Taktika jazýčkem na vahách?

  • Jiří Novák
  • Zobrazeno: 3287
Nedávno jsem se dostal do diskuse s jedním z našich kondičních trenérů. Přes zdánlivě pochopitelná diskusní témata typu: tvůj pohled na důležitost fyzické přípravy před sezónou, v sezóně při jednom či dvou zápasech týdně, vlivu posilování na prodloužení sportovního života, mi na závěr položil otázku: V čem si myslíš, že je tedy dnes hlavní rozdíl mezi klubovými špičkovými evropskými týmy? Ano, mohl jsem odpovědět, že rozdíly jsou minimální a hlavně záleží na momentální formě daného týmu. Jistě, je to ostřílená pravda, ale mě tato odpověď připadala alibistická. Říkal jsem si, ten rozdíl musí být i někde jinde. A tak jsem mu odpověděl: fyzicky se dnes dokáže připravit každý, ve většině týmů na tento druh přípravy angažují zkušené specialisty. V přípravě po volejbalové stránce také nevidím zásadní rozdíl, dnes má každý trenér v zásobě x volejbalových cvičení na jednotlivé herní činnosti. Samozřejmě, že pro úspěšnou realizaci takového tréninku je chuť jednotlivých hráčů se v daných cvičeních angažovat. Říkám mu:... (Foto: Jiří Koliš)

Česká extraliga očima z venku

  • Jiří Novák
  • Zobrazeno: 5184
Při pročítání článků na tomto webu jsem byl mile překvapen úrovní příspěvků v každé diskusi k jednotlivým tématům. A tak jsem si řekl, že zkusím napsat článek, který by měl přímo k takové diskusi vybídnout. Určitě nejsem jeden z nejpovolanějších, který by měl českou extraligu hodnotit. Musím se ale přiznat, že se jí i když relativně z dálky a jiného prostředí snažím sledovat. Článek je vlastně můj vlastní subjektivní pohled na většinu týmů extraligy a snad mi po jeho přečtení neutrhnou hlavu (foto: Jiří Koliš)
Kladno:
před sezónou jsme hráli proti Kladnu s národním týmem 2 přípravné zápasy. Při pohledu na jejich výkon jsem si řekl…sakra, ti ale hrají dobře a to byl ještě Karel Linz zraněný. O tom, že se jejich hra točí okolo nahrávače Skladaného, víme všichni. Takových nahrávačů na českých palubovkách moc neběhalo a neběhá....
Liberec: jak se říká…na starším autě nerozhoduje karosérie, ale motor. A Liberec nám jasně ukazuje, že i starší diesláček může, když se rozjede, pěkně frčet. Jasná sázka na zkušenost, vždyť Pešl, Jeslínek, Polák, Dittrich…to je něco odehraných zápasů ...

 

Pod kanadskou taktovkou

  • Jiří Novák
  • Zobrazeno: 3892
Snem většiny hráčů, kteří se rozhodli pro kolektivní sport, je dříve či později zkusit zahraniční angažmá. A byl to samozřejmě i sen můj, který se v roce 1999 začal naplňovat. Na stůl se mi dostala nabídka francouzského klubu Paris Volley. Moc jsem toho o svém budoucím zaměstnavateli nevěděl, nicméně ty informace, které se ke mně dostaly, byly vesměs velice pozitivní a tak jsem s podpisem neváhal. Po ME 1999 ve Vídni jsem zabalil pár tašek a vydal se na cestu pln obav a nervozity. Přeci jen to byl velký skok do neznáma. Zbytečně! ... (Foto: Jiří Koliš)

Pár hlav se zamyslelo?

  • Jiří Novák
  • Zobrazeno: 3643
Tak už se nám to rozjelo i ve Francii. Podělím se s Vámi o pár novinek jak sportovních, tak i z oblasti řekněme funkcionářské. Liga má 14 týmů a hraje se systémem doma-venku. Každoročně se musí počítat zhruba s deseti týmy, které se budou prát o play off, nicméně si každý musí celý rok dávat pozor. Vítězství nikde není předem dané a o překvapení na úkor favorita není nouze. Ve Francii řídí ligovou soutěž tzv. Ligové shromáždění (dále jen LNV). Francouzský pohár a reprezentace už ale spadá pod hlavičku Francouzské federace. A každoročně zde vyvstává první a dost zásadní problém: termínová listina. Snahou LNV, v níž se hlavní slovo dává především prezidentům jednotlivých klubů případně jejich zástupcům je udělat termínovou listinu co nejjednodušší,což v praxi znamená 1. ligový zápas týdně. Trenéři jsou v takovém případě spokojení, mají dostatek času na přípravu svého týmu a prezidenti si mnou ruce, že mají hráče v klubu co nejdéle. Z pozice hráče je jasné, že každý radši hraje než trénuje a pokud by liga začínala v září a končila v březnu, moc bych jich proti nebylo ... (foto: Jiří Koliš)

Návrat ztraceného syna

  • Jiří Novák
  • Zobrazeno: 4260
Na začátek musím přiznat, že to se mnou Hujda umí. Skoro pokaždé ve mně se slovy „Paťas pojď“ probudí chuť ke vzájemné spolupráci. Ať už je to společná bitva na volejbalovém poli nebo jak se dnes můžete přesvědčit i bitva na poli publikačním. Vždy byl mou zbraní hlavně volejbalový míč, při psaní tohoto článku se musím naučit použít zbraně jako tužka a papír. Prostě jsem se od něj nechal opět „ukecat“ k pár článkům a budu se snažit něco vyprodukovat a podělit se s Vámi o několik svých myšlenek z volejbalového života. Nemyslím si a ani nevěřím, že dokážu vyplodit stejně krásné „poezie“ jako Jakub Novotný či ostatní, ale zkusím se s tím poprat. Na úvod by se hodilo se představit, aby i ti nezasvěcení (pokud se na tomto webu objeví) věděli, s kým mají tu čest. Takže Vás zdraví Jirka Novák, ve volejbalových kruzích, řečený Paťas. Každý malý kluk, který má chuť sportovat se dříve či později začne rozhodovat, který ten sport to u něj vyhraje. Já s takovým výběrem vlastně neměl žádný problém. Už jako malého caparta mě máma vodila na volejbalové přestřelky budějovické Škodovky, v nichž jedním ze střelců byl i můj táta „bomber“ Patník ...(Foto: Koliš)