Alešova poslední velká výhra

  • Published in osobnosti tvoří dějiny
  • Hits: 2969

K dnešnímu článku předesílám, že si vážím práce kadetských a juniorských trenérů v dívčí složce, ať už se jedná o účastníky letošního závěrečného turnaje o juniorský titul, jehož jsem byl účasten a k němuž se upíná dnešní článek, tedy pány Horáčka, Lakomého, Kozla nebo Nováka, či ostatních. Jako výrazný projev úcty jsme loni na podzim uspořádali koncert v divadle Semafor u příležitosti zisku bronzových medailí juniorek ČR a pozvali na něj všechny trenéry a šéfy klubů, kteří se na úspěchu podíleli. 

Novak A 1

... Takový úvod jsem si neodpustil, abych zdůraznil, že solidní úspěchy v dívčím volejbalu jsou výsledkem práce mnoha lidí. Dnes ovšem budu psát o Aleši Novákovi. Není to poprvé a není žádným tajemstvím, že dlouho spolupracujeme na různých projektech: kempy VA, publikace Volejbal: Viděno třemi, metodická DVD, minivolejbal a TV seriál „Minivolejbal s timeoutem“. Čtenáři mi jistě prominou, že se možná trochu budu opakovat …. Ale „komu čest, tomu čest“.Omílám zde dokola, že věřím činům, ne slovům a byl jsem předminulý víkend v Praze na Olympu svědkem ne zcela běžného ČINU v mládežnickém volejbalu. Družstvo Brna potřebovalo k zisku zlatých medailí a titulu Mistr ČR, zvítězit ve třech zápasech a neztratit přitom ani jediný set. Jak známo, podařilo se jim to, za což jim patří poklona, ovšem důvodem k napsání tohoto článku je fakt, jakým způsobem se tak stalo. STALO SE TAK VOLEJBALOVÝM UMEM. Stalo se to tak, že družstvo hrálo samo. To je nejlepší vizitka práce trenéra, když „hodinky šlapou a nepotřebují hodináře … prostě se natáhnou a jedou“. Jistěže k takovým sportovním činům je potřeba nezměrné bojovnosti, vůle i víry ve vlastní síly, neposlední řadě i štěstí, ale já bych toto vše dnes nechal stranou. Jako bývalý trenér jsem totiž konstatoval některé jevy, které hovoří samy za sebe, lépe řečeno za jejich autora: Družstvo bylo výborně zorganizované při řešení standardních i nestandardních situací, což se projevovalo například výborným a účelným pohybem hráček bez míče, předem promyšleným a realizovaným postavením hráček vzhledem očekávaným prioritám soupeře v útoku, kázní při blokování, pevností a kompaktností dvojbloku a trojbloku. K tomu se přidala nevídaná psychická síla, která se dala rozpoznat v psychickém zvládnutí těžké situací jako byly prostředí cizí haly, výrazná pomoc diváků soupeřícímu družstvu, zvládnutí krajně nepříznivých stavů (11:17, ve třetím setu). V Neposlední řadě jsem nepřehlédl výborné individuální výkony hráček, především nahrávačky Kamily Součkové, jež údajně nahrává půl roku, v životě jsem ji neviděl a už znovu nesla znak typických nahrávaček z Alešovy dílny, libera Martiny Jansové a středové hráčky Kláry Vyklické, která měla ruce jako z žuly. To vše je výsledkem dlouhodobé, perfektní práce jednoho muže, který zasvětil život volejbalu, částečně na úkor života osobního. Není to nějaký altruismus či sebeobětování, zvolil si to tak jako druh seberealizace či životního stylu. Těžko by se takový životní model dal obecně doporučit, ale v jeho případě se zdá, že on sám je v tomto modelu šťastný. Bylo by samozřejmě nejapné se veřejně pitvat v jeho soukromí. Důležitá je zpráva pro české volejbalové prostředí: je tu trenér učitel, který má zásadní význam pro český mládežnický volejbal. V nadpisu se objevila slova o „posledním“ vítězství. Samozřejmě doufám, že není poslední v pravém slova smyslu. Chtěl jsem sdělit, že skončila jedna velká etapa v životě Aleše Nováka a že jsem mu navrhl další. Nabídl jsem mu od 1.5. 2011 práci v ČVS jako svazového trenéra dívčí mládežnické složky. Je to nová výzva a Aleš bude muset prokázat kromě stávající výbavy i nové kvality, které ještě zatím neprokázal: manažerskou způsobilost vedoucího pracovníka. Ta v sobě obsahuje politiku, organizaci a kontrolu v oblasti mládežnické práce. Pokud SR ČVS můj návrh schválí, budeme mít ve svazové struktuře vedle Jiřího Zacha další výraznou osobnost, která ve volejbalu skutečně něco dokázala. Chlapče, mám tě rád a vážím si tě, ale v této roli budeš muset volejbalové veřejnosti prokázat nové kvality. Myslím, že tato volejbalové komunita už uznala tvé trenérské kvality, ale to neznamená, že ti bude pardonovat, pokud nebudeš svou novou roli zvládat. Přeji ti, abys za pár let měl ze své práce pocit jako minulou neděli, kdy jsi již potolikáté zdvihal ruce nad hlavu na oslavu vítězství. Bůh veď tvoje další kroky.

Zdeněk Haník, v Praze 18.4.2010