Říďa

  • Published in Jiří Lípa
  • Hits: 3656

Tak nás opustil Zdenek Merta. Naštěstí jen webově. Ale i tak škoda…. „Udržte míč déle ve hře, nemlaťte do něj tolik, vraťte nám ulejvky a strhující polařské výkony. Pryč s Madonnou, AIDS a brazilským týmem snů! Žádáme návrat do šedesátých let. Chceme Beatles, volnou lásku a starý dobrý voliš!“ Že už jste tyhle věty někdy četli? Jistě – je to poslední „Mertičovo“ volejbalové zvolání. Vzal jsem si ho za své a vrátil se o půlstoletí zpátky...
Maly Laznicka

 

... Do zlaté éry českého volejbalu (v týmu byl tehdy jediný Slovák, Bohumil Golian), kdy naši borci vládli nejen Evropě, ale i světu. Nejlépe pak očima kapitána prvních mistrů světa z roku 1956 Zdeňka Malého. Odbíjet začínal v době, kdy se ještě hrávalo se třemi nahrávači – každý smečař měl svého. Osm let v reprezentaci pak odnahrával v systému 2 + 4 na kříž s „Buldou“ Musilem a ve čtyřiceti letech končil v týmu MMF UK ve druhé lize už jako nahrávač jediný (1 + 5). Matematicko-fyzikální fakulta UK mu byla celoživotním osudem; vystudovaný pedagog nastoupil na katedru tělesné výchovy jako odborný asistent hned po vojně. Následně ze svých studentů vytvořil soutěžní tým, s nímž se mu podařilo naplnit klapzubovskou legendu - jako hrající trenér dovedl „Matyku“ ze IV.třídy pražského přeboru do ll.ligy a posléze i do tehdejší nejvyšší soutěže, l.ligy. Za první 4 roky společného hraní ztratila parta studentů a absolventů jediný zápas… Zdeněk říká, že nešlo o žádnou jeho vizi, záměr, ani mladický experiment, všechno mělo přirozený vývoj. Dokonce i nápad se soutěžním hraním byl prý študácký. Přestože se tehdy na fakultě potkal mimořádný chumáč parťáků (plácající důchodci  spolu hrají dodnes), tmelem kolektivního fenoménu byl vždycky ŘEDITEL - ŘÍĎA. Tuhle přezdívku Zdeňkovi při společném hraní, bůhvíproč, přišili jeho studenti. Snad kvůli jeho vůdčím schopnostem, přirozené autoritě, jeho charizmatu. Spíše bych však tipoval, že pro jeho lidskost, pokoru a moudrost. Nabízí se majitelem webu nedávno zmiňovaná lustigovská paralela. Zdeněk, coby syn odbojáře, strávil jako 16-ti letý mladík 3 roky (1942 – 1945) v německém internačním lágru. Člověk, který někdy prožil podobnou hrůzu, už se nikdy nemůže dívat na svět obvyklou optikou. Někoho trauma zlomí, Zdeňka posílilo, osobnostně uhnětlo. Paradoxně mu neublížilo ani po sportovní stránce – v době, kdy do sebe začínající hráč vstřebává nejvíce dovedností, volejbalový míč neviděl, natož, aby si na něj sáhl. Začal tak vlastně hrát až po válce, jako dvacetiletý. Při porovnávání s předchozí érou hovoří dnes o současném volejbalu věcně a bez nostalgie  jako o úplně jiném sportu. Všechna odvětví prošla dynamickým vývojem, specializací, třeba i změnami pravidel, ale žádný kolektivní sport se tak zgruntu nezměnil, jako volejbal!!! Zůstala jen síť a počet lidí. I ten míč na voliš je jiný…. Svět chce být klamán. Nevěř ničemu, co slyšíš. Věř jen polovině toho, co vidíš. Tyhle poučky by se daly vztáhnout i k dnešnímu příběhu. V roce 1996 slavil Říďa sedmdesátiny mezi svými na albertovských kurtech Matfyzu. A do bodového scénáře relace Branky, body, vteřiny toho dne ještě pořád chyběla závěrečná tečka. Vzal jsem tedy štáb a hajdy na Albertov. Cestou přes Nuselák nás však málem smetl monzun, hřiště vypadala jako Troubky při povodni. Kameraman nad sebe dostal slunečník a já nahazoval Láďovi Bičíkovi a Zdenkovi Pavelkovi míče na rybičky do nejhlubší kaluže. Rozhovor s oslavencem i exhibiční utkání na jeho počest přesto vypadaly na veřejnoprávní obrazovce nezvykle autenticky….

Mojí omluvou snad může být to, že neklamu sám - klame i Zdeněk Malý. Svojí vizáží.

Dává k dobru historku, jak v době největší slávy popíjeli po treninku s Brožem, Paulusem a Golianem točené, když se k nim přichomýtl mírně unavený štamgast a veřejně pochválil hru tří jmenovaných hvězd. Pak se otočil ke Zdeňkovi a poradil mu: “A vy, pane vedoucí, se o ně hezky starejte…“  Kouzlo je v tom, že pan „vedoucí“ vypadá po desítky let furt stejně. Vypadal tak i včera, kdy jsme si u něj doma v Mánesovce krásně zavzpomínali….. Jen tak dál, ŘÍĎO...!!!

Lhota 29.4.2009  Jiří Lípa