Obsah a forma.

  • Published in Jan Jiráň
  • Hits: 3205
Stejně jako sportovci, i umělci mají na svých zájezdech ustálené dvojice, které spolu bydlí na hotelových pokojích. Téměř třicet let bydlím na zájezdech s Markem Ebenem. Již od dob, kdy jsme společně trávili čas v umělecké Dukle - v Armádním uměleckém souboru. A za tu dobu jsme vytvořili skutečně harmonický pár. Žádná z žen mého života se mnou nevydržela tak dlouho jako Marek. Kdysi jsme si na hotelu vytvářeli časový plán, kdo z nás v kterou hodinu bude na pokoji cvičit (hra etud na příčnou flétnu a zvláště kiksy dovedou lézt na nervy i umělcům), a kdo bude zatím psát v kavárně, kdy se prohodíme a v kolik půjdeme společně na oběd. Za tu dlouhou dobu jsme se pohádali jen jednou. Ale to dost zásadně. Bylo to v hotelu Malše v Českých Budějovicích ... Stejně jako sportovci, i umělci mají na svých zájezdech ustálené dvojice, které spolu bydlí na hotelových pokojích. Téměř třicet let bydlím na zájezdech s Markem Ebenem. Již od dob, kdy jsme společně trávili čas v umělecké Dukle - v Armádním uměleckém souboru. A za tu dobu jsme vytvořili skutečně harmonický pár. Žádná z žen mého života se mnou nevydržela tak dlouho jako Marek. Kdysi jsme si na hotelu vytvářeli časový plán, kdo z nás v kterou hodinu bude na pokoji cvičit (hra etud na příčnou flétnu a zvláště kiksy dovedou lézt na nervy i umělcům), a kdo bude zatím psát v kavárně, kdy se prohodíme a v kolik půjdeme společně na oběd. Za tu dlouhou dobu jsme se pohádali jen jednou. Ale to dost zásadně. Bylo to v hotelu Malše v Českých Budějovicích. Proti nádraží. Už ani nevím kdo si začal. Těsně před usnutím někdo z nás vyslovil čistě hypotetickou otázku, co je pro nás v umění důležitější - obsah nebo forma? Oba jsme věděli, že obsah a forma se nedají od sebe oddělit, ale kdyby to přece jenom šlo, čemu bychom dali přednost? Otázka visela u stropu, který tu a tam osvítilo žluté světlo projíždějícího trolejbusu. Začali jsme vršit argumenty. Obsahový Marek stranil samozřejmě obsahu, já se zastával formy. Začali jsme zvyšovat hlas, protože ani jeden z nás nechtěl ustoupit. Snažil jsem se Marka přesvědčit, že se v literatuře a na divadle píše pořád o tom samém, akorát už spěcháme a tak z osmisetstránkových románů se stávají útlé novely a z šestihodinové opery se hraje jen torzo. Nikdo by už to nevydržel vysedět. Ale Marek se nedal. Když jsme vyčerpali veškeré nápady, zuřil jsem. V duchu jsem se ptal, jak je možné, že ten vzdělaný pan Eben, kterýho všichni tak obdivujou nechápe, že já mám pravdu? A právě v tom okamžiku jsem si uvědomil, že jej ani nevidím. Jsem silně krátkozraký. To už jsme oba ječeli, když jsem se natáhl na noční stolek pro brýle, abych toho  obsahovýho Ebena nejen slyšel, ale i viděl. Nasadil jsem si brýle. Marek zalapal po dechu. Překvapeně na mě hleděl a téměř neslyšně se zeptal: tak ty si na mě budeš brát brýle …? Po této výčitce jsme oba na chvíli zmlkli. A pak jsme se dali do hurónského smíchu. Od té doby nám to na hotelovém pokoji klape. Snad to bude tím, že si už neklademe těsně před usnutím hypotetické otázky. I když jednu všetečnou otázku před usnutím si občas kladu. Ale jen potichu. Fotbal byl dřív hrán pro diváky. Celá ta zábava myslela hlavně na ně. Dnes, když se do zahraničí na lavičku prodávají naši talentovaní dorostenci, někdy i žáci, říkám si, budeme mít ještě za nějaký čas na koho koukat? Nebo mi uniklo, že fotbal se původně vymyslel pro manažery a majitele klubů, aby mohli spolu za dlouhých večerů hrát monopoly? A zase jsme u toho obsahu a formy.

Ale společenské hry mi nikdy moc nešly a tak si ani nebudu nasazovat brýle...

V Praze 10.9.2008  Jan Jiráň