Musíme si určit metr …

  • Published in Jarda Hřebík
  • Hits: 3104

Naši staří známí, sportovní novinář Pavel Hartman a trenér Jaroslav Hřebík udělali rozhovor pro deník Sport. Přinášíme druhou část, která klidně mohla být i o volejbalu … (redakce). Zde je: …
PH: Čím začít, aby se laťka kvality začala zvedat nahoru?
JH: Odpovím na příkladu Ribéryho... 
metr


JH: Odpovím na příkladu Ribéryho... Čím je výjimečný, že ho chce Chelsea teď za více než miliardu korun? Zase jen pracovitostí. Tím, že běží sprintem dopředu, sprintem dozadu a že řeší situace NA 100 PROCENT a správným způsobem. Ale my přece také můžeme říci hráčům, jak by měl správný způsob vypadat a můžeme je to naučit. Co naučit! Oni to správné řešení musí dostat v uvozovkách do krve. Ale to získají jedině tak, že to budou v tréninku opakovat. Se stoprocentním úsilím a ve správném provedení. Jenže je těžké naše hráče přesvědčit, aby v tréninku pracovali maximálně možným způsobem.

 

PH: Proč?
JH: Je to v celém přístupu k fotbalu, v prostředí. Talentovanějším hráčům pak stačí, že jsou okolím nebo i médii hodnocení dobře. To hodnocení je však mnohdy zavádějící. A vrací se nám zpět v podobě propadu na klubové i reprezentační scéně.
PH: Za nejtalentovanějšího hráče ligy je považovaný Václav Kadlec ze Sparty. Udělal podle vás na podzim dostatečný výkonnostní posun?
JH: Představoval bych si, že udělá větší pokrok, protože už je vlastně rok v áčku Sparty. Právě hlavně: na tyhle talenty s největším potenciálem bychom měli být nejnáročnější. Oni to musí přijmout, ale musí mít zároveň vytvořené podmínky k rozvoji. Tedy, aby i ostatní hráči pracovali na tréninku s maximální intenzitou a správně. Pokud bude DONUCENI PŘÍSTUPEM TRÉNINKOVÝCH SPOLUHRÁČU takový talent pracovat v klubu jen na sedmdesát osmdesát procent, tak logicky tolik neporoste ...

PH: A kolik nadějí už kvůli tomu zhaslo?       

JH: Třeba Lukáš Zelenka. Měl velký talent, ale bohužel mu okolí moc nepomohlo. Jeho talentu je škoda. Tímto způsobem se pak ale dostáváme k pro nás nepříjemným paradoxům.“

PH: K jakým?

JH: Dánové nemají lepší hráče a jsou na mistrovství světa. V kvalifikační skupině jsme měli ve skupině Slováky a Slovince a všichni jsme tvrdili, že je to hratelné. Nakonec jsme nepostoupili. Ale hlavně: nemohli jsme říct, že bychom je přehráli. I když jsme je měli přehrát.

PH: Proč to dřív šlo a proč to teď nejde?

JH: Protože se pořád s něčím uspokojujeme.

PH: Třeba tím, že jsme malý stát.

JH: Nejsme malý stát. Slovinců jsou dva miliony. Během generace Poborských, Šmicrů, Nedvědů nebo po ní jsme byli mistry Evropy jednadvacítek, získali jsme druhé místo na mistrovství světa dvacítek v Kanadě a třetí 19. Toho přece musíme využít a ne se ujišťovat, že na Evropu nemáme.

PH: Jste trenérem reprezentační osmnáctky a devatenáctky. Jak to vypadá na této úrovni s konkurenceschopností?

JH: S devatenáctkou jsme hráli  například zápasy s Itálií. Byly krásné, vyrovnané. Ale my spoustu individuálních nedostatků eliminujeme týmovým výkonem. Systémem hry. A co se stane. Odehrajeme výborné utkání a hráče všichni chválí. Jenže my potřebujeme opravdovou zpětnou vazbu. Tedy odbornou analýzu.“

PH: A ta říkala?

JH: Udělali jsme hodně nevynucených chyb, ZTRÁCELI JSME HODNĚ MÍČŮ POD PRESINKEM. SOUPEŘ BYL V TĚCHTO HODNOTÍCÍCH FAKTORECH JASNĚ LEPŠÍ.

PH: Co z toho vyplývá?

JH: Musíme si zvyknout na práci s míčem pod tlakem. V TRÉNINKOVÉM PROCESU nebo jsem klukům říkal, podívejte se, jak jsme vedli ten útok? Proč jsme to vpředu nedoplnili v šesti? Vždyť jsme to mohli z levé strany doplnit. Ale hráč to neudělá. Protože to nemá v návyku, což je v konfrontaci s nejvyšší mezinárodní úrovní nedostatek. Jenže do téhle konfrontace se dostane jen pár hráčů z celého našeho dorosteneckého fotbalu.“

PH: Vezme si aspoň tahle hrstka výsledky konfrontace k srdci?

JH: Málokdo z ní si uvědomí, že by měl na sobě ještě více pracovat. I když jsme třeba v tom zápase Itálii porazili. Kolikrát si proto říkám: POMALU BY BYLO LEPŠÍ, ABYCHOM PROHRÁLI A DOSTALI 5 GOLU. Aby dotyční pochopili, že s tím v seniorském evropském fotbale nevystačí. V dorosteneckém věku máme úspěchy. Vždycky to totiž, jak už jsem řekl, týmovým výkonem nějak dohoníme. No jo, ale kam se pak posunou hráči, kteří měli úspěchy v devatenáctce, ve dvacítce, v jednadvacítce? V SOUČASNÉ DOBĚ většinou nikam. A to je problém.“

PH: Jak z něj ven?

JH: Musíme udělat JEDNOTNOU metodiku, jakým způsobem odstranit naše nedostatky.MUSÍME SE VÍCE ZAMĚŘIT NA RYCHLOU PRÁCI S MÍČEM POD TLAKEM. ZLEPŠIT FYZICKOU KONDICI HLAVNĚ VE SLOŽCE SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI. ZAUTOMATIZOVAT ŘEŠENÍ URČITÝCH HERNÍCH SITUACÍ ( PŘISTOUPIT I NA DRILOVÁNÍ) OSVOJIT SI EFEKTIVNÍ HERNÍ PRINCIPY. STRUKTURA TRENINKOVÉHO PROCESU SE MUSÍ ZMĚNIT.VE STARŠÍM DOROSTU A V MUŽÍCH MUSÍ BÝT VYŠŠÍ EFEKTIVITA.  PRŮPRAVNÉ A HERNÍ CVIČENÍ  SE MUSÍ ŘEŠIT V MAXIMÁLNÍ MOŽNÉ INTENZITĚ A OBJEMU ( I VE VYŠŠÍM ZATÍŽENÍ NEŽ HRÁČI PODSTUPUJÍ V ZÁPASE).VÍCE PRACOVAT S DETAILEM POD ZATÍŽENÍM  .POUŽÍVAT TZV. INTEGROVANÉ TRÉNINKY . Jak jsem už psal. Italští  či španělští hráči nejedí špagety špagetovatější, angličtí bifteky biftekovatější , trávu mají možná někde i horší. Není důvod, aby Runy zvládl udělat více sprintů než naši hráči. NOVÉ SVAZOVÉ VEDENÍ  SI TOTO UVĚDOMUJE  ZÁLEŽÍ NA NÁS VŠECH. Němci TOTO PŘED PÁR LETY TAKÉ  ZJISTILI . Zaostávali, A proto se vydali jinou cestou. Švýcaři totéž. A najednou jsou Švýcaři skvělí. Přitom jich je sedm a půl milionů. Vůbec jsme nevyužili úspěch na EURO 2004. Karel Brückner říkal: V roce 2006 budeme ještě lepší. Bohužel se tak nestalo. Teď se fotbalová Evropa posunula ještě výš. Tvrdím, že kdyby stejní hráči z roku 2004 hráli výkonnostně stejný fotbal nyní, neuspěli by tak jako tenkrát. Fotbal se totiž opět vyvinul. Proto se musíme všichni vzdělávat. Trenéři, hráči, média, aby mohla reálně a kriticky zhodnotit zápas a také diváci nebo fanoušci. Aby třeba věděli, kdy a proč by měli NA SVOJE MUŽSTVO pískat.“

Z archivu Jaroslava Hřebíka, únor 2010.