O pracovitosti a poslušnosti …

  • Published in laická psychologie ZH
  • Hits: 4603

Náš milý dopisovatel Big Coach mi připomněl v jednom komentáři můj výrok z roku 2006 (před MS v Japonsku): „…Trénink zaměřený na obranu byl výborný: středáci výborně blokovali, v poli se blýskal především Hudeček, Obdržálek výborně vykrýval. Mou euforii hned narušila myšlenka: takhle to asi začínalo vždycky – za Velasca, Řeřábka, Tillieho …, kde se to asi tak začalo lámat, že to skončilo vždy neúspěchem a odcizením trenéra a družstva? ...
poslusnost

.... Pokusím se to na sobě sledovat, i když tajně doufám, že to bude trochu jinak…:“, Big Coach, jestli jsem to správně pochopil, pokládá implicitně otázku: „tak co, trenére Haníku, bylo to v roce 2009 jinak?“ Moje odpověď je: ANO, bylo to jinak. V letech 2006-2009 jsem udělal dobrou zkušenost s nároďákem ČR a vůbec si nemyslím, že tento tým potřebuje zásadní přestavbu nebo nějaký velký třesk. Jsou tu ovšem určité jevy, o nichž věděl i Velasco, Řeřábek a Tillie, ale s těmi jsem si do určité doby věděl rady, protože dobře znám české prostředí a českou mentalitu. Na konečné řešení těchto jevů bych ovšem potřeboval dlouhodobou podporu a tu jsem neměl. Upřímně říkám, že se necítím pupkem světa a že připouštím, že to jiný trenér může dokázat lépe. Ale katastrofický scénář bych zatím rozhodně nestavěl a ani po nevydařeném ME, bych stále nezapomínal, že jsme těžkou kvalifikací postoupili jako jeden z osmi nejlepších evropských týmů na MS. To je nutné v kontextu výsledků posledních let (ME 2003 – nepostup ze skupiny, ME 2005 – nepostup ze skupiny, ME 2007 – nepostup na ME)  posuzovat jako úspěch. A nejde teď o mě, jako trenéra … Vyhráli to kluci, takže nemohou být špatní. Odepisovat tuto generaci by byla chyba. To jsem chtěl říct. A tobě, Bigu, odpovídám tentokrát zhuštěně: moje zkušenost byla dobrá, práce byla zajímavá, družstvo jsem měl rád, jen od Liberce k Varně to vzalo takový fofr, že jsem neměl řešení. Nevím jak ty, ale já, když nejsem částí nějaké společnosti vítán, mažu odtud. Nerad překážím, natolik si sebe vážím ...

Já ale myslím, že zajímavější je tvůj dotaz č. 2. Cituješ Aleše Nováka: „… Zdeněk Haník mi vytýká, že si vybírám do svého družstva hráčky k obrazu svému, tj. pracovité, poslušné atd. , že chybí kontroverzní osoba či osoby, které nenechají klidně spát trenéra, realizační tým, ale ani samotné hráčky. Tvoje otázka č.2 tedy zněla: „nechybí takoví hráči i v našem národním týmu mužů  …?“ Vezmu to pěkně po pořádku: napřed pracovitost a potom poslušnost. Takže začínám pracovitostí. Většina hráčů v české reprezentaci, jsou pracovití a zodpovědní lidé. Konečný, Hudeček, Kryštof, Štokr, Veselý, Král, Václavík, Boula, Škach, Holubec, Sobotka. Těm není absolutně z hlediska tréninkové morálky co vytknout, a to téměř za všech okolností. Takže pracovití hráči v našem národním týmu nechybí. Pak je tu kategorie hráčů, kteří jsou principiálně pracovití, ale ignorují určité činnosti nebo herní situace, které nepokládají za tak důležité. To je sice z hlediska absolutní světové hráčské špičky diskvalifikuje, ale nevadí jim to natolik, aby to nevykompenzovali výraznými přednostmi ve svých hlavních činnostech. Například Ticháček a Popelka nemilují hru v poli, Marek Novotný je nepřizpůsobivý, když se trénují herní situace (herní celky), kdy je kladen důraz na týmovou kázeň. Výsledkem je, že tým ztratí dva – čtyři body za zápas díky špatné hře v poli Ticháčka a Popelky nebo ztratí rozhodující míč díky nekázni Marka Novotného. Naproti tomu byl Ticháček po dobu tří let nejúspěšnějším nahrávačem reprezentace, Popelka hrál za reprezentaci lépe než v klubu a uměl se vždy skvěle připravit na klíčová utkání a Marek Novotný dokáže vyhrát zápasy sám, když „chytí slinu“ a výborně zvládá a dokonce miluje situace, kdy mají všichni ostatní hráči naděláno v gatích. To byl například pátý set ve Varně proti Portugalcům. Čili nejsem nadšený nad těmito nešvary, vztekám se, ale v zásadě nemám v moci, je změnit a naopak se snažím nějak využívat příslušné přednosti jmenovaných hráčů. A pak je tu typ hráčů, jako je Lébl. Ten pracovitý není. Má ale na druhé straně takové přednosti, jaké nemá žádný jiný hráč (vyjma Nováka). Je to typický lídr s obrovskou přirozenou autoritou u ostatních hráčů, je skutečným partnerem trenéra s věcnou a vyzrálou argumentací, je schopen vzít dílčí (situační) zodpovědnost za větší celek, než je jeho individuální výkon. Rozumí hře, má na ni téměř trenérský pohled. Má to samozřejmě i háčky: životní styl Martina Lébla mu přinesl pět kilo nad váhu, která mu již začínají vadit … další háček je v tom, trenér ho musí mít na své straně, jinak je velký problém …  Trochu podobný Léblovi, i když o patro níže, je Rybníček. Čili „nepracovitost“ určitě není problémem české mužské reprezentace, mluvím-li za období posledních tří let. A pak je tu POSLUŠNOST. To je podle mého, nepatřičné slovo. Proč? Protože synonymy tohoto slova jsou poddajný, povolný. Jako trenér o poddajné a povolné hráče nestojím. Dokonce vím o svém nešvaru, že takoví lidé, ve mně vyvolávají agresi (chyba je pochopitelně na mé straně). Rád pracuji s lidmi svobodnými, spontánními, pevnými a do určité míry nezávislými. Co je ovšem mým základním požadavkem a normou, kterou jsem měl i jako hráč na své spoluhráče, to je podřízenost cíli. Například v národním družstvu nás dohromady svedl cíl a tím bylo vyhrávání. Samozřejmě má každý z herců tohoto dramatu poněkud jinou představu o cestě k vítězství, ale to je na tom vlastně to krásné. V tom pro statečného trenéra nemusí být problém. V případech rozličných názorů přichází ke slovu zpravidla kompromis, ale někdy trenér nemůže udělat kompromis a musí trvat tvrdošíjně na své cestě a někdy naopak ustoupí, protože ucítí, že by to pro výsledek mohl být lepší. Jakou úlohu by v tomto ohledu měla hrát poslušnost? Hráčům je jasné, že někdo tu věc vede a někdo ji realizuje. V momentu, kdy je vedena špatně, družstvo se buď vzbouří nebo prostě začne trvale prohrávat. Zpravidla to končí odvoláním trenéra. Když tedy hráči podřídí svůj život cíli a akceptují základní hierarchii, pak jaká poslušnost? Já jako trenér nechci poroučet, chci vyhrávat. K vyhrávání nepotřebuji poslušné hráče, ale rváče, kteří podřizují svou činnost vítězství. Takže Bigu, doufám, že nevadí, že jsem k tomu vysvětlení potřeboval stránku a půl. Snad jsem vystihl, co jsem chtěl říct: Pracovití hráči reprezentaci nechybí, poslušnost není pro mě vůbec tématem dne. A co tedy schází mužské volejbalové reprezentaci? Rád bych odpověděl jedním slovem. Ale nejde to, protože mě jich napadá hned deset, přičemž každé z nich se dotýká problému, ale žádné z nich přesně nevystihuje, co si myslím. Půjdu na to tedy jinak: pokusím se sestavit takový pocitovou mozaiku zdánlivě nesouvisejících jevů, které by mohly čtenářovi pomoci vyvolat podobnou představu, jakou mám jí, když to píšu … tedy co mj. chybí?:

Aby se hráči dovedli konstruktivně pohádat na hřišti a nejen třeba o lepší místo v autobusu …

Aby čas od času vyjádřil někdo nesouhlasný názor s většinou, který vystihuje jeho skutečné mínění …

Aby se někteří více než na procenta svých individuálních statistik uměli soustředit na výsledek utkání …

Aby cítili větší slast ze společné akce než z individuální činnosti …

Aby přátelství a sounáležitost, kterou k sobě chovají, přenesli ze společenské roviny na hřiště …

Aby dokázali i nejít na pivo, když prohrají a aby nechali prohry bolet…

Aby byli hrdí na to, co je odlišuje od davu a ne na to, co s ním mají společného …

Aby dokázali podpořit veřejně názor trenéra v případě, že jsou přesvědčeni, že má pravdu a pokud by hrozilo, že zvítězí nesprávný, byť většinový názor…

Aby dokázali prohrávat s vyceněnými zuby …

Aby dokázali častěji vyhrát 3:2, když prohrávají 0:2 (ne jednou za 10 let: Německo 2007) …

Aby od hvězd, s nimiž hrají v zahraničí, vzali to lepší a ukázali nám to v Čechách, především to, jak vyhrávají a nejen jejich manýry …

Aby někteří mysleli primárně na výsledky a ne na peníze, jelikož když budou výsledky, jsou i lepší smlouvy zaručeny …

Aby přijímali nabídku hrát za nároďák, jen když mají chuť se za něj vzít a nejen kvůli sníženému transferu ČVS nebo jiné výhodě …

Jáchymov, 21.9.2009, Zdeněk Haník