Moje první Mistrovství světa v rouše trenérském

  • Published in Michal Palinek
  • Hits: 3136

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Koncem června se v norském Stavangeru konalo beach volejbalové Mistrovství světa, kam se dostaly 3 naše české páry. Dva dívčí a jeden mužský. Jinak Klapalová-Petrová, Háječková-Nováková(jako náhradnice za čínský pár) a Rotrekl s Bízou. Odjel jsem jako trenér sám, spíš jako klubový trenér než reprezentační (můj pobyt hradil Bison beach club). Později dorazil Ondra Přidal, moje klubová pravá ruka se zástupcem médií. Abych vysvětlil svou pozici-jsem reprezentační kouč pro dospělé s úkoly koordinačními, nikoliv trenérskými. Ty vykonávám v soukromém pražském klubu, takže se nemůžou některé týmy ze širší reprezentace (a zvlášť jejich otcové) divit, že se jim plně nevěnuju... Pokud mě ale osloví, tak s čímkoliv pomůžu. Začal jsem s klukama jezdit na všechny akce (Brazílie, Čína, evropské turnaje World Tour...), protože to jinak nejde a dělají to tak všichni. Ideální stav je ale 2 lidi na tým. K trenérovi buď asistent nebo ještě líp fyzioterapeut. Na což ale české luhy a háje zatím nemají odpovídající finance. Když totiž hrají zároveň utkání příští soupeři, nemůžu se rozpůlit. Je třeba sledovat soupeře a taky dohlížet na hru svěřenců. Dokud z nich nevyroste samostatný tým schopný reagovat na veškeré herní situace, a to trvá cca 5 let minimálně! Některým se to nepodaří nikdy... U Brazilek jsme si už zvykli na jejich nejpočetnější štáb složený s trenérů a jejich 2-3 asistentů, kteří tvoří mnohdy i osobní pouta hlavně s děvčaty...

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Koncem června se v norském Stavangeru konalo beach volejbalové Mistrovství světa, kam se dostaly 3 naše české páry. Dva dívčí a jeden mužský. Jinak Klapalová-Petrová, Háječková-Nováková(jako náhradnice za čínský pár) a Rotrekl s Bízou. Odjel jsem jako trenér sám, spíš jako klubový trenér než reprezentační (můj pobyt hradil Bison beach club). Později dorazil Ondra Přidal, moje klubová pravá ruka se zástupcem médií. Abych vysvětlil svou pozici-jsem reprezentační kouč pro dospělé s úkoly koordinačními, nikoliv trenérskými. Ty vykonávám v soukromém pražském klubu, takže se nemůžou některé týmy ze širší reprezentace (a zvlášť jejich otcové) divit, že se jim plně nevěnuju... Pokud mě ale osloví, tak s čímkoliv pomůžu. Začal jsem s klukama jezdit na všechny akce (Brazílie, Čína, evropské turnaje World Tour...), protože to jinak nejde a dělají to tak všichni. Ideální stav je ale 2 lidi na tým. K trenérovi buď asistent nebo ještě líp fyzioterapeut. Na což ale české luhy a háje zatím nemají odpovídající finance. Když totiž hrají zároveň utkání příští soupeři, nemůžu se rozpůlit. Je třeba sledovat soupeře a taky dohlížet na hru svěřenců. Dokud z nich nevyroste samostatný tým schopný reagovat na veškeré herní situace, a to trvá cca 5 let minimálně! Některým se to nepodaří nikdy... U Brazilek jsme si už zvykli na jejich nejpočetnější štáb složený s trenérů a jejich 2-3 asistentů, kteří tvoří mnohdy i osobní pouta hlavně s děvčaty. Američani měli s sebou trenéra dosazeného z americké asociace, fyzioterapeutku a jednoho pomocníka. Němci zase svazového doktora Michaela Tanka, s kterým jsme se jedno ráno dali do řeči o jejich systému zdravotní péče. On funguje na severu Německa, má na starost všechny reprezentanty, kteří s ním a svými místními doktory úzce spolupracují(doktor to nazval triagl). Před MS prošli všichni prohlídkou na ME v Berlíně a pak ve Stavangeru každé ráno a večer měli individuální péči. Říkal, že se to vyplatí. Měl pravdu... Měl k ruce ještě fyzioterapeuta, zkušeného praktika a každý tým navíc svého osobního trenéra. Byli tam s nimi i specialita na video a trenér juniorské reprezentace do 23 let Jorg Ahmann, který si točil případné soupeře do 23 let. Budou na ME do 23 let dobře připraveni!!! I když se hrál v Norsku zajímavý systém, kdy se ve skupinách hrály zápasy obden, takže bylo dost času na trénování a rozbory, tak byl den tak nabitý, že večer jsme uléhali zbití jako koně. Sledování zápasů, poznávání soupeřů, debaty s trenéry a hráči, do toho vedro jako na jihu (bylo pravidelně mezi 25 a 30 stupni Celsia) !!!

Měli jsme rozděleny úlohy-já se staral o kluky po všech stránkách, pomáhal holkám s taktikou-Lence se Soňou víc, přece jen Hanka s Tekou jsou už ostřílené harcovnice... Ondra plnil jejich požadavky hlavně na trénincích, kdy bylo třeba dávat podání nebo do nich smečovat či nahazovat míče. Měli jsme radost z každého jejich dílčího či velkého úspěchu. Jak to bývá v našich českých hlavách-ti,co měli uspět-nezvládli rozhodující zápasy a nepostoupili do dalších bojů a ty, od kterých se nic nečekalo a jeli tam údajně na dovolenou, udělaly výsledek hodný šampiónek. Prostě české hlavě svědčí útok z druhé nebo i třetí vlny. Přišel jsem na to, že i mezi trenéry-stejně jako mezi hráči-existuje rodinné přátelství, někde bližší, jinde odtažitější, ale trenérská tolerance a přátelství funguje. Nejlepší je porazit jeho tým a začínají tě zdravit. Jako například po vítězství Soni a Lenky nad 6.nasazenými Němkami. Jsou to modly, vítězky Eurobeachtour, které skoro ani nepozdravily včetně trenéra, ale po utkání aspoň na půl huby odpověděly. Ne ihned, to byly kyselý jako šťovík, ale od dalšího dne. Předtím nikdy! Takže takhle zviditelňujeme český beach ve světě!!! Jak hráčský, tak i trenérský. Jen ten rozhodcovský beach volejbalový není ještě tak silný a bafuňářskej v FIVB v bledě modrým...

8.7.2009, ze Švýcarska Michal Palinek