Chytneme vítr do plachet?

  • Published in Jiří Novák
  • Hits: 3358

Únor je pro nás sportovce docela fajn měsíc. Nejenom, že je jak říká Ropi (Lubomír Staněk) krátkej, ale i proto, že naše dosavadní sezóna dostává tak nějak výsledkovou podobu. Vrcholí boje o výchozí umístění před play-off, v národním poháru,v evropských pohárech se začínají hrát kola pravdy. Pro někoho však také sezóna končí.Takže se dá říci, že je únor docela strategický měsíc. A i když má většina evropských lig ještě dobré dva měsíce před sebou, i na reprezentačním poli to začíná pomalu ožívat...
narodni hrdost

 

Trenéři si pomalu připravují ingredience a hledají recept na to,jak nejlépe tu „repre polévku“ uvařit. Jasný, už několikrát mi byla položena ta samá otázka a nedávno mi v uších zazněla zase. Jak je možné, že máte tolik výborných hráčů, ale společně v repre jsou vaše výsledky průměrné? Nikdy nevím, co na to přesně odpovědět. Ta problematika je určitě složitější než jak ji vidí hodně lidí z venku. Tak tady je v rychlosti takový můj pohled na věc.

Hráči:
Jedna otázka se točí pořád dokola. Proč hrají ve svých klubech prim a v repre jim to nejde? Máte typy hráčů,kteří potřebují čas se zabydlet v týmu, zvyknout si na určitý tréninkový režim, na spoluhráče. Jednoduše..potřebují jisté zázemí, klid a čas.Tedy přesně to, co v repre není. Vše jde příliš rychle, dvě až tři vrcholné akce za léto toho času moc na adaptaci nedávají. Těch pět měsíců,které má hráč v klubu, se připravit na první vrcholnou akci, v repre prostě nemáme. Proto můžou mít někteří hráči problémy se do formy dostat nebo se s ní třeba nepotkají vůbec. Ale souhlasím, že je to stejné pro všechny ostatní týmy. Fanoušek se často ptá, proč je nominován ten či onen a ne jiný? Dneska se v repre točí okolo dvaceti hráčů. Je naivní si myslet, že se tam najednou objeví někdo jiný-prostě nikdo jiný zatím není. Na někoho z juniorů to zatím nevidím, ale pár zajímavých hráčů se v lize objevuje. Otázkou pro mě zůstává, jestli výkony podávané v lize budou stačit na světové scéně. Ale hráči jako Linz, Sobotka či Václavík (ale toho už beru jako součást repre) by se v týmu měli začít zkoušet.

Těžko nahraditelní:
Když se podíváme na sestavu,v jaké se odehrála kvalifikace na ME 2009 zjistíme, že na smeči nehrál ani jeden klasický přihrávající smečař v šesti postaveních. A to je také velký problém. Není přihrávka, veškerá útočná strategie je pryč. V současnosti máme jen jednoho klasického přihrávače a tím je pro mě Pláteník. A na něm se to musí stavět. Druhým hráčem,kterého zatím nedokážeme plnohodnotně nahradit je Martin Lébl. Je nenahraditelný nejen svým výkonem, ale i organizací na hřišti. Věřím, že mít tyto dva v týmu na kvalifikaci, možná by se baráž nehrála. Ale na možná se nehraje.

Vnější vlivy:
Národní tým také začíná pomalu stárnout. Možná ne úplně sportovním věkem, ale dnes je v týmu spousta hráčů, kteří se dostávají do let, kdy už pro ně neexistuje jen volejbal. Přichází děti, budování rodinného zázemí,změna priorit. Do toho se promítne otázka únavy po sezóně, potřeba doléčit stará zranění či jen nechuť spolupracovat s určitými lidmi. Převážná část reprezentantů hraje dlouhodobě v zahraničí. Vybudovali si tam určitou pozici a někdy se může stát, že jim jejich zaměstnavatel mezi řádky naznačí.. Odpočiň si, pořádně se připrav na novou sezónu a nezraň se. Pozvánku do repre sice neodmítnou, ale dávají si velký pozor. Při sebemenších potížích už vysazují. V tomto směru je v repre málo bojovníků. Takových,kteří se nebojí prát s bolestí. Ale dokážu to pochopit, klub je jejich zdroj obživy.

Vedení:
Říká se,že je v kolektivním sportu důležitá parta. Ano, ale proč by měla být dobrá parta jen mezi hráči a trenéry? Myslím si, že i vedení svazu hraje v tomto směru významnou roli. Hráči potřebují cítit, že je s nimi svaz na jedné lodi. Ne vždy tomu tak je, a proto je v jistých momentech pracovní atmosféra negativní. Nejde se jen omezit na strohá oznámení bude to tak a ne jinak. Družstvo může mít problém, problém může mít i svaz. Jde jen o to najít chuť a čas na konstruktivní řešení a vytvoření optimálního stavu. Jistě, někdo může namítnout…hráč v repre není od toho, aby kecal, ale aby trénoval a hrál. Souhlasím, jde jen o to, vytvořit za daných možností ideální situaci. Snad se podaří najít společnou řeč. Takovou, aby se hráči na společnou práci všech zúčastněných stran opět těšili. Každá maličkost, která posune tým o kousek dopředu je k nezaplacení. Nicméně je jisté, že za výsledky jsme zodpovědní především my hráči a fanoušek rozlišuje jen vítězství či porážku. ME 2009 a ME 2011 je v kapse, kvalifikace na MS 2010 je za dveřmi a tak si všichni přejme, aby vše dobře dopadlo.

25.2.2009, Z Paříže zdraví Paťas