejsou ani obecné, ani situační cíle, výsledky podléhají náhodám a situačním vlivům. A doufat na náhodu, to není můj přístup.

 

Pokračování příště ... Zdeněk Haník, Praha 25.3.2014