V tomto případě patřím k menšině …

  • Published in o ženách a růžích
  • Hits: 2394

Viděl jsem po delší době hrát a zpívat Radůzu. Poprvé s kapelou. Vrátím se k tomuto zážitku o pár řádků níže. Budu dnes psát o menšinovém a většinovém názoru. Moderní západní civilizace dospěla k tzv. demokracii, kde je většinové stanovisko zásadním arbitrem... 
Raduza

 

Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE

... Jestliže chtěl být například prezident Klaus podruhé zvolen, tedy porazit svého hlavního soka ekonoma Švejnara, potřeboval k tomu podporu většiny v parlamentu a senátu a musel proto on, i další kolem něho sakra hodně udělat. Všichni si pamatujeme, co se kolem volby dělo, aby byla získána většina. Veškerá argumentace, co udělal dobrého i špatného atd. se nakonec krystalizovala do jednoduché rovnice: získat většinovou podporu, tedy více hlasů. A upřímně řečeno, hlasy jsou vůle jednotlivých volitelů, sice silně zmasakrované požadovanou stranickou kázní, leč (jak se ukázalo) i podivuhodných individuálních hnutí mysli. Když byla, z hlediska politické kultury, brutálně přerušena vláda premiéra Topolánka uprostřed našeho evropského předsednictví, stalo se tak na základě mínění většiny a úplně vedlejší bylo, co si o nás Evropa pomyslí. Když jsem stál o to vést ČVS, byla k tomu potřeba většina hlasů z dvaapadesátičlenného Výboru ČVS. Pakliže mám úmysl prosadit nějakou koncepci, musím k tomu získat většinovou podporu nejprve ve Správní radě, posléze v plénu volejbalového svazu. Nechci psát o politice, nýbrž o „principu“. Z hlediska obecného je to v podstatě trochu průser: velké myšlenky i činy jsou zpravidla výplodem jedinečnosti vydolované často v bolesti z hloubi osobnosti, ale ve veřejném prostoru stále narážíte na to, že většina je proti … Jistě, Sáblíková, Federer, Svěrák mohou jít svou vlastní vlčí stopou. Dylana svého času vypískali, když jako folková ikona nastoupil s rockovou kapelou za zády. Ale Dylan se mohl tehdy na většinový názor vykašlat, jelikož věděl své a hlavně to, že ten odpor zlomí. Toto si premiér Nečas nemůže dovolit. Julínek a celá parta ODS doplatili před časem na docela logické zavedení poplatků u lékaře ztrátou voličské základny a prohrou v následujících volbách. Většina bylo proti. Nechci jitřit staré rány, ale ve volejbalu tomu není jinak. Pokud člověk chce v takovém prostředí obstát se ctí, má možnost získat podporu většiny poctivě, prací a viditelnými činy, ale to je tak asi všechno ….. Ovšem, že by se mohl vydat vlastní cestou a ignorovat obecný názor, to je vyloučené. Proti tomu tu stojí pravda umění, která je silnější a odolala soudu staletí. Má archetypální sílu a je nezávislá na mínění většiny, i když, a to je paradoxní, většina nakonec přesto rozhodne, zda má ten či onen čin, skutek, osoba nebo dílo právo na přídomek nesmrtelný a věčný. Shakespearovy sonety nevyčichly dodnes, z Dantovy Božské komedie se po staletích tají dech a první tóny 5. Beethovenovy symfonie ta, da, da, da, ta, da, da, da … mají stejně magický účinek na lidskou duši jako východ slunce nebo kvetoucí strom na jaře, tedy absolutní. A tak jsem znovu u Radůzy. Klidně si mohu na stránkách VA dovolit prezentovat svůj názor, který jistě nebude většinový, tedy, že lepší umělkyni v tomto oboru nemáme… Hana Hegerová asi dobře ví, proč naznačuje, že Radůza má být její pokračovatelkou. Panenky, které vyhrávají slavíky, mi ve srovnání s ní připadají jako z umělé hmoty. Nevěřím jejich počínání. Paní Helena se na Tenisové akademii Petra Huťky sice prezentuje jako příjemná žena a dokonce jí nedělá problém chodit sbírat míčky, ale její CD bych si nekoupil (ani ve slevě). Božská Lucie má sice zlato v hrdle, umí vyprávět fóry a udělat si srandu sama ze sebe (to je sympatické), ale její Carmen je pro mě sterilní. Vím, že srovnávám interpretky se zpívající autorkou, přesto mám poměrně jasno v tom, co chci sdělit. Totiž, že v tomto případě jsem rád, že patřím k menšině, že jsem nezávislý a svobodný. Že se nemusím obávat, že tento názor bude odsouzen nebo že nezíská podporu, jelikož jde z mého nitra a nedávám mu žádnou cenzuru. Ano, vlhnou mi oči při koncertě Radůzy, protože mám dojem, že jsem svědkem čistého umění. Zpěv, melodie, instrumentální interpretace, a především texty … takové píše v Česku pouze Nohavica. Už dlouho nejsem gymnaziálním profesorem literatury, ale kdybych jím ještě stále byl, vyučoval bych Radůzu jako špičkovou představitelku moderní české poezie. Ale jde mi stále o ten princip, nikoliv o Radůzu nebo o slavice. Platí to i pro náš obor, volejbal. I zde mě baví lidi, třeba s odlišným názorem, dokonce i třeba v neloajálním postoji vůči mé osobě, ale opravdoví a autentičtí. Je jich menšina. Nechtěl bych být pokrytecký a předstírat zde, že mi je jedno, jak je na mou osobu nahlíženo. Už vůbec bych nerad předstíral, že moje práce záleží na tom, zda přesvědčím svými činy většinu, aby mě podporovala a pomáhala mi v práci. Dokonce může většina klidně rozhodnout, že už mě nechce jako předsedu ČVS, ale z pohledu problematiky dnešního článku se rád hrdě hlásím k menšině. Pokud se k ní hlásíte rovněž a pochopili jste, o co mi v dnešním článku šlo, doporučuji koncert Radůzy s kapelou. JE TO TAM, pokud mi rozumíte … Zdeněk Haník, Praha 6.12.2010