Pokec s Voloďou…

  • Published in Jiří Lípa
  • Hits: 5739
Nevzpomínám si, že by někdy závěrečná olympijská řeč pánů Brundageho, Killanina, Samaranche či Rogga byla prosta superlativů. Největší, nezapomenutelné, nejúspěšnější. Nebo taky s největším rozpočtem. Ale hlavně ziskem…. Sport už dávno není především lidová zábava nebo náhražka vybití válečnických pudů v době míru. Sport současnosti je svébytná komerční disciplina nahlížená optikou hlavně totalitních systémů jako významné politikum. Z této definice vybočily 2 podniky – zimní hry 1994 v Lillehammeru a letní o 6 let později v Sydney. Jejich jedinečnost a nenapodobitelnost byla ukryta v životním stylu lidí a spontánnosti, s jakou obě země HRY přijaly. Sport je totiž jak v Norsku, tak i Austrálii součástí národní kultury a identity. Vyvrcholením běžecké části lyžařské klasiky na olympiádě 1994 byl s napětím očekávaný závod mužů na 50 km ...

Nevzpomínám si, že by někdy závěrečná olympijská řeč pánů Brundageho, Killanina, Samaranche či Rogga byla prosta superlativů. Největší, nezapomenutelné, nejúspěšnější. Nebo taky s největším rozpočtem. Ale hlavně ziskem…. Sport už dávno není především lidová zábava nebo náhražka vybití válečnických pudů v době míru. Sport současnosti je svébytná komerční disciplina nahlížená optikou hlavně totalitních systémů jako významné politikum. Z této definice vybočily 2 podniky – zimní hry 1994 v Lillehammeru a letní o 6 let později v Sydney. Jejich jedinečnost a nenapodobitelnost byla ukryta v životním stylu lidí a spontánnosti, s jakou obě země HRY přijaly. Sport je totiž jak v Norsku, tak i Austrálii součástí národní kultury a identity. Vyvrcholením běžecké části lyžařské klasiky na olympiádě 1994 byl s napětím očekávaný závod mužů na 50 km, v němž se předpokládal triumf domácích favoritů. Trať padesátky byla obsypána diváky už v předvečer startu. Skupinky norských příznivců, jednotlivci, ale i rodinné klany čekaly u ohníčků v záhrabech, bivacích a stanech celou – arktickou – noc. Rtuť v páně Celsiových měřidlech se choulila pod minus dvacítkou! Největší zážitek však měl teprve přijít. Sibiřský medvěd Vladimir Smirnov  se totiž probudil do oslnivé formy a nedal norským hvězdám nejmenší šanci. Desetitisíce diváků mu, jako cizinci, přesto vytvořily frenetické, jinde nepředstavitelné prostředí. Tehdy ještě Česká televize neměla na podobných akcích specializovaného reportéra; kameramanským štábem jezdil vždy ten komentátor, který měl zrovna volný program. Tak jsem se potkal s Vladimirem…
Závodníci po doběhu procházejí tzv.mix zónou, kde jsou k dispozici médiím. Mix zóna je ještě rozdělena na několik sekcí podle priorit – nejvyšší má hostbroadcaster, na konci poslední ohrádky jsme desítky minut podupávali s kameramanem Pavlem Křížkem. Smirnov byl na roztrhání. Norové, Rusové, Němci, televize, rozhlas, píšící novináři, desítky podobných rozhovorů, maximálně 3 otázky na médium. Ruštinu a němčinu omrzlý sympaťák zvládal, na ostatní jazyky měl tlumočníka. Naše šance na rozhovor se s přibývajícím časem klonila k nule. Pak zazněl pokyn – poslední otázka, a Pavel začal s úlevou balit nádobíčko. Nevím, kde se ve mně vzala ona drzost, která způsobila, že jsem se slyšel, kterak na olympijského vítěze v jeho rodném jazyce cosi halekám. Moment překvapení zafungoval, kazašský bohatýr minul dobrých 15 štábů, jimž azbuka nic neříkala a už jsme „šprechtili“. Proslýchalo se, že když pak hrubý materiál v Praze překládali, museli přizvat specialistu na staroslověnštinu.

My si však s Voloďou pokecali báječně…

V Praze 14.3.2008      Jiří Lípa