NEJDRAŽŠÍ NANUK

  • Published in Jiří Lípa
  • Hits: 4428
Dělba práce v televizní redakci sportu má svoje nepsaná pravidla. Aby se v zaměstnání nenudil, má každý komentátor jednu až dvě „svoje“ hlavní discipliny na léto i zimu. V olympijských letech, tedy ob rok, k nim ještě přibudou tzv. menší sporty, které se na obrazovku dostávají většinou právě jen  v souvislosti s touto akcí. Se zhruba měsíčním předstihem před zažehnutím olympijského ohně začíná ostrá příprava zaměřená speciálně na Hry. Ta pak vrcholí v prvních dnech soutěží, kdy každý komentátor už na místě třídí záplavu informací, především z počítačové sítě tiskového centra. Ze stovek, někdy i tisíců připravených údajů se jich do vlastního komentáře dostane zhruba desetina. Pánové, jsou tady „volympijský dny“ -  to byl terminus technicus z dílny komentátorského doyena Vládi Drbohlava ... (foto: http://prepni.centrum.cz)

Dělba práce v televizní redakci sportu má svoje nepsaná pravidla. Aby se v zaměstnání nenudil, má každý komentátor jednu až dvě „svoje“ hlavní discipliny na léto i zimu. V olympijských letech, tedy ob rok, k nim ještě přibudou tzv. menší sporty, které se na obrazovku dostávají většinou právě jen  v souvislosti s touto akcí. Se zhruba měsíčním předstihem před zažehnutím olympijského ohně začíná ostrá příprava zaměřená speciálně na Hry. Ta pak vrcholí v prvních dnech soutěží, kdy každý komentátor už na místě třídí záplavu informací, především z počítačové sítě tiskového centra. Ze stovek, někdy i tisíců připravených údajů se jich do vlastního komentáře dostane zhruba desetina. Pánové, jsou tady „volympijský dny“ -  to byl terminus technicus z dílny komentátorského doyena Vládi Drbohlava, po němž upadalo družstvo do několikatýdenního stavu euforie a extáze. Denně přepínání až mezi třemi sporty, přejezdy mezi areály, shánění aktualit mezinárodních (kde se dá) a tuzemských (v Českém domě), nahodilá potrava, ještě střídmější spánek. Ale hlavně -  v narůstající únavě snaha o vedení promluv k národu způsobem, který jej bude urážet co nejméně. Naštěstí má člověk rezervy, o kterých netuší ani omylem. Nakonec zvládne všechno a někdy ještě víc. Protože nejen sportem  naplněn jest život televizního komentátora. Když se kolem půlnoci začne naplňovat početní stav Media Village, zbyde čas na uklidnění rozjitřených čivů „veselými historkami z natáčení“, zakousnutí se do ulovené skývy, či ochutnání skleničky rozpustilé tekutiny. Někdy dozraje chuť i na provětrání ďáblových obrázků.
V únoru roku 1994 se kolega Záruba rozhodl, že pozvolna asimiluje do slušné pánské společnosti a že se naučí mariáš. Co na tom, že to bylo v Lillehammeru a že se tam shodou okolností konala zimní olympiáda. Norsko, Česko – koruna jako koruna. Robert je sebevědomý a ctižádostivý chlapík, který ze svých cílů neslevuje. Prvních pár dnů jsme pouze „sušili“ – hra měla výukový charakter, posléze jsme začali výsledky psát. Jednoho krásného dne se však Zarubek probudil a zjistil, že hru ovládá natolik, abychom se do listu mohli opřít naostro. Hrál se tedy norský korunový. Po hodině klidného průběhu najednou Robert zahlásil sto sedm červených. Dostal flek, dal si re. Pavel Čapek měl hlášku, a na světě bylo tuty. Na Robertovy boty reagoval majitel další hlášky Jakub Bažant kalhotami, poslední flek dal forhont, který se tak ukázal být samcem. Trochu z piety, a z předtuchy čehosi fatálního, už jsem do toho znovu nebacil – něco mi tam neštymovalo… A taky, že jo. RZ neměl trumfovou hlášku, zachránil s bídou sedmu, a my uhráli devadesát proti…!!!
Bilance byla zdrcující – na chlapa 1 532 norských měnových jednotek, celkem  4 596, při tehdejším kurzu 1 : 4 osmnácttisíctřistaosmdesátčtyři  koruny české.
Všechny strany nakonec pojaly příběh tak, jak je jim vlastní, tady velkoryse. My se výhry vzdali a Robert nám při odletu z vojenského letiště v Oslu koupil nanuka. Každému….

V Praze květen 2008    Jiří Lípa