Vydej se své slabosti a odhal svou sílu …

  • Published in o ženách a růžích
  • Hits: 3783

Vstávej Belmondo, neboj se, už se ti nebudu zpovídat, dneska to bude o ženských …  Ano, je čas to trochu odlehčit. Tak jak tak se k tématu „papíňák“ v dohledné budoucnosti zase vrátím. Ono to dnes vlastně zas tak úplně odlehčené nebude, ale přinejmenším téma „Ženy“ dají tobě i našim čtenářům (je jich věř nebo nevěř 15 – 20 tisíc) šanci vydechnout od mých typických úterních nájezdů...
zena-cinka

... Tak tedy, začal to jeden funkcionář ženského volejbalu, s nímž jsem se setkal na čtyři oči poprvé (milý a inteligentní chlap). „Pane Haníku, víte, vy jste si strašně ublížil svými výroky o ženském volejbalu …“. Potom Pátek v pátek vybalil parádní číslo o ženských, (sice nedisponuji tak lehkou rukou a myslí) a tak mě oba zmínění mužové inspirovali, že jsem narychlo svolal na nedělní odpoledne a podvečer mezinárodní neformální „mini-seminář“ o ženském volejbalu. Domácí i zahraniční diskutující se do mě pěkně opírali, to ti tedy musím říct. A takto jsem se hájil:

Nemám nic proti ženskému volejbalu, i když se mi mužský líbí víc …
Nemám nic proti ženským soutěžím, i když ženy soutěží méně rády než muži …
Nemám nic proti ženské extralize, i když pro diváky a média bude vždy přitažlivější mužská ..
Nemám nic proti ženskému nároďáku, i když jsem trénoval ten mužský …
Nemám nic proti ženským trenérům, i když se jejich chování zpravidla liší od mužských …
Nemám nic proti ženám, no to už vůbec ne …

Naopak si myslím, že
… volejbal je výborný sport pro ženy …
… za pět, šest let bude ženský nároďák Česko v soutěži s ostatními sporty, daleko úspěšněji než mužský …
… volejbal je jediný týmový sport, kde má soutěž smíšených týmů logiku, a svou podstatou přímo vyzývá ke společnému sportování mužů a žen …

Můj despekt k ženskému vrcholovému sportování vyplývá z mé celkové životní filosofie. Té vadí odlidštěnost života. Peníze určují pravdu, životní tempo narůstá tak, že se už ani nestačíte „vysrat“, děti dostávají k vánocům tolik dárků, že je pod stromečkem klidně nějaké zapomenou (dříve si ten jediný braly i do postele) a když věci nejsou „značkové“ ošklivě se na vás mračí, pokud neukočírujete počítačovou mánii, může vás odvést do jiné galaxie, někteří sportovci vydělávají milión korun denně … nebudu dále prudit, ale do této kategorie patří i ženský vrcholový sport. Gymnastkám lámou kosti v útlém dětském věku, ve finále ženské sprintérské „stovky“ na OH  můžete vidět osm „chlapů bez koulí“, krásné nohaté ženské volejbalistky musí třikrát týdně do posilovny (pokud chtějí vyhrávat) a počty operací … a ženské vzpírání, to už je pro mě opravdový humus (nezlobte se). A tudíž jak mi vadí nedostatek poezie v životě okolo nás, a přesto jsem optimistický, aktivní a vcelku šťastný občan, tak mi vadí „gladiátorský“ aspekt ženského sportování, přestože plně respektuji snahu žen podávat maximální výkony, životně se realizovat prostřednictvím volejbalu, být v něčem lepší než ostatní. Ovšem, pokud vezmu volbu žen (hrát vrcholově volejbal) vážně, pak již musím uplatňovat mužské nároky na ženský volejbal. Proč? Protože nejúspěšnější volejbalistky jsou ty, které hrají mužsky (to byla svého času například Lucie Václavíková, které si jako hráčky skutečně vážím). A už jsme u toho hada, co si požírá svůj vlastní ocas. Profesionalismus je podřízení života cíli. Cíl je vyhrávat a vyhrávat znamená odlidštit život. Že přeháním? Začínat sezónu v půlce léta, trénovat i na vánoce a na Silvestra, nemít takřka žádný volný víkend, dvakrát denně trénovat, absolvovat nesmírně jednostranný život, cestovat, nedostat se v zimě na lyže, a vyhrávat a vyhrávat nebo mít problémy …. . Je dobré pro ženy, aby podřídily život jednostrannému vrcholovému sportu? Ptám se. Ono to ostatně není dobré ani pro muže, ve starověkém Řecku to asi mysleli jinak (ale to je zase jiná pohádka). Je dobré, aby ženy, které od „Pána“ nemají vyvinuté svaly jako muži, aby je za každou cenu vyvíjely? Je dobré, aby svou slabost, které je vlastně silou a chrání je, měnily v předstíranou agresivitu, která se rozsype, při vážné konfrontaci? Je dobré, abychom z žen dělaly muže? „Moment, paní feministko, nenadechujte se …, já to ještě jednou shrnu“:

Volejbal sport pro dívky ve školách – rozhodně ANO

Volejbalové soutěže dívek mládeže – rozhodně ANO

Rovnoprávnost žen a mužů v soutěžních nárocích – ANO

Orientace na výkon ve volejbalu žen – budiž, ANO

Smíšené soutěže ve volejbalu – určitě ANO


Pokud ženy samy chtějí prožít život vrcholové sportovkyně třeba s mezinárodní ambicí a jsou ochotny přijmout skutečně pravidla tohoto života, pak:

Extraliga žen i nároďák – ANO, ale přidat v tréninku a podřídit se: volejbal, volejbal, volejbal …

Myslíte si opravdu, že nepřeji ženskému volejbalu? Já obdivuji na ženách, jejich „slabost“ a křehkost (i když má některá třeba širší ramena) a přiznávám, že má na mě vliv. Když žena poctivě pláče, je krásná a každý slušný chlap zjihne. Žena není muž. Je na ní hezčí pohled a tedy v estetickém směru muže předčí – prostě krasobruslařka je vždy krásná a krasobruslař někdy vypadá divně – má pro mě směšné pohyby a vůbec… (přiznávám, chyba je opět na mé straně). Ale emoci, kterou vyvolá vzájemná konfrontace, strategické a válečnické umění, jemné taktické finesy u mě vyvolává spíše mužský vrcholový sport. Máte mi to za zlé? Ženy, ženští trenéři a funkcionáři ženských klubů, vyjádřil jsem se opět nesrozumitelně nebo mě vezmete na milost?

V Praze, 6.2.2010, Zdeněk Haník