Tour de Brdy

  • Published in Jiří Lípa
  • Hits: 3624

Jako nezávislá osoba se pokusím na těchto stránkách aspoň na okamžik zaměnit aktuální atmosféru volejbalové lži a nenávisti za sedmibojový  dotek pravdy a lásky. Už proto, že se nesmiřitelní protagonisté rozepří pod vysokou sítí dokáží ve druhém jmenovaném prostředí k sobě chovat bezkonfliktně. V roce 2004 vymyslel tehdejší příbramský starosta, současný 1.náměstek ministra financí a budoucí sněmovní poslanec Ivan Fuksa přejezd nejkrásnějších centrálních, neveřejných, partií brdského hřebene na kolech. Když jej pak se souhlasem velitele jineckého vojenského újezdu uskutečnil a v následujících letech zopakoval, stala se TOUR de BRDY jakousi osmou, nepovinnou, disciplinou míčového sedmiboje osobností...
tour de brdy

 

 

Vystoupat panenskou přírodou z Příbrami na nejvyšší brdský vrchol, 865 m vysoký TOK, dá docela zabrat. Proto trasu půlí bufet v rybářském srubu Vojenských lesů u Padrťských rybníků. Ty leží v nadm.výšce bezmála 700 m a byly založeny už v 16.století jako vodní rezervoár pro provoz blízkých hutí.  V současné době jsou využívány k chovu ryb. Unikátní přírodní kout byl jako přírodní rezervace navržen do celosvětové soustavy NATURA 2000 – hnízdí zde např. orel mořský, bekasina otavní, čáp černý nebo volavka šedá. Zpáteční cesta z Padrtí už je brnkačka; v útrobách hřeje gulášek, ale hlavně – trasa klesá. Brdské putování má však i duchovní rozměr – na jeho závěr navléká autor každoročně jako odměnu za 60 odjetých kilometrů s převýšením tisíce metrů nějakou místní pamětihodnost. Jednou je to návštěva památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami, kde kromě hudby servíruje pozorná ředitelka zmoženým cyklistům spolu s kávou i výtečný štrúdl vlastní výroby, podruhé prohlídka rodinného domku našeho nejslavnějšího hudebního skladatele tamtéž. Zasvěceným průvodcem v autentickém prostředí není nikdo jiný, než Antonín Dvořák, takto vnuk geniálního tvůrce. Do všech místností rozpadajícího se objektu, i do zarůstajícího parčíku, se dostáváme jen díky nadstandardnímu osobnímu vztahu starého pána k Ivanovi – vše je soukromé a jinak pod pevným zámkem. Na vině neutěšenosti prostředí jsou bohužel dědické vztahy v rozvětvené rodině. Jindy končí vyjížďka u bran Hornického muzea v Příbrami. A je úplně jedno, jestli do podzemí sfáráte v havířské kleci, vlastními hýžděmi vyleštíte nejdelší podzemní skluzavku v zemi nebo vás do přítmí odveze hornický vláček. Podstatné je, že se z rozpáleného letního dne dostanete do konstantních 9°C. Kdo nezažil, neuvěří – luxus…! Letošní národopisná tečka byla skoro až mystická. Na Svaté Hoře nad městem se nás ujal farář místní římskokatolické baziliky, charismatický Stanislav Přibyl, který nám populární a vtipnou formou přiblížil historii i současnost nejznámějšího mariánského poutního místa v Čechách. Soška Panny Marie Svatohorské – chlouba baziliky - už byla v době naší podvečerní návštěvy po celodenním producírování ukryta v sejfu, zato stříbrný oltář kostela Nanebevzetí Panny Marie zářil v zapadajícím slunci, jakoby nám chtěl její absenci vynahradit. A když potom za doprovodu místního varhaníka vystřihl sólista opery Národního divadla v Praze Vratislav Kříž  AVE  MARIA (kde ten kluk vzal po celém dni na kole takový hlasový fond…?), dlouze s námi tleskali farář i kostelník. Zde by mohlo brdské povídání rámující 6.ročník TOUR končit. To by na mne ale při zpáteční cestě domů nesměla z každého třetího dálničního billboardu civět tvář média bývalého náměstka ministryně školství Soukupa. Zhrzený politik, který v návalu uražené ješitnosti  prakticky sestřelil předchozí vládu, před sněmovními volbami pase po všech škarpách republiky tvář nešťastné poslankyně. Ta ani neví, jak se jmenuje. Jakápak ZUBOVÁ…?!? To by se její manžel, ruský malíř, musel jmenovat  ZUB…! Na přechylování však máme jiné kabrňáky. Jeden z největších, kladenský Ota Rovina, sedí zatím ještě na Kavčích horách. Rozumí nejen mateřštině, ale i volejbalu – nedávno třeba pobavil čtenáře www.cvf.cz . Pokud však nechci psát v rozporu s úvodním odstavcem tohoto dílka, musím jeho téma rychle opustit.

Po dni v sedle jsem za volantem očekával spíš ataky mikrospánku. Dostavily se však MIKROAMOKY. A to vždy, když jsem projížděl kolem billboardu, na němž nic netušící MÁMA MATURANTŮ z Green Revolution nahrazuje svoji jindy usměvavou tvář její přísnou, napučenou metamorfózou a dává palec dolů radaru. Předpokládané umístění radarové základny amerického systému protiraketové obrany na kótu 718,8 m (vzkaz pro „zachránce“ Brd: kopec, vzdálený zhruba 1300 m od Hořejšího padrťského rybníka, má jméno – ti, co zdejší prostředí znají a mají ho skutečně rádi, mu říkají Břízkovec…) má 2 rozměry – politický a věcný. Dnes je to přesně 40 let, co jsem v centru Liberce prchal před střelbou svých spoluobčanů navlečených do šedivých, lambertovských mundúrů ozbrojené pěsti dělnické třídy. Nic podobného už zažít nechci, bratrskou výpomoc si nepřeji ani pro svoje potomstvo. Z politického pohledu proto dávám radaru – symbolu nezávislosti – palec nahoru.

A z věcného mám taky jasno. Kdyby totiž radar jakkoliv vadil, Fabián by se mnou nekamarádil (na snímku Fabián s autorem při zavírání Brd 2008). Že nevíte, kdo je Fabián…? Tak to jste na tom odborně stejně, jako Kačenka s biomasou…! Jako mají nejvyšší české  hory svého Krakonoše, tak za Brdy odpovídá Fabián. Pověst vypráví, že na temeni vrchu Baba stával kdysi hrad, do nějž si rytíř Fabián přivedl krásnou mladou ženu. Jeho exmilenka, čarodějka, se zachovala typicky – pomsta byla sladká. Jedné bouřlivé noci hrad zmizel, nevěsta byla proměněna v bylinu zeměžluč a Fabián se stal duchem. Široké srdce mu však zůstalo a rytíř je dobrákem i v zakletí. Běda však tomu, kdo přijde do brdských lesů škodit. Tomu se zle povede. I Tobě, Olgo…..!

 

21.srpna 2009, Lhota, Jiří Lípa