Fotbalové představení divadla Ypsilon ve Slezsku …

  • Published in Jan Jiráň
  • Hits: 4027
Ypsilonka je divadlo hravé a žravé. Kdysi, když ještě proti divadlu ve Spálené ulici byla cukrárna, stačilo zajít přes ulici s platíčkem a přinést do šatny sadu punčáků, laskonek, věnečků a rakviček se šlehačkou, a bylo po zkoušce. Všichni totiž rádi sladké. I principál Jan Schmid. Neradi jezdíme na zájezdy. Ovšem mezi výjimky patří místa, kde se dá dobře jíst i sportovat. A tak jezdíme společně lyžovat do Orlických hor, kde v Deštném dokonce pro jednu sezónu zanesly i do turistických map sjezdovku Lábusovku pro pěší sjezdaře... (foto: www.super.cz)

Ypsilonka je divadlo hravé a žravé. Kdysi, když ještě proti divadlu ve Spálené ulici byla cukrárna, stačilo zajít přes ulici s platíčkem a přinést do šatny sadu punčáků, laskonek, věnečků a rakviček se šlehačkou, a bylo po zkoušce. Všichni totiž rádi sladké. I principál Jan Schmid. Neradi jezdíme na zájezdy. Ovšem mezi výjimky patří místa, kde se dá dobře jíst i sportovat. A tak jezdíme společně lyžovat do Orlických hor, kde v Deštném dokonce pro jednu sezónu zanesly i do turistických map sjezdovku Lábusovku pro pěší sjezdaře. K jejímu zdolání jste potřebovali silné paže a dobré hůlky. Na kopci jste se odrazili a pak jste museli píchat a píchat, až jste se dostrkali dolů k lanovce.
V létě jezdíváme do Frýdlantu nad Ostravicí, kraje volejbalových krásek. Bydlíme za městem v motelu, u kterého je bazén, šest tenisových kurtů, sauna, fotbalový stadion a sokolovna. Cyklisté Kořínek a Gerendáš ihned po příjezdu mizí na kolech mezi beskydskými kopci. Letec Schmitzer spokojeně vyhlíží mraky a těší se na seskok s padákem, zatímco golfisté Eben s Dejdarem řeší přemnožení krtků v severomoravském kraji. Vrcholem zájezdu je ovšem fotbalový zápas s místní starou gardou. Během památného prvního zápasu pršelo. Přesto se v útulných ochozech stadionku sešlo přes 1500 diváků! Po čestném výkopu noblesně provedeném Markem Ebenem byla Ypsilonka hnána vpřed hlasitými výkřiky fanynek - hereček, které měly hlasy ukázkově opřené o bránici. Však večer máme představení. Málokdo o Jiřím Lábusovi ví, že absolvoval sportovní gymnasium v Přípotoční ulici. Já to vím, domníval jsem se tedy, že fotbal občas hrával. Že jsem se mýlil jsem poznal ještě před výkopem v kabině. Od místních fotbalistů jsme si vypůjčili modré dresy. Jirka seděl vedle mě. Najednou vidím, že se přestal oblékat a překvapeně hledí na Jiřího Schmitzera, který si bral černý brankářský dres. Jirka Lábus si překontroloval svůj modrý dres a šťouchl do Schmitzera a řekl, ty vole, ty si bereš jinej kostým! Pochopil jsem, že slavný český komik fotbal neviděl ani v televizi. Jiří Schmitzer před zápasem prohlásil, že v poli hrát nemůže, že jako letec a parašutista může být akorát tak v brance. Tam se dá lítat nebo stát. Hokej má prý výhodu, že když stojíš a někdo do tebe drcne, tak aspoň jedeš. Během zápasu však Jiří zapomněl na své předsevzetí neumazat si svůj černý dres a cachtal se v bahně, až to stříkalo na velké vápno.. Po deseti minutách vypadal jako ruský voják z Velké vlastenecké války. Na pravém beku hrál Pavel Pirelli Nový. Tu brazilskou přezdívku
dostal Pavel proto, že zásadně jezdí na gumách Pirelli. Nevím, zda-li i gumové špunty jeho kopaček nesly stejnou značku, ale Marek Eben před zápasem lakonicky poznamenal, od té doby, co Pavel používá Pirelli, je z něho guma. V kabině Pavel slíbil, že bude tvrdý jako žula, a že přes něj nikdo nepřejde. Slib splnil. Za celé utkání skutečně přes Pavla nikdo nepřešel. Okolo bohužel každý, kdo jen trochu popoběhl. V záloze jsme měli zahraniční posilu Ewana McLarena, kanadského herce a režiséra. Z amplionů na stadionu ovšem vždy zaznělo, že míče se právě zmocnil kanadský internacionál. Z taktických důvodů jsem hlasateli neprozradil, že Ewan je veslař a soccer vidí poprvé v životě. Potopa na hřišti mu byla blízká a rychle se s ní zžil. Občas se při hře zastavil před velkou louží a zasněně hleděl na její hladinu. Petr Vacek, vášnivý ochránce přírody, nechtěl o kopačkách ani slyšet. Tvrdil, že po dešti polezou po hřišti stovky žížal, a že se nechce podílet na jejich genocidě. Marně jsem mu dokazoval jako zkušený fotbalista, že právě kvůli těm žížalám mají kopačky na podrážkách ty gumové špuntíky. Žížaly se kolem nich mohou stočit a nic se jim při došlapu nestane. Navíc se kypří půda a dělají dirky, ve kterých se mohou žížaly schovat. Bohužel, ve chvíli, kdy byl Petr už nalomen, objevila se v naší kabině podpisová petice Mirka Kořínka s hesly: Zachraňte Beskydy? - Kydy!, Kyselé deště - eště! a Slonovina - surovina budoucnosti! Do morku kostí uražen opustil Petr šatnu a celý zápas si ostentativně hrál za brankou s dešťovkami. Tuto ztrátu fotbalově zacelil Martin Dejdar, který na křídle běhal jako zajíc a udivoval svými dělovkami. Spolu s ním hrál v útoku i Jirka Lábus. Použili jsme ho jako tajnou stojící zbraň, jako pasivní koncovku, tzv. na buzara. Jirka postával u brankáře soupeře, všelijak ho rozptyloval a na nás bylo, abychom ho šikovně trefili a balón se od něj odrazil do branky. Jiří hrál fotbal poprvé v životě a protože vše co dělá, dělá s velkým zápalem, chytla ho i kopaná. Po chvíli ke mě přiběhl jako ke kapitánovi (hrál jsem posledního) a pln dětského nadšení se mě ptal, a Jendo, kdyby se kopali ty desátky moh bych si taky kopnout? Jeho kolega z útoku Martin Dejdar mu odpověděl za mě, určitě Jirko, a po zápase se budou prodávat odpustky, že se na nás ti lidi museli dívat. Jirka svůj výkon završil hned po přestávce.  Od prvního hvizdu se mi pletl pod nohama v obraně. Co tu děláš, Jirko? křikl jsem na něj. No, jsem na hrotu jak jsi mi říkal. Ale mi jsme si vyměnili strany, prozradil jsem mu. Jirka zůstal jako opařený, nekecej! Večer po představení v Českém Těšíně jsme měli hodnocení prvního zápasu v sauně, kde jsme společně, fotbalisté i fanynky, cedili poslední zbytky potu. Kanadský internacionál se znovu zasnil a prohlásil, že v tý Kanadě jsou sto roků za opicema, protože se u nich saunují muži i ženy zvlášť. Teď teprve chápe, jak je to nepřirozené. Kdepak, je poznat, že jste národ s tradicí. To probudilo Jirku Lábuse zpařeného vedrem. Jirka se porozhlédl po našich nahých tělech, mrkl spiklenecky na dívky a řekl, holky,
pojďme, zahrajem si flašku...

V Praze 10.1.2007          Jan Jiráň