Alešovy čarodějnice

  • Published in osobnosti tvoří dějiny
  • Hits: 3301

Tak to vidíš, tolikrát jsem ti nadával, tolikrát jsem tě kritizoval, přestože jsem na kempech dětem říkal, „toto je nejlepší trenér ženské kategorie (a tebe jsem přiváděl do rozpaků), musím veřejně přiznat, že jsem i několikrát zapochyboval …. A teď ty máš placku a mým největším úspěchem byly pouze brambory a už asi lepší medaili nezískám. A přesto ti to nezávídím, protože vím, jakou cenu jsi zaplatil. Kolikrát jsem spal v tom tvém mládeneckém bytě a přemýšlel o tobě. A teď jsi zažil, jak chutná, když se na momentík otevřou nebesa... 

Alesovy carodejnice

... „vylejou na tebe kýbl nebeského štěstí“, spolehni se na to, že to netrvá dlouho. Kolikrát jsem slyšel názor: „Alda, to je výborný učitel, ale není to kouč …“. Sám jsem to tvrdíval a vidíš, dnes můžeš říct: „…tak prosím pánové, já jsem bronzový, a vy?“ Před rokem a půl ti Správní rada odmítla udělit trenérskou jedničku na základě knihy, kterou jsi pomohl psát, asi to brali za nějaký podfuk … možná si říkali „to je jistě podraz, Haník napsal knihu, připsal tam Nováka, aby mu mohl dát jedničku … kdyby viděli, kolik jsme tomu dali času, nervů a hádek po nocích …“ a co teď s tebou: za placku ti tu jedničku podle předpisu Šamec dát nemůže, tak budeš muset napsat ještě jednu knížku, kamaráde, třeba o koučování na Evropě. Máš výhodu, já se přimluvím, protože si pamatuji tu nespravedlnost … jeden nejmenovaný člen správní rady tehdy pronesl: „podle předpisu může dostat jedničku pouze za spoluautorství knihy ve trojici a vy jste byli čtyři …, bylo mi tehdy stydno za něj…“.  Napsal jsi v Srbsku krásnou pohádku se šťastným koncem (jak jinak), celou dobu jsem ti věřil, a proto jsem tě v telefonátech nekonejšil, ale hnal tě dopředu, protože bylo patrné, že jsi tentokrát posvěcený. Takže chlapče, jsem hrdý na to, že jsi můj spolupracovník, i když tě zase budu na kempu prohánět, že „hovno“ děláš. Opíjej se ještě chvíli štěstím, za kratičko to kouzlo zmizí, máš na to nárok, práce tentokrát počká …

A čarodějnice … Vinci, jsem rád, že jste moje oslovení přijaly a nevysvětlily si ho zle, to víš, jsem mužský trenér. Jsem moc rád, protože mám k vašemu družstvu zvláštní vztah, cítil jsem se s vámi na tréninku výborně, ve vzduchu byla vždy „našlapaná atmosféra“.  A hrál se už dospělý volejbal. Já na ten ženský, nikdy moc nebyl, ale učím se to, jsem teď ten předseda …. A tak vám to přeju stejně jako Alešovi, hrály jste vždycky moderní volejbal a hlavně z vás šla síla. Jmenuji na tomto místě jenom tebe jako kapitánku, ale klaním se všem, i těm, které s vámi nakonec do Srbska nejely (těm je asi trochu smutno). Na posledním společném tréninku jste mi daly fotku družstva s textem: „děkujeme za malou lekci z volejbalu“ a já teď děkuji vám za lekci z bojovnosti, odvahy a umu, kterou jste daly všem následovnicím. Navíc mám věnování od medailistek ME, přestože takové věci nevyvěšuji (na zeď věším obrazy) pro tuhle památku nějaké čestné místo určitě najdu. Na oplátku vás zvu (oficiálně, jako předseda ČVS) do Městského divadla v Brně na dobrý muzikál a slavnostní večer u příležitosti oslavy vašeho úspěchu. Pan ředitel Moša už se na vás těší.

Bambus (to je Jirka Baumruk, jestli to nevíte, v Srbsku v roli team managera), začínali jsme spolu s televizním volejbalovým deblem a teď tohle … Děkuji tobě i Zdeňkovi Čechovi (doufám, že mi vezeš portské, doktore) a dalším členům realizačního týmu, které znám osobně méně. Předpokládám, že jste splnili úlohu dospělých chlapů, i proto jste tam jeli, abyste tu „neřízenou střelu“, ten „utržený vagón ze štatlu“ trochu hlídali.

Jak jsem psal již před čtrnácti dny, kdy jsem Alešovi posílal křížek na čelo, nemějte mi ostatní trenéři za zlé, že jsem ještě jednou zcela subjektivní. I předseda svazu má právo být někdy jednostranný a nechat se unést pozitivní emocí. Mám k Alešovi tak trochu otcovský vztah. I Vašek Věrtelář jistě pochopí, že takovýto článek nepatří na oficiální web ČVS. Končím zvoláním do Uhříněvsi, kde to teď asi teče proudem: „Mistře, vaše housle …!“

Zdeněk Haník, 13.9.2010