7 + 5 = 2

  • Published in Jiří Novák
  • Hits: 3099

Víte, jaký je rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným družstvem? Úspěšný team vyhrává. Jakkoliv, ale vyhrává. Pokud v takovém teamu hraje špičkový hráč – mluví se o něm. O průměrném, který je sice jeho nedílnou součástí, ale spíš dělníkem se moc nemluví, alespoň ne veřejně. Dost často slýchávám názor, že bez špičkového nahrávače nelze konkurovat teamům, které takovým hráčem disponují. Souhlasím, ale nabídnu i jiný příběh. Mezi evropskou nahrávačskou špičku řadím Grbiče a Vermiglia. Určitě jedni z nejlepších...
francie vlajka

 

 

Vyhráli, co se dalo a ve svých teamech byli vždy hodně vidět. Ale ani jeden z nich se letos na ME se svým družstvem výrazněji výsledkově neprosadil, tak se o nich moc nemluvilo. Prostě můžete být sebelepší, ale pokud  váš team nevyhrává, jste zapomenuti. Grankin, Zhekov a Zagumny jsou pro mě nahrávači na podobné úrovni,i když má samozřejmě každý jiné přednosti či slabiny. Ale kdo je dnes hvězdou? Zagumny! Vyhrál ME, dotáhl svůj team až na vrchol  a tak o něm bude slyšet. Grankin se Zhekovem budou zase jen ti, kteří dobře tvořili hru do semifinále. Ale aby mě někdo nechytil za slovo. Moc dobře vím, že to není jen o nahrávačích. Můj námět na tento článek začíná při rozcvičce před zápasem kvalifikace MS Francie-Slovensko. První francouzský nahrávač Pujol si dělá výron a je vyřazen nejen z tohoto kvalifikačního turnaje, ale i z pozdějšího ME. Kvalifikaci Francie odehrává s druhým nahrávačem ( Le Marrec ) a postupuje na MS z 2.místa za domácím Polskem...

 

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Po úspěšné kvalifikaci se k udivení všech Le Marrec vzdává reprezentace, resp. ukončuje reprezentační kariéru. K udivení proto, že dělal  po dobu, co byl v reprezentaci neustále druhého nahrávače a ve chvíli, kdy se mohl stát jedničkou týmu odchází. A tak se pomalu dostávám k vysvětlení čísel v nadpisu. 7 a 5 je počet reprezentačních startů nově nominované nahrávačské dvojice ve francouzském družstvu. 2 je umístění vybojované francouzským teamem na ME s těmito mladými, na mezinárodní úrovni neostřílenými nahrávači. Cesta Francie mistrovstvím Evropy byl takový malý americký příběh se šťastným koncem. Příběh, který trošku odporuje tomu, o čem jsem psal na začátku. Ale na co jsem chtěl vlastně ukázat? Můžete mít v teamu spoustu hvězd a úspěch vám předem nikdo nezaručí. Důležitější je schopnost a ochota akceptovat způsob hry, možnosti jednotlivců a zvolenou cestu k dosažení úspěchu společnými silami. Francie musela zvolit určitý způsob hry, který je dostane k úspěchu. Bez hvězd, bez výrazných „kladiv“ v zóně 4, bez špičkového nahrávače, kterému když to přihrajete do čtverečku, nějak vám to na jedny ruce rozhází. Opírala se o svoje silné stránky jako je dlouhodobě příjem,blok a obrana v poli někdy až na hranici sebeobětování se. Tentokrát navíc přidala slušný servis a v útoku trpělivost, kdy se hráči nesnažili ukončovat rozehru z nepřipravených pozic za každou cenu. Dá se samozřejmě říct, že takovýto způsob hry praktikuje Francie již delší dobu. Ale po 6 výsledkově hluchých letech se úspěch opět dostavil. A ten úspěch je o to důležitější, že si každý hráč na hřišti potřebuje dřív nebo později potvrdit, že pokud něco dělá, chce za sebou vidět výsledky. A tím nejlepším motivačním prvkem do další práce jsou výhry.Takže všichni vyhrávejte, makejte a věřte, že nemusíte být největšími hvězdami volejbalu, ale pokud se rozhodnete táhnout za jeden provaz, třeba přijde jednou den, kdy zválcujete daleko silnějšího soupeře..

Z Paříže, 4.10.2009, Paťas