Už jsem to přemohl …

  • Published in o ženách a růžích
  • Hits: 2582

Vážení čtenáři, už jsem to přemohl a zpívám českou hymnu. Vzpomínáte, jak jsem svého času polemizoval o tom, proč jsou Češi jedni z mála volejbalistů, kteří nezpívají hymnu před začátkem zápasu. Sám jsem se přiznal, že se mezi ně rovněž řadím. Je za tím v podstatě asi stydlivost … stačí si to upravit v hlavě a změnit úhel pohledu...
hanik predavani cen MSJ 1 

Ale můžeme se pochlubit Sáblíkovou, Železným (stále válí výborně volejbal), Čáslavskou, Zátopkem atd. a situačně můžeme i v kolektivních hrách dosáhnout takového úspěchu jako hokejisté či basketbalistky. Když jsme se v letech 1999 a 2001 přiblížili k medaili (4. Místo ME), dosáhli jsme v současném volejbalu na samou hranici možného. Jsme malý národ, který se navíc historicky nachází mezi Rusem a Němcem, a svou existenci musel často uhájit chytrostí. Ano, nejsme již dlouho zvyklí platit krví jako třeba Angličané nebo nám blízcí Poláci, a proto má existence našeho národa onen sametový nádech. Někdy jsme i poťouchlí, což je zřejmě druh obrany, a to může vyvrcholit tím, že bez propagandy a manipulace se největším Čechem stane Jára Cimrman. Jsme malý národ, který vyhrával kdysi Mistrovství světa ve volejbalu, ale dnes i třeba zisk medaile je možný skutečně pouze za mimořádných okolností. Ve florbalu jsou tři vážní soupeři české reprezentace na světě, v hokeji pět. Ovšem v basketbalu, volejbalu, házené a fotbalu jsou vyrovnaných soupeřů a konkurentů desítky. Kam mířím? Samozřejmě k vystoupení našich dvou reprezentačních týmů na ME. Máme být spokojeni s výsledkem našich družstev? U chlapů jsem již posledně konstatoval, že jsem zklamán. Bohužel nemohu souhlasit s výrokem trenéra Jana Svobody, že naše reálná výkonnost je mezi 9. – 12. místem. V Evropě leží podle mého mezi 5. až 8. místem, řekněme spíše k osmému, i když letos v domácím prostředí byla šance prodrat se i do závěrečné čtyřky. To ovšem pokládám spíše za jev jedinečný než typický. Rovněž úroveň dívčí reprezentace vidím mezi 5. – 8. místem v Evropě, ale v tomto případě spíše k tomu pátému místu. A při emocionalitě ženského volejbalu (viz dále) se dá při dobrém vyladění družstva dosáhnout situačně i výš. Proto bych měl s umístěním děvčat v Srbsku vyslovit spokojenost. Ano, byl splněn výkonnostní cíl a já budu navrhovat Správní radě ČVS finanční odměnu pro děvčata. Přesto musím souhlasit s názorem Lucie Václavíkové (mimochodem odvedla svou práci odborné spolu-komentátorky po mém soudu velmi dobře, stejně jako Standa Mitač ve studiu), že jsme vyhráli, pouze co jsme vyhrát měli a nic víc.

 

Měl jsem ve Zrenjaninu (Srbsko) naprostý klid a volnou hlavu na sledování ženského volejbalu. Až mě překvapilo, jak to se mnou cukalo a jaký jsem byl fanda našeho družstva. Ale měl jsem i dost času přemýšlet. A tak jsem si udělal několik odborných závěrů, co se ženského volejbalu týká:

  1. 1.Ženský volejbal se odehrávádaleko intenzivnějších a hlavně rychleji nastupujících emocionálních výkyvech.
  2. 2.Na tyto výkyvy je nutno trenérsky bleskurychle reagovat.
  3. 3.Ženský volejbal je daleko více závislý na jednání trenéra než mužský.
  4. 4.Českém volejbalovém svazu už nadále musíme rozlišovat budoucí strategii rozvoje mužského a ženského volejbalu.

K bodu 4 dodávám, ač nerad, že v ženském volejbalu nemáme žádnou krizi, pouze musíme zvýšit nároky na vlastní práci, abychom se dostali ještě o kousek dál, než na osmé místo, což platí i pro mládežnickou oblast. Osmé místo je nejlepším umístěním od roku 1997 a patří za něj dík všem českým mládežnickým i extraligovým trenérům a samozřejmě realizačnímu týmu nároďáku a holkám samotným. Mužský volejbal se naopak nachází v krizi a musíme podniknout zásadní strukturální změny, pokud chceme navodit nový stav. Proto v koncepci mládeže, kterou bych rád představil na 2. Programové konferenci, chci už hovořit o dvou odlišných projektech. Pro ženskou oblast a pro mužskou.

A tak bych rád udělal resumé k dnešnímu tématu. Jsme malý volejbalový národ, máme své potíže i své limity. Ale rád bych vzpomněl na prezidenta Masaryka, který nabádal, abychom byli odvážní, pokorní a pracovití. Abychom respektovali, že jsme malý národ, ale nechovali se male. Abychom naši chytrost využili správným směrem k důmyslné práci. To vše zasazené do etického rámce, na který kladl náš první prezident mimořádný důraz, nám i ve volejbalu může přinést ještě o něco lepší výsledky, než jsme dosáhli na evropských šampionátech a zajistí nám respekt světa. A úplným záměrem doporučuji, zkuste zlomit ostych při zpívání hymny. Já už jsem ho zlomil …

V Jáchymově, 3.10.2011, Zdeněk Haník