Kadeřábek XIV

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2027

„Poslyš atlete, nechceš si se mnou zahrát debla?“, řekl medový mezosoprán a Franta byl na okamžik přesvědčen, že se mu všechno jen zdá. „To přece nemůže bejt pravda, dyť je to Blanka Prachovská...!“  Dvě hodiny už tam blbnul s míčem jako že je taky trochu volejbalista a nic, dokonce se i zeptal jestli by ho nevzali, ale že prej jich je dost (blbečkové nafoukaný) a pak se na plovárně objeví nejlepší hráčka v republice a jeho „mlaďase“ chce k sobě na hřiště. Frantovi se samou radostí chtělo křičet a skákat, uchopil ruku budoucí spoluhráčky, prudce s ní zacvičil a šťastně řekl „Rád! Já sem Franta Kadeřábek“. Sebevědomí soupeři zjevně netušili co se na ně valí a po troše váhání (vždyť je to přece ženská) navrhli hrát o dva „Procházky“. Měli nataženou chlapskou síť, ale zkušená reprezentantka si toho snad ani nevšimla. Zvedala téměř všechno a s filigránskou přesnosti posílala míče právě tam, kde je soupeř ani ve snu nečekal. Nahrávky házela vysoko nad pásku, kde zase bez problémů kraloval její skoro dvoumetrový spoluhráč. „Obkroč si ten bagr, nehraješ tenis! Zastav se! Ruce proti míči!“ buzerovala Frantu a ten šťasten, že se může zavděčit, poslouchal na slovo. Hrál o život - běhal, padal, skákal, i k tomu bagru se už stavěl lépe a na sítí to mydlil hlava nehlava, jakoby chtěl protivníky ztrestat za to, že ho před tím nechtěli.

Kadeřábek XIII

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2226

Pan Kadeřábek se nevlídně mračil na zrcadlo a marně přemýšlel, v čem je vlastně chyba. Ještě jednou si postup v myšlenkách pozorně promítl a úplně pomalu, jakoby se vznášel ve vodě, opět zaútočil. Zatímco zrcadlo mlčelo, paní Kadeřábková stojící opodál, nesměle zaševelila: “To děláš moc hezky tatínku.“ „To je mi prd platný,“ informoval jí, a svému obrazu v zrcadle ukázal paroháče. „V čem je chyba..., v čem je, kurnik, ta chyba!“, vrčel pan Kadeřábek když opouštěl trenérskou šatnu. Začátek tréninku se zpozdil. Na odpoledne byla tělocvična pronajata jakémusi optimistickému spolku, který se radoval a dováděl téměř pět minut přes čas. Neklidný trenér se už nemohl dočkat až vypadnou a hlavně - až dojde na smečování. Jeho mozek s obsedantní vytrvalostí rozkládal a skládal útočný úder a tělo přitom bezděčně doprovázelo myšlenky náznakem jednotlivých pohybů. Rozparáděný guru optimistického spolku se při pohledu na podivně tančícího obra raději rychle vrátil na zem a dovádění ukončil. Byl nejvyšší čas protože přetížená hlava pana Kadeřábka se užuž chystala vybouchnout, juchající optimisty ztrestat, vyhodit a možná i vyhladit...

Letíme ke světlým zítřkům

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2254

Je čas bilancování. Z displejů počítačů nás pozorují peněžní deníky a zlomyslné formuláře daňových přiznání. Ve vzduchu poletují tisíce i miliardy, čísla se kroutí, nafukují, zatímco jiná naopak chřadnou. Hodnotí se, váží, vyzdvihuje, hází pod stůl, hromadí se a přepočítávají hlasy. Část národa opět trne zdali Karel dostane dvě stě sedmdesátého Slavíka. Rok deset má za sebou i volejbal. Oficiální ankety nám jistě sdělí komuže to nejlíp pinkalo, bouchalo atd., ale pojďme se tím trochu probrat jen tak „v kruhu rodinném“: Co se v minulém roce volejbalu povedlo či nepovedlo? Byl to dobrý nebo špatný rok? Nezapomeňme přitom i na ty nenápadné všední záležitosti, které jsou pro volejbal stejně důležité jako třeba volba předsedy, nebo peníze od Sportky. Pak se zkusme podívat dopředu: Co očekávat, co dělat  v roce 11 (12, 13...)? A k jakým zítřkům to vlastně letíme?

Kadeřábek XI - Paní Kadeřábková

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2492

„Tak děvčátka, tak děvčátka... Zopakujeme si jak nám funguje košíček“, řekla paní Kadeřábková oblíbenou formulku svého muže a mladé volejbalistky už věděly co mají dělat. „Ano, přiložíme ruce k míči a zvedáme nahoru... Tak...  Dobře... hlava je zakloněná, ještě trošku Miluško. Míč držíme těsně nad čelem, níž Rendo... tak... a hezky si každá svůj košíček prohlédneme. Máme ho dobře? Martino, jen konečky prstů, dlaně se míče nedotýkají... Tak... a míč drží hlavně tři prsty a nejvíc ukazováček. Lokty výš Verčo... To je ono, dobře Martino. A přidáme nohy...“. Trenérčin hlas nabýval na jistotě, neboť tréma rychle vyprchala a paní Kadeřábková byla příjemně překvapena, jak všechno funguje. „Nedá se nic dělat, dneska tam budeš muset jít sama, maminko“, vzdychl pan Kadeřábek když odpoledne s horečkou ulehal do postele. „Ano tatínku“, odpověděla paní Kadeřábková mechanicky a chtělo se jí plakat. „Neboj se, dám ti svojí přípravu“, povzbudil jí potící se marod a polknul další paralen. „Tak... chodidla od sebe... Na šířku boků Maruško, dobře... Nestojíme na čapích nohách, kolínka pokrčit... Ano... ano.“. Paní Kadeřábková zatím nevynechala ani jeden trénink a tak pečlivý a svědomitý pan Kadeřábek vychovával nejen své družstvo, ale i svou asistentku.

Kadeřábek X

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2207

Pan Kadeřábek hodnotil soustředění vcelku pozitivně. Pravda ovšem je, že jeho původní představy vypadaly poněkud jinak. „Prsty!“, vzdychl a zabodl tužku do svého přehledu, „Anča hrábě, Martina plácačka, Renda a Verča lokty, Lenka se k tomu ani neumí postavit... A ten bagr! Jedna stojí jak při výpadu kordem, druhá má hrdě vypnutou hruď, třetí lomí rukama a ta, která jakž takž stojí, se bohužel nepotká s míčem“. Pan Kadeřábek si rozmrzele odfrkl, ale hned vzápětí roztáhl ústa k širokému úsměvu. „Kus práce jsme ale udělali“, pochválil si. „Prakticky všechny už (jakž takž) zvládají spodní podání a nepletou si při tom levou a pravou nohu. Už vědí jaký je rozdíl mezi výchozím a střehovým postojem, umí košíček, pinkají (až na výjimky) před čelem a vůbec - s míčem si čím dál víc rozumí. Většina dokáže rozdriblovat míč ze země, trefit koš, přehodit (některé dokonce i přeplácnout) hřiště, kotouly, skoky, ba i hvězdy a stojky...“. Pan Kadeřábek vděčně zavzpomínal na svou ženu, která kdysi v mládí trochu dělala gymnastku. Jak ta mu pomohla!  Až mu při té vzpomínce zvlhly oči. Ano Olinka je poklad, škoda jen, že kvůli práci musela odjet dřív. A pan Kadeřábek opět vzdychl, tentokrát však téměř zamilovaně. „Testy!“, vykřikl nahlas, aby se vymanil z nostalgie a pyšně si (po kolikáté už?) pročetl všechny výsledky.