T Y F A Š Ý S T …!!!

  • Published in Jiří Lípa
  • Hits: 5261
Volně navážu na nedávnou úvahu Zdenka Merty, v níž velebil jedinečnost bezkontaktních sportů, především pak volejbalu. Dovolím si doplnit pohled arbitra. Vždycky jsem záviděl třeba takovému Frantovi Baumrukovi – rozvážně vyleze na empire, rozdá úsměvy na obě strany, něco přes hodinu popiskuje do píšťaly, a aby úplně neztuhl, občas doprovodí zvuky důstojným gestem. A má vystaráno. Převážnou většinu rozhodovacího procesu, v nesalónních sportech obvyklého, za něj obstará síť, která k sobě soupeřící strany prostě nepustí. Pro útlost svěřeného prostoru nerozvádím anomálie typu kymácení empajrem, lov sudího míčem či průlet šťavnatých souvětí. Protože Merta zmiňoval ve svém textu i hokej, můžu posloužit osobními prožitky. Při svých poutích mezi mantinely jsem měl (coby sudí) tu čest mnohokrát potkat ruskou (vlastně sovětskou, resp. Společenství nezávislých států) pětku Fetisov, Kasatonov, Makarov, Larionov, Krutov... Volně navážu na nedávnou úvahu Zdenka Merty, v níž velebil jedinečnost bezkontaktních sportů, především pak volejbalu. Dovolím si doplnit pohled arbitra. Vždycky jsem záviděl třeba takovému Frantovi Baumrukovi – rozvážně vyleze na empire, rozdá úsměvy na obě strany, něco přes hodinu popiskuje do píšťaly, a aby úplně neztuhl, občas doprovodí zvuky důstojným gestem. A má vystaráno. Převážnou většinu rozhodovacího procesu, v nesalónních sportech obvyklého, za něj obstará síť, která k sobě soupeřící strany prostě nepustí. Pro útlost svěřeného prostoru nerozvádím anomálie typu kymácení empajrem, lov sudího míčem či průlet šťavnatých souvětí. Protože Merta zmiňoval ve svém textu i hokej, můžu posloužit osobními prožitky. Při svých poutích mezi mantinely jsem měl (coby sudí) tu čest mnohokrát potkat ruskou (vlastně sovětskou, resp. Společenství nezávislých států) pětku Fetisov, Kasatonov, Makarov, Larionov, Krutov. Přes pochopitelnou nenávist k východnímu reprezentantovi je třeba přiznat, že pětku geniální a to i z historického pohledu. Někdy v polovině 70.let minulého století rozhodl baťuška Brežněv, že se trenérem moskevského CSKA stane Viktor Tichonov. Tehdejší šéf KGB, Jurij Andropov, pozdější nástupce Brežněva, který chtěl mladého trenéra pro „svoje“ Dynamo, musel nakonec ustoupit. Pro světový hokej asi dobře – Tichonov k sobě totiž v CSKA poskládal sice lidsky animózní, hokejově však vyjímečně harmonizující pětici. Vůdčí postavou na ledě byl Slava Fetisov, nynější ministr sportu Ruské federace, mentální autoritou pak nenápadný dispečer souboru, Igor Larionov, nezávislá osobnost se západním stylem myšlení, jako umělecký šéf vystupoval kreativní Sergej Makarov. Tito tři prokázali svoje vyjímečné kvality i ve sportovně pokročilém věku. Když skončila studená válka, bylo jim už přes 30 let. Přesto dokázali v NHL získat prsten pro vítěze Stanleyova poháru, Slava s Igorem dokonce opakovaně. Patří také mezi zhruba 20 obyvatel planety, kteří získali tzv.TRIPLE  CROWN, vítězství ve Stanley Cupu, na olympiádě a na mistrovství světa. 

V kombinaci s soudružsky uvědomělým Sergejem Kasatonovem, který snad platil příspěvky Komsomolu i po jeho zrušení a Vladimirem Krutovem, jenž po příchodu do NHL přibral u Mc´Donaldů 16 kilo a když se nevešel do hokejových kalhot, dostal od zaměstnavatele zpáteční letenku, vytvořili formaci, před níž se klaněla celá jedna hokejová generace. Jejich výjimečnost ovlivnila nejen hru samotnou, ale i její pravidla. Zatímco v útoku se proplétali přízemní akrobati, z nichž ani jeden neměl přes 180 cm, vzadu tvrdili muziku dva chasníci, kteří nešli pro ránu nikdy daleko, zvláště pak Fetisov. Z logiky věci vyplývá, že v době jejich pobytu na ledě se hra zdržovala převážně v útočném pásmu. Po přerušení tam pak mnohdy docházelo k šarvátkám, v nichž měli navrch obránci soupeře. To bylo sousto pro oba bohatýry na beku, kteří se do vřavy snesli od modré a pěkně po slovansku se zastali slabších. Tomuto neblahému stereotypu učinila přítrž až Mezinárodní hokejová federace – pokud beci po přerušení hry vjeli od modré do šarvátky, vhazovalo se ve středním pásmu. Toto tzv. Fetisovovo pravidlo platí dosud. Diktátorský Tichonov trénoval nejen CSKA, ale souběžně i sbornou. A neuměl prohrávat. V lásce jsme se zrovna dvakrát neměli. Já ho nemiloval ze zásady, on mne proto, že jsem nemhouřil oči před zákroky, nezřídka zákeřnými, které měli v arzenálu hlavně Fetisov, Makarov a Krutov. S nimi jsem si to vyříkal na ledě – ty suká, ty apjáť meňá víděl – ale šli za katr. Soudruh plukovník se však mohl na střídačce pominout. V dubnu 1990 pozvali Švédové k přípravě na mistrovství světa sbornou až k polárnímu kruhu – hrálo se v Lulea. Domácí nachytali molodce  v nedbalkách, vyhráli 3 – 2, a na mne čekal v uličce před kabinou vzteky zrudlý Tichonov. Už z dálky bylo jasné, že mne nepřišel pozvat na stakan Stoličnej…. Od té doby znám dvě slova, která znamenají tu nejstrašnější stranickou urážku:“ TY FAŠYST…!!!“ Otočil se a zmizel. Kdybych pískal volejbal, byl bych o poznání chudší.

V Praze 15.10.2008         Jiří Lípa