Pan Kadeřábek odlétá

  • Published in Michal Němec
  • Hits: 1997

Pan Kadeřábek snil často. Snil o všem možném i nemožném, ale v poslední době to byly především peníze co se mu zjevovalo za nepřítomným pohledem. Jeho firma sice jakžtakž vydělávala, ale zdaleka to nebylo ono. Zakázek bylo stále míň a navíc přibývaly faktury, k jejichž proplacení se dlužníci nikterak neměli. Na klidný spokojený život by to stačilo, jenže myšlenky pana Kadeřábka nechodily po klidných cestách. Rozhodně neměl potřebu nahradit svou Oktávku nějakým vznešenějším autem, zato by strašně rád koupil přesně ten mikrobus, kterým na vánoční turnaj přivezl své družstvo jeden z jeho kolegů...
kaderabek-odleta 20

 

 

... Dvanáct lidí, míče, hromada batohů a tašek, žádný problém. „Půl mega teď prostě nemáme“, zněla očekávaná odpověď zetě, kterého místo sebe posadil na židli firemního šéfa. K tomu všemu se sladké sny neomezovali jen na dopravu, byla v nich i moderní posilovna, nebo spíše jakési fitcentrum a perfektně vybavená regenerační jednotka. A samozřejmě bazén, bez toho by to nebylo ono. Stačil by i menší, např. patnáctimetrový, nicméně optimální by byla pětadvacítka. Někdy to došlo opravdu daleko, na jeho vnitřním plátně se promítala úplně nová hala – komplexní volejbalový svatostánek se vším všudy. Muži i ženy extraliga, mládež všech kategorií, profesionální trenéři, lékaři, maséři... „Kurnik! Aspoň na podlahu v sokolovně kdyby bylo.“. Tak nějak, nepříliš příjemně, zato vcelku realisticky, většina krásných představ končívala. „Podělaný peníze!“. Pan Kadeřábek seděl v letadle, nepřítomně zíral z okna a snil. Tentokrát se v něm ovšem nepočítaly faktury, rozpolcené myšlenky jen bezcílně pobíhaly bludištěm ustarané hlavy. Konečně přestalo být problémem jak uživit účetní a naopak museli se shánět noví zaměstnanci. Podnikavý zeťák dokázal zajistit neuvěřitelný kšeft, firma v rámci konsorcia vyhrála tendr na stavbu výškové budovy v Dauhá. „Huráááá..., uděláme novou podlahu a koupíme mikrobus! Huráááá...“. Pan Kadeřábek se však radoval jen do té chvíle, než pochopil, že jako nejzkušenější a hlavně nejkompetentnější osoba bude muset do daleké ciziny také on. „Co žena, holky, volejbal...?“ Představa, že všechno bůhví na jak dlouho opouští ho drtila, jenže nedalo se nic dělat, jeho účast byla podmínkou. „Coffe or Tea?“ zavrkala letuška, ale zasmušilý muž nereagoval. „Ono se to tu beze mě jistě obejde“, přemítal nevesele. A letadlo se zatím šplhalo na černou oblohou tak nekonečně pomalu, že hvězdy létaly dovnitř a zase ven.

 

Michal Němec