Evropa a naši "vůdci"

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 2174

comodomar_lizardfolf_patriarcal_leader_ovopack_100602_003Nedá se nic dělat, mé volejbalové myšlenky stále ještě nejvíce jitří nezdařilý boj o postup na jinak zdařilém šampionátu. Nevadí, nic se neděje je to jen sport, říká hlava, ale nitro nesouhlasí: Poláci se rozhodně dali udělat (už jsme je skoro měli na lopatě), pak ještě porazit Slováky a... hned by se našemu voliši o něco lépe bylo. Sdělovací media by víc sdělovala, sponzoři hlasitěji zpívali, děti trochu víc volejbalovaly a bafuňářům (na všech úrovních) by se lépe bafunilo. Nicméně žádná tragedie se nestala, je to jen sport.... Ale kurňa, kdyby jsme bývali byli... A tak pořád dokola. Abych se toho kolotoče zbavil snažím se najít odpověď na základní otázku: Proč v rozhodujících chvílích rozhodl soupeř a nikoli my. Odpovídám si takto: Přesto, že máme kvalitní hráče, některé dokonce světové, chybí nám vůdce. Hráč, který by ve chvílích nejtěžších bouchnul do stolu (tedy spíš do míče) a zavelel: vyhrajeme.

Kadeřábek 18

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 1964

kaderabek_18Malý František věděl, že je krásný. Jak by mohl nevědět, když to říkal skoro každý. Slovem „každý“ při tom je myšlena maminka a všechny její známé: „Ale ten je klášnej“, říkala paní Fajtová. Nebo paní Růžičková, ta ho zase rozdováděně plácávalala po tváři. „Co je to za krásného chlapečka?“, kvokala vysokým hlasem a maminka se tetelila blahy. Posléze se tetelil i František a tak se to točilo pořád dokola. Pak šel František do školy. „Jsi tlustoprd“, informovali ho spolužáci.

¨

„Proč furt tak žere?“, pomyslel si pan Kadeřábek, když viděl Bětku jak nenápadně organizuje přesuny knedlíků na svůj talíř. „Dyť by to mohla bejt krásná hoka... A jak by hrála!“. Druhá nejvyšší volejbalistka z družstva, se slastným výrazem ve tváři, polykala velká sousta a pan Kadeřábek se, ke svému zděšení přistihl, že s ní vlastně docela cítí. V paměti se mu na okamžik zjevila rajská omáčka s plněnýma paprikama a tatínek: „Maminko, já vím, že je ještě ve vývoji..“, říkal opatrně „ale přeci jenom...“ dál se nedostal, „Ty bys tomu dítěti nedal najíst!“, přerušilo ho kategorické pokárání.

Kadeřábek 17

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 1899

kaderabek17Set se nevyvíjel příliš slavně, prohrávalo se 7 : 9 a Karolína právě zazdila další útok. „Po takový nahrávce se proti těm lodyhám blbě hraje, ale mohla to... kurník! aspoň zkusit vomést vo ruce, nebo něco...“, mrmlal pan Kadeřábek a věděl, že něco musí udělat. „Střídám!“, řekl a s ležérním úsměvem (ten mu dal nejvíc práce) usedl na svou trenérskou židli. Ven šla Adéla, na plac Mirka, takže nahrávačka za nahrávačku a děj se vůle boží. Osm tisíc diváku zatím vytvářelo pekelnou atmosféru, ale holky bojovaly a místy se dokonce zdálo, že je ta vřava burcuje a pomáhá jim víc než domácím. Trenér věděl, že když to teď nezlomí, tak už se povezou, ale stříbro si vézt domů rozhodně nechtěl. „Však my vás dostanem...“, vycházelo neslyšně z jeho úst a skutečnost, že proti nim právě teď stojí jedno z nejlepších podání na světě, jakoby vůbec nevnímal. Vzápětí už také sykla vzduchem dělová koule svalnaté Brazilky, aby se však jen neškodně odrazila od milimetrově přesně nastavených paží libera. Blokařka se vznesla ve stejném okamžiku jako nahrávačka, která jí bleskurychle přistrčila míč pod ruku a ta ho bez problémů poslala vedle bloku aby se krásně rozplácl na palubovku.

Kadeřábek XVI

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 1844

Kaderabek_16„To se na to vyseru!“, zaburácel hlas pana Kadeřábeka. Jeho žena od něj tak silný výraz už dlouho neslyšela, odložila proto pinzetu na obočí a opatrně nahlédla do obýváku. „Ten krám vyhodíme a hned zejtra to pudu vodhlásit“, pokračoval muž a zatímco prstem pravé ruky probodával vzduch směrem k televizní obrazovce, levou rukou do sebe rozčíleně hodil frťana slivovice. Bylo zřejmé, že kdyby měl kord, tak by krásná plazmová televize ležela i s hlasatelem zapíchnutá na zemi. „Co se děje tatínku?“, zeptala se žena konejšivým hlasem ošetřovatelky. „Co se děje! Co se děje...! Když bych včera chtěl vidět finále ve volejbalu museli nutně dávat fotbal, když se těším na fotbal, tak z ničeho nic je tam hokej, až se budu chtít dívat na hokej budou třeba gorodky a kdybych snad náhodou chtěl gorodky, tak je operativně nahraděj diskusním pořadem. Kterej vůl...!?“.

Kadeřábek XV

  • Michal Němec
  • Zobrazeno: 1971

kaderabek15Na Lenku se nekonečně pomalu valilo obrovské, těžké rajče. Neurčité červené obrysy se s děsivou jistotou vynořovaly z beztvaré husté mlhy a mířily k nešťastné dívce. „Ách", vydral se z jejích úst dlouhý, bolestný vzdech... „Jdeme na to!", rajče náhle zmizelo a z mlhy se vynořila, do širokého úsměvu roztažená, ústa pana Kadeřábka. Ta však rostla a roztahovala se až z nich byla bezedná vlčí tlama, která se pak zase proměnila v nadpozemsky příšerné rajče...

„Nevadí Leni, nevadí, zkusíme to ještě jednou", snažil se pan Kadeřábek vložit do slov co nejvíc pochopení, úsměvu, ba i něhy. Ale srdce mu tlouklo příliš rychle a tak se mu do hlasu, chtě nechtě, vkrádal i osten neklidu a netrpělivosti. Lenka už bagr vlastně uměla, ale jen v situaci kdy se mohla nerušeně soustředit. Jakmile přišla na trénink, bagr se jí zhroutil a rozpadl. „Tady se postav Leni..., tak..,. uvolni se..., zatím se nic neděje... Jsme uvolnění..., krásně stojíme ve výchozím postoji a čekáme co bude..." . Oči Lenky byly očima tonoucího.