Koncem června se v norském Stavangeru konalo beach volejbalové Mistrovství světa, kam se dostaly 3 naše české páry. Dva dívčí a jeden mužský. Jinak Klapalová-Petrová, Háječková-Nováková(jako náhradnice za čínský pár) a Rotrekl s Bízou. Odjel jsem jako trenér sám, spíš jako klubový trenér než reprezentační (můj pobyt hradil Bison beach club). Později dorazil Ondra Přidal, moje klubová pravá ruka se zástupcem médií. Abych vysvětlil svou pozici-jsem reprezentační kouč pro dospělé s úkoly koordinačními, nikoliv trenérskými. Ty vykonávám v soukromém pražském klubu, takže se nemůžou některé týmy ze širší reprezentace (a zvlášť jejich otcové) divit, že se jim plně nevěnuju... Pokud mě ale osloví, tak s čímkoliv pomůžu. Začal jsem s klukama jezdit na všechny akce (Brazílie, Čína, evropské turnaje World Tour...), protože to jinak nejde a dělají to tak všichni. Ideální stav je ale 2 lidi na tým. K trenérovi buď asistent nebo ještě líp fyzioterapeut. Na což ale české luhy a háje zatím nemají odpovídající finance. Když totiž hrají zároveň utkání příští soupeři, nemůžu se rozpůlit. Je třeba sledovat soupeře a taky dohlížet na hru svěřenců. Dokud z nich nevyroste samostatný tým schopný reagovat na veškeré herní situace, a to trvá cca 5 let minimálně! Některým se to nepodaří nikdy... U Brazilek jsme si už zvykli na jejich nejpočetnější štáb složený s trenérů a jejich 2-3 asistentů, kteří tvoří mnohdy i osobní pouta hlavně s děvčaty...