Kadeřábek 18

  • Published in Michal Němec
  • Hits: 2027

kaderabek_18Malý František věděl, že je krásný. Jak by mohl nevědět, když to říkal skoro každý. Slovem „každý“ při tom je myšlena maminka a všechny její známé: „Ale ten je klášnej“, říkala paní Fajtová. Nebo paní Růžičková, ta ho zase rozdováděně plácávalala po tváři. „Co je to za krásného chlapečka?“, kvokala vysokým hlasem a maminka se tetelila blahy. Posléze se tetelil i František a tak se to točilo pořád dokola. Pak šel František do školy. „Jsi tlustoprd“, informovali ho spolužáci.

¨

„Proč furt tak žere?“, pomyslel si pan Kadeřábek, když viděl Bětku jak nenápadně organizuje přesuny knedlíků na svůj talíř. „Dyť by to mohla bejt krásná hoka... A jak by hrála!“. Druhá nejvyšší volejbalistka z družstva, se slastným výrazem ve tváři, polykala velká sousta a pan Kadeřábek se, ke svému zděšení přistihl, že s ní vlastně docela cítí. V paměti se mu na okamžik zjevila rajská omáčka s plněnýma paprikama a tatínek: „Maminko, já vím, že je ještě ve vývoji..“, říkal opatrně „ale přeci jenom...“ dál se nedostal, „Ty bys tomu dítěti nedal najíst!“, přerušilo ho kategorické pokárání.

Na pěčlivě vyjedeném talíři přistála další porce a maminka, jako vždy, zvítězila. Pan Kadeřábek miloval maminku. Na chvíli měl pocit, že dívčinými ústy se cpe on sám. „Fuj...“, přerušil se rozpačitě.

 

Od chvíle, kdy František zjistil, že je tluspoprd uplynulo několik let. Jednoho dne však i maminka musela uznat, že je vykrmený přespříliš. Šest týdnů se pak pilně potil ve speciální ozdravovně a přesto, že s ostatními tlustoprdy spásl ovoce a zeleninu z několika okolních zahrad, shodil krásných šestnáct kil. To bylo na maminku příliš. Její milovaný syn evidentně strádal a navíc na něm plandalo oblečení. Stačily tři měsíce aby ho opět vytvarovala do původního stavu.

 

Když pan Kadeřábek uviděl Bětku poprvé, dostal vztek. „Copak ta její obézní máma neví, že dceru taky odsuzuje k věčnýmu hubnutí? “. Připadalo mu to, v dnešní přeinformované době nepochopitelné. Rodiče tlustých dětí prostě neuměl mít rád. Ale Bětku rád měl. „Šikovná, učenlivá, snaživá, bojovná, ctižádostivá... A hlavně dobrá holka“, zdůrazňoval. „Jen kdyby tolik nežrala!“.

 

Puberta zastihla Františka, jak je obvyklé, nepřipraveného. Co naplat, že hrál závodně ragby a volejbal a ještě další sporty dělal jen tak. K čemu bylo, že ve třídě přepral všechny kluky a dokonce i na kytaru uměl. Když šlo o holky, zvláště pak nejkrásnější ze třídy Renatu, stával se aucajdrem, béčkem, nýmandem. Jeho zapálená lýtka byla příliš objemná a rozněžnělý obličej baculatý a tučný. Cítil se zahanbený, pokořený, vlastním tělem zrazený. Stále se mu pak zjevovala jedna nádherná představa: Rozepíná přezky u svého břicha, jako když se sundavá batoh a celé břicho se všema špekama odkládá. Pak přichází do školy a všichni i Renata zírají, „To sem vás převez!“, usmívá se František.

 

Při rozcvičení před dalším zápasem Bětka, jako vždy, hlasitě funěla a z červených tváří jí sálalo svaté odhodlání. Toto odhodlání však mělo jednu nevýhodu: končilo u dveří jídelny, cukrárny, nebo čehokoli kde to vonělo vařením a pečením. Pan Kadeřábek tajně doufal, že se, jako kdysi dávno on, vytáhne do výšky a zhubne ale bůhví... Z povzdálí pozorovala Bětku maminka. Byla by se pro ní rozdala, pan Kadeřábek vůbec nepochyboval, že  tašku má plnou těch nejvybranějších dobrot. „Vy by jste snad tomu dítěti ani nedal najíst!!“, řekla napůl bojovně napůl plačky. To bylo po Vánocích, když Bětka ztloustla o tři kila, tehdy se pan Kadeřábek s její maminkou poprvé a naposledy pokusil promluvit.

 

František se proměnil v muže. Jeho vysoká sportovní postava se stala předmětem obdivu mnoha žen a dívek. Už nebyl béčko, natož nýmand. A když si pak bral za ženu nejkrásnější nevěstu v širokém okolí, bylo těžko říct jestli víc záviděli jemu, nebo jí. Založil rodinu, usadil se, zklidnil. Ovšem pohybu přeci jenom ubývalo a tak tukové buňky ze starého zvyku opět začaly kynout a nabývat na objemu. Šatník se plnil oblečením, které čekalo „až o pár kil zhubne“. A tak pořád tloustnul a hubnul, až byl těžší a těžší.

 

Holky panu Kadeřábkovi udělaly radost. Hrály po prázdninách dobře a navíc většina za červenec a srpen přidala i nějaký ten centimetr výšky. Rekordmankou ovšem byla Bětka: vyrostla o čtyři centimetry! „Třeba to ta holka i na vzdory svý mámě dokáže“, pomyslel si. Cestou domů spokojený pan Kadeřábek zaskočil koupit něco k večeři a jak procházel mezi regálama uviděl velkou pyramidu naaranžovanou z bílých umělohmotných vaniček. To ho zaujalo. Jen tak od oka spočítal, že jich je kolem sedmdesáti, dobrá nálada byla ta tam. „Fuj...“, zabručel znechuceně a pohladil si břicho, „...tohle já vlastně pořád nosím sebou...“. Jednu vaničku přidal do košíku a šel zaplatit. Bylo na ní napsáno: Domácí sádlo 500 g. 

10. září 2011, Michal Němec