JÁMA, ŠPEK A ŽRAVÁ – český víceboj.

  • Published in Jan Jiráň
  • Hits: 2958

Říká se, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Nechci pochybo­vat nad pravdivostí tohoto lidového rčení, ale je z něj už přece jenom cítit závan minulého století. Dříve,i když jsme neměli auta a telefony, měli jsme nějak více času. Ať už na čtení, poslouchání sebe i přírody, ale třeba i na kopání jam. Dnešní doba žádá rychlý zážitek, a tak už se s jámou nikdo nezdržuje a raději si ze svého bližního vystřelí. Je to rychlejší. Pic a je po všem. Jsou ovšem poťouchlíci, kteří si chtějí svůj šprým vychutnat a věnují mu více času i líbezných slov...
ransdorf evropsky poslanec

 

 Ti, stejně jako rybáři, nahazují udičku na hladinu najivnosti některých důvěřivců, nebo připravují důmyslnou lepkavou lest, na kterou se tak snadno sedá, když si nedáváme pozor. A stejně, jako jsou na jedné straně lstivci, kteří pasti připravují, jsou na straně druhé nenapravitelní skokani, důvěřivci (ne důvěrníci), kteří skočí opakovaně a bez přemýšlení na dovedně nastražený špek. Taky skáču. Už od dětství. Udržuju se v kondici. Kdysi jsem v první třídě sedl hloupě na lep svému kamarádovi. Jmenoval se Petr a hráli jsme spolu vášnivě dámu. Nejraději žravou. Vydrželi jsme nad tou žlutohnědou šachovnicí celé hodiny. Jedno odpoledne jsem měl svůj den a vyhrával jsem jednu hru za druhou. Po dalším takovém vítězství Petr prohlásil, že kdo vyhraje příští hru, která bude poslední, něco dostane. Co, to neřekl, ale já už jsem  si představoval, jak dostanu skleněnku nebo alespoň tabulku mejdlíček.  (Mejdlíčka nebyla na mytí rukou, ale ti z vás, kteří si pamatujete WM systém ve fotbale, víte, že to byla nejlepší pochoutka na světě.)

Začali jsme hrát. Byl to tuhý boj, ale žravou jsem tenkrát ovládal mistrně a tak jsem nakonec zase vyhrál. Zajásal jsem nad svým vítězstvím a pln očekávání co dostanu, se mi rozzářily oči. Hned vzápětí se mi ale mezi nimi zajiskřilo. Kamarád Petr mi zasadil ránu přímo na nos. Tenkrát jsme takovému úderu říkali čenichovka. Chvíli jsem nechápal co se to stalo, ale pak jsem pochopil, že Petr splnil, co slíbil. Řekl, že kdo vyhraje něco dostane. Já vyhrál a inkasoval jsem ránu, až mi tekla červená.  Nedávno jsem dostal zase těžký direkt. Přímo na nos. Jel jsem z Modřan do centra Prahy kolem Branického mostu, když mě praštil do očí mohutný billboard s portrétem soudruha evropského poslance Ransdorfa s heslem: „Jen ti nejlepší mění Evropu“. Je to možné? Vztekal jsem se. Takový špek! Komunistický transparent ironicky přilepený na most Inteligence! Právě ten most, který v 50.letech stavěli za trest ti nejlepší z našeho národa, právníci, lékaři a učitelé.. Maminka mi kdysi říkala, že se mám naučit brát prohru sportovně. Myslím, že to i umím, ale to se musí také hrát fair play. A tohle je sůra deset! (Na školních hřištích se tak hráči dožadovali penalty po zákeřném faulu.) Máme těsně po volbách, které se pomalu stávají naším národním sportem (českým vícebojem), a zanedlouho jsou tu další. Je to právě ta chvíle pro lstivce i skokany. Kopou se jámy, skáče na špek a hraje se žravá...

Praha 18. 6. 2009 Praha Jan Jiráň