Jak je to, když múza nemá koho líbat ....

  • Published in krása spasí svět
  • Hits: 3437

Přestože vření v papíňáku jménem český volejbal již dlouho nevydrží, konkrétně mě zasahuje již tak zásadně, že s tím budu muset něco podniknout, zůstaňme ještě jednou u ženských. Půjdu dnes ženským trochu na ruku. Nikoliv, že bych si je chtěl nějak zavázat nebo měnit něco ze svých předcházejících výpovědí, nýbrž proto, abych ještě jednou pro nějaký čas naposledy, rozptýlil některá obvinění, již bych se rád zbavil …
Merta jandova

... Napřed slečně nebo paní Ivě: vaše žádost o prezentaci krásy mužského těla byla okamžitě vyslyšena Michalem Němcem, který mi poslal foto, jež zařadím jako titulní k příštímu úternímu článku. Ten se bude jmenovat „Pohádka tisíce nocí a dní“ a bude pravděpodobně na dlouhou dobu posledním nekonfliktním článkem. Pak už bude muset přijít ke slovu papíňák. Po Ivě je tady další holka Zora Jandová ... Ano, manželka Zdenka Merty. Úplně na rovinu předznamenávám, že se o její uměleckou činnost nijak nezajímám, neprožívám ji. Znám ji prostě jako manželku svého kamaráda. Ovšem její texty písní k muzikálu „Nahá múza“ (hudba: Zdenek Merta), jehož premiéru jsem zhlédl v sobotu, mě práskly přes čumák již v době zrodu těchto písní zhruba před dvěma lety. Co nejvíc cením, je lehkost a nadhled dospělé ženy. A na tomto místě začínám výčet vlastností, které u žen obdivuji. Když je ženské padesát, není to žádný med. Taková žena slyší tikot biologických hodin silněji než dříve. Vrásky již nelze utajit, linie těla vadnou, z výchovy dětí je vyždímaná, už ji leccos přestalo dojímat, její chlap mele doma stále to samé. Děti jsou již na cestě z hnízda a život jakoby ztrácí smysl. Její partner (pokud mu není třeba osmdesát) pokukuje po mladších, jelikož mu neuniklo, že pro mladé holky může mít své kouzlo a sem tam nějaká tedy pokukuje i po něm. Unavenost z dvacetiletého vztahu značná a vize nového vztahu minimální. Chlap v tomto věku to má prostě jednodušší. Naproti tomu ženě se nabízí několik cest, slepých uliček. Nebudu dělat jejich výčet, ale končí – v lepších případech protivností, špatnou náladou, nervozitou…,  v horších depresemi, alkoholem, ošklivými rány, v nejhorších případech třeba u psychiatra. A pak je tu cesta, kterou zvolila Zora a spousta jiných žen a která se mi jeví jako rozumná. Smířit se s stavem věci (nehrát si na mladou), udělat si z toho i srandu a činit. Byl jsem shodou okolností na oslavě jejich padesátin – zazpívala tam hostům vlastní písničku Fifty – fifty a přitom vyskočila na stůl (nebyla opilá – nepije alkohol) a bylo to. Ostatně tři „babičky“ ve filmu Mamma Mia v čele s Meryl Streepovou byly přeci rozkošné, ne? Suma sumárum: s Mertou je nazýváme dospělé ženy (i když je vždycky oslovujeme, hlavně v lázních Jáchymov, holky nebo děvčata). Když dovedou být holky dospělé, mají svoji cenu a své kouzlo pro nás muže. Hladká kůže, pevné tělo ještě nejsou všechno. 

Pro poklonu ženským vlastnostem sáhnu pro jednu historku, kterou jsem zde jistě ještě neprezentoval. Jako hráč brněnské Zbrojovky jsem bydlel v suterénním bytě, přímo v hale na Kounicově. Pěkný byt s jednou zásadní vadou. Vedle byl hlavní brněnský taneční sál, a když končily plesy, proudili opilci přímo kolem našich oken. Občas se nám někdo vymočil na okno. Nesli jsme to statečně, častěji umývali okna, tu tam zaháněli močící magory. Jednou jsem opět jednomu ze skupinky podroušených mladíků vysvětloval, že močí na okna soukromého bytu a on reagoval tím, že začal močit otevřeným oknem dovnitř. Už jsem naznačoval, že jsem v podstatě posera, ale takový impulz mi stačí, abych se změnil v agresivního válečníka. Vylétl jsem z bytu a jsa v právu, zneškodnil jsem provinilce fyzicky, až mi ho by líto … z této historky mi však zbyla vzpomínka, jak moje žena Svaťka vyběhla za mnou z násadou od lopaty, volala něco „jako, ty svině nebo něco takového“ a výraz jejích očí asi nezapomenu. Byla připravená a odhodlaná zabíjet, bez myšlenek na následky, a kdybych býval v souboji prohrával, přišla by násada od lopaty ke slovu. Ženy, když se rozhodnou, dokážou být odvážnější než chlapi. Takže pánové! Se ženami, pokud stojí opravdu na naší straně, jsme silní. Musíme se snažit být pořádnými chlapy, aby byly stále při nás, ony to totiž většinou rozpoznají, kdo hráč a kdo je sráč. Žena, když vás má ráda, ochrání vás před trapností a pošetilostí. Jestliže jste ovšem připraveni ji vnímat a nejste obětí svých megalomanských představ a sebezbožnění. To dokáže jedině milující žena říct: „nezlob se, ale to bylo od tebe trochu trapné“. Pokud nejste chudák, uvědomíte si, že vás vlastně chrání.

A pak jsou tu takové drobné magické situace:

  • Když si ženská neví rady, hledá pevný bod, vy ho v sobě objevíte a podržíte ji …
  • Když si ženská zkouší šaty v kabince módního obchodu a vy nakukujete za závěs a znalecky zdviháte palec … jo, jo, to je ono …
  • Když zpíváte píseň a najednou odněkud z kouta začne linout nenápadný ženský druhý hlas, který jde proti vašemu a přitom souzní s vaším a vy cítíte …
  • Když ženská udělá oběd, položí ho na stůl, vy začnete jíst a ona visí nenápadně na vás s myšlenkou: „všimne si nebo ne?“ a vy víte, chvíli ji necháte čekat a pak řeknete „dneska se to nějak povedlo …“, a žene vyhrkne: „no jasně vždyť jsem tam dala ….“
  • Když ženská zamete nebo ustele, vypadá to jinak, než když to udělá chlap.
  • Když ženská udělá kafe s láskou, je to jiné kafe, bez ohledu na to, zda je to illy nebo Lavazza.
  • A pak je tu symbolika sexu, muž klepe na dveře, žena se rozhoduje a otvírá dveře a muž vchází …

Ženská je naše druhé já. Kdo jej postrádá, je velmi ochuzen. Chlap je bez ženy jaksi nekompletní, i když život podřizuje zpravidla takzvaným „důležitým věcem“.

Takže, děvčata, holky, slečny i dospělé ženy: na svém článku z předcházejícího týdne neměním ani slovo, rovněž tak na každém předešlém o ženách - volejbalistkách. Ale snad vidíte, že to se mnou není úplně ztracené a že nejsem nepřítel žen. A s tím volejbalem, mějte se mnou soucit, a když to bude pro vás nesnesitelné, řekněte si třeba: „on jenom tak plácá …“

V Praze 15.2.2010, Zdeněk Haník

PS:
Nemohl jsem do článku funkčně zapojit hodnocení muzikálu Nahá Múza. Já vím, že většina českého národa ocení spíše Lucii Bílou v muzikálu Carmen. Já, nikoliv. Mě to nudí, je to celé stavěné na ohromující efekt, který funguje na masu. Muzikál Nahá múza je pro „NÁS“. Muzikál – šanson, příval krásné jemné muziky s výbornými texty a provedení propracované do detailů, takže bude pravděpodobně nutné ho vidět i dvakrát. Pokud se cítíte součástí toho „MY“, je tu pro vás velkorysá nabídka od mistra Merty. 15 lístků na představení, která se odehrají v termínech 16.2. – 5.3. zdarma pro partnerky čtenářů volejbalistů tohoto webu, kteří samozřejmě platí. Musíme pro ty volejbalistky sakra něco udělat … A jak na to? Takže, kdo chce vidět, co se děje, když MÚZA NEMÁ KOHO LÍBAT …, jednoduše napište jednoduše mail na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. . Prvních patnáct zájemců obdrží vizitku Volejbalové Akademie, kterou následně ukážou u pokladny Městského divadla v Brně zaplatí jeden lístek a dostanou druhý zdarma. Belmondo a Big Coach mají samozřejmě u mě volňáska. Big ovšem až poté, kdy splní svou historickou povinnost a splatí prohranou sázku. A zde jako pozvánka píseň Magdaléna
(klikni), kterou na demo snímku zpívá Zdenek a v představení ji můžete slyšet ve skvostném podání od Jana Apolenáře. ZH