Aňa Geislerová a volejbal

  • Published in osobnosti tvoří dějiny
  • Hits: 2600

Vážení čtenáři, přinášíme Vám další díl ze seriálu rozhovorů s významnými osobnostmi ze života kultury a sportu, které mají se sportem pod vysokou sítí leccos společného, byť se to na první pohled nezdá…. V dnešním díle Vám přinášíme rozhovor Štěpána Javůrka s jednou z nejlepších českých hereček – Aňou Geislerovou.

Geislerova

 Sportovci, stejně jako umělci, mají svoji šatnu. U nás často klima a parta utvářená v šatně zásadně ovlivňuje výsledek naší práce. A jak je to u herců? Je třeba k dobrým výkonům pohoda v šatně? A jak taková divadelní (herecká) šatna funguje?

No já hereckou šatnu znám mnohem méně, než tu sportovní. Divadlo jsem dělala dvakrát v živote, ale volejbal hrejem s holkama už čtvrtým rokem. Takže víc znám to kvákání o dětských nemocech a školách v přírodě, než to divadelní. Ale co si pamatuju, tak v divadelní šatně je krásnej pocit bezpečí.

 

Je o Vás známo, že jste se v patnácti letech vydala do světa – šla jste za modelingem do Milána. Co Vám tato zkušenost do života dala, případně co vám také vzala?

 

Milano to byl jeden velkej pubertalní mejdan. Vůbec sem nebyla vzorná ,vůbec mě to neujistilo v tom, že sem hodná holka . Ale zjistila jsem toho o sobě hodně a jedna z těch pozitivních věcí byla, že mám svoje hranice a limity, které nepřekročím a že mám zdravý pud sebezáchovy, v rámci možností ovšem.. Bylo mi 16 a nikdo mě nehlídal. Bylo to omamný. A nic mi to nevzalo. Naopak mě to obohatilo..

 

V jednom rozhovoru jste zmínila, že chodíte pravidelně hrát volejbal s partou kamarádek. Jak jste se k volejbalu dostala? Jak často jej hrajete?

 

Hrajem čtyři roky, kazdé úterý, k tomu v létě jezdíme na týden na kola a hory(vždycky s hřištěm na dosah) a v zimě na lyže. A už dvakrát jsme hrály na turnaji amatérů ,,Pavlikovská plácaná,,. Úžas! Občas na vodu, nebo jen tak pochodovat krajinou..A všechno to začalo ve školce, kam chodili naše děti. Prostě se to domluvilo a od té doby to neuvěřitelně funguje.

 

Před finálovým turnajem evropské ligy žen jste natočila televizní spot – upoutávku, na tuto akci. Jak jste se k tomuto natáčení dostala, jak probíhalo?

 

Oslovil mě pan Haník s tím, že mu mé číslo dal Ondra Vetchý. Myslím, že po jedné schůzce jsme byli domluvení. Já jsem volejbalovej nadšenec. Nikdy jsem ho předtím nehrála a úplně mě to okouzlilo. I to naše družstvo legrační a nadšený. Honorářem mně byly dresy pro holky a míče.A jsem na tu znělku celkem pyšná! I na to, že teď máme pravidelně trenéra - dvakrát do měsíce a je to dost znát.

 

Natočila jste spoustu velice úspěšných filmů, je ale nějaký, který ční nad těmi ostatními? Nějaký, který ve Vás zanechal hlubší stopu, než ty jiné?

 

To se takhle říct nedá. Jsou to děti a mezi nima taky nevyberete jedno, které máte radši..Vždycky ten poslední je nejblíž a ten je shodou okolností o sportu. A sportovním prostředí během normalizace . Takže doping, nátlak, temno.. Strašně zajímavé téma a úžasnej příběh. Jmenuje se Fair play a režíruje Andrea Sedláčková.

 

Volejbal se tzv. dědí z generace na generaci. Vy pocházíte z umělecké rodiny. Měla jste vůbec šanci skončit mimo uměleckou branži?

 

Myslím, že by mně nikdo nebránil, ale zájem o jiné prostředí se jaksi nevyvinul..A sport se v naší rodině vůbec neprovozoval. Jen v občasných záchvatech a s největším odporem..Třeba běžky..brr. Teda teď už ráda, ale v dětství -utrpení!

 

Vím, že Vaše babička byla známou prvorepublikovou herečkou. Co jste po ní zdědila?

 

Myslím, že jsem po ní zdědila lásku k bílému střiku a fascinaci tak fantastickými drobnostmi, jako je třeba.. Abeceda. A určitě taky emocionální přecitlivělost. Babička si nebyla jistá, jestli pro nás není sledování Včelky Máji moc náročné, protože svět hmyzu je přece tak krutý! Babička taky denně cvičila, až do svých 80 let! Měla vždycky perfektní figuru,manikúru a vůbec o sebe úžasně pečovala.

 

Na co byste nás pozvala do divadla, jaké filmy připravujete? Co pracovního Vás čeká v letošním roce?

 

V tomto roce půjde do kin film Líbánky Honzy Hřebejka a později taky Fair Play Andrey Sedláčkové. Divadlo opět nic, ale určitě nás opět čeká vánoční bazar a další dva projekty, které doufám dotáhnem. Jeden se týka knih a druhý filmu. Uvidíme, co ještě zvládnu!

 

Jak se Vám vydařil letošní ,, Bazárek,,? Můžete tento projekt přiblížit našim čtenářům?

 

Bazar byl letos. strašně úspěšnej! Myslím, že se nám podařilo udržet laťku vysoko . Vybraly jsme přes milion korun a to i bez účasti velkých dárců, které jsme měli loni. Byla sem pyšná! Letos, i přes naše nová mateřství, se budeme muset vybičovat k velkým výkonům, protože se chystáme s koncertem do Velké Lucerny a to už si žádá řádnou přípravu! A taky to bude desatý rok! Moc se na to těším!

 

Závěrem jedna osobnější otázka. Jak se těšíte, jakožto budoucí maminka, na očekávaného potomka?

 

Těším se moc. Úplně obyčejně, jako každá jiná, ale jen tyhle nejosobnější věci nerada sdílím s veřejností. Pořád se píše, že něco tajím, ale to je k smíchu. Maskovat těhotenství je dost složitý. Jen nemám ráda pocit, že mi půl národa kouká na pupek.Pravda je, že příchod třetího miminka člověk nemá moc čas prožívat. Je mi fajn, ale ještě pořád pracuju a ty dvě starší si stále žádají pozornost, že až kopance a bolest zad mě upozorní, že je tu ještě další na řadě. Těším se moc.