O pevném bodu v prostoru a taky trochu o holkách …

  • Published in laická psychologie ZH
  • Hits: 3568

Trávil jsem tři neděle v lázních Jáchymov a procedurami jako jsou koupel v radonové vodě, elektroléčba, cvičení na suchu i ve vodě, různé druhy masáží a tak, jsem se snažil přimět svou levou kyčel, aby ještě alespoň pár let prokazovala služby než padne za oběť Víťovi Dvořákovi, stejně jako před třemi léty ta pravá. ....
Federer

...Musím přiznat, že efekt lázní na můj pohybový aparát je každoročně obdivuhodný, i když si myslím, že zásadní význam pro léčbu má radon, za nímž jezdí do .... Velmi rád se učím i ve svém pokročilém věku, ale přesto jsem požádal pana Hamatu, zda by mi v Ostrově nesehnal nějakého protihráče, když už ví, jaká je zhruba moje úroveň. „Nejlepší je tady moje čtrnáctiletá dcera-tenistka“, odvětil trenér. „Coby ne“, děl jsem a bylo dojednáno … V den sjednaného zápasu lilo jako z konve. Trenér mi zavolal, že to padá…, ale já jsem se tak těšil, že jsem začal mouzovat, zda nelze objednat halu. „Dobře, ve Varech to domluvím, ale tam je to rychlý povrch a holka to mydlí dobře …“, na to on. Já už jsem měl ale hlavu naprogramovanou na zápas, a byl jsem svolný ke všemu. Už při rozehrávání s dcerou pana trenéra Veronikou jsem viděl, že je zle … Jeden kout, druhý kout, lhostejno, zda backhand či forhend … oj, jo, joj, chlapče, to jsi odhadl špatně, běželo mi hlavou. Pak si ale říkám: „vždyť je to dítě …“. Zkrátka pustil jsem se do boje proti jasně lepšímu, leč nezralému soupeři. Vyhrála los a nechtěla servis … „ale, ale, nevěří si …“ a z toho jsem vyšel. Nátlaková hra servis – volej, to nezná …, údery na hranici rizika atd. Ale hlavně, tvářil jsem se přísně a neústupně a k tomu jsem přidal nějakou jízlivou poznámku (pamatuji ještě z dob před dvaceti lety, kdy jsem hrál proti Jirkovi Pavelkovi a jeho partnerce finalové zápasy turnajů tahaného debla - mixa, že tyto postupy na ženské platí). A tak jsem třeba po jejím nedokonalém a mnou doběhnutém kraťasu, házel na druhou stranu: „mám sice železnou nohu, ale kraťasy na mě nehraj, protože ty já dobíhám …“ atd., kdo mě zná, tak si to dovede představit. Byl jsem nepříjemný. Chudák Veronika, musela si asi říkat: „táta mě tady namočil do zápasu s nějakým protivným chlápkem, lítá tady jak blázen, má divný kecy a táta nikde …“. Ale zápas je zápas, jak se hraje na body, neznám bratra. Prostě: „VZAL JSEM JÍ JEJÍ PEVNÝ BOD V PROSTORU“, myslím samozřejmě v psycho-prostoru. Na tento druh boje jí svědomitý otec zatím nepřipravoval. Nevěděla, čí je. Vedu 4:0, endorfíny tečou a já si užívám. Nenápadně si uvědomuji, že nějací lidé na vedlejším kurtu začínají našemu zápasu věnovat pozornost. Zkusím si útočný backhand, který jsem trénoval s trenérem, říkám si a provedu … 20 cm aut. Zcela v pohodě si říkám: „no to je pěkná nepokora, takhle nějak se prohrávají zápasy …“ naprosto s nadhledem si pro sebe glosuji, coby zkušený trenér. Následuje dvojchyba a poté jdu po prvním podání na síť a Veronika mě poprvé v zápasu prohazuje. 4:1. ještě, že takovéhle situace dobře znám, říkám si pro sebe suverénně nabádám se ke koncentraci. Jenomže, co neznám, jsou zápasy s výbornými čtrnáctiletými tenistkami. Pustil jsem ji z psychických kleští a ona „NAŠLA OPĚT SVŮJ PEVNÝ BOD V PROSTORU“. Co vám budu povídat, za deset minut prohrávám 4:5, 0:30 a tentokrát já nevím, čí jsem. Teď už to zkrátím. Vydoloval jsem všechny skryté rezervy dospělého muže a nakonec vyhrál v tie-breaku 7:6, když jsem si (musím to na sebe prásknout) pro sebe uhádal jeden sporný míč v rozhodujícím okamžiku. Nebohá Veronika, ježto slušně vychovaná svými rodiči k úctě ke starým lidem, nenašla v sobě sílu se mnou hádat. Pointa této historky, jak správně tušíte, není v průběhu zápasu. Jasně lepší tenistka se nechá vykolejit tím, že si snadno nechá ukrást, jak jsem to nazval: svůj pevný bod v prostoru a znejistí, přestože k tomu není žádný objektivní důvod. Myslím, že je to pro ženy příznačnější než pro muže. Dokonce si myslím, že to platí i pro soukromý život. Žena potřebuje mít pevný bod v prostoru, k němuž se upne, když hodně znejistí. Tím bodem bývá zpravidla muž (myslím ten její muž: druh, manžel, přítel), pokud je slušný, charakterní a moudrý. A pokud tím bodem vůbec chce být. Domnívám se ovšem, že většina z nás mužů se velmi ochotně ujímá role pevného bodu v prostoru našich žen či dívek. Dokonce to chlapa dokáže pěkně vykolejit, když jeho žena najednou zaměří nějaký jiný pevný bod v prostoru …, doufám, že si rozumíme. No a ve sportu je to podle mě trenér. Jsem toho názoru, že ženy potřebují k realizaci dobrého výkonu trenéra více než muži. Lébl či Ticháček mě v zásadě nepotřebují ke svému dobrému výkonu v národním týmu, potřebuje mě tým nikoliv jednotlivci. Myslím, že u žen je to trochu jinak. Potřebují více radit, více chválit více opakovat pokyny, více vést. Tak jsem si to alespoň vysledoval u Standy Mitáče, Mirka Čady a svého času Pavla Řeřábka. Poklona vaší práci, chlapci. Nebo to vidí ženští trenéři a zároveň čtenáři této strany odlišně? Ostatně, říkám si, vždyť já velmi rád radím, pomáhám a vedu … Tak, že bych se tím ženským trenérem nakonec přeci jenom jednou stal, jak mi to předpovídal výborný ženský trenér Dušan Jarota …?

Nymburk 20.10.2008                     Zdeněk Haník

 

PS. 15. září 2009 zahájím svůj další pobyt v Jáchymově, bude to čerstvě po ME a doufám, že některé z těch hochů bulharských, srbských či italských dostaneme pod sebe. Veronika už bude velká hráčka, doufám, že si se mnou ještě jednu partičku dá. ZH.