Smůla a tragédie Davida Murka

  • Published in Jakub Novotný
  • Hits: 3160
Poslední období tady u nás v Polsku bylo ve znamení smůly. Velké teamy většinou prohrávaly, liga mistrů nešla tak, jak by měla jít a přišlo několik velkých zranění. Bohužel jsem jedno zavinil já. Často na tomto webu plácám, jak bych chtěl udělat liberu otřes mozku, nebo někomu zlomit prsty, ale že na to nemám dost síly. No, hodně jsem teď v posilovně tahal železo a to jsem asi neměl. Přišel trénink, kde mi absolutně nic nešlo, vykuk blokař Plinski si mě na bloku vodil jako pejska. Nešla mi ostrá diagonála z doskoku, tu tupou mi neustále vracel na frňák. Byl jsem nepříčetně rozzuřený a nadával jsem mu všemi jazyky, které znám. I ostravsky "banik pi.o" Jelikož jsem velmi tvrdohlavý, tak jsem tu diagonálu neustále zkoušel a neustále zvyšoval náměr a úhel. A hlavně jsem do toho hrozně pral. Bylo mi dost jedno, že trenér na mě něco řve, abych si zkusil lajnu nebo abych se pokusil o sklepku. Ne, strašná rána na ruce do pryč. Jen jsem si nevšiml, že mezitím se středáci vyměnili. Přišel tam starší kluk, který nám dělá třetího a který tak dobře nenakládá ruce přes. Navíc, ten kluk měl druhý den hrát v základu, protože jedno naše blokařský hovádko dostalo po reprezentačních povinnostech pár dní volno. Poslední období tady u nás v Polsku bylo ve znamení smůly. Velké teamy většinou prohrávaly, liga mistrů nešla tak, jak by měla jít a přišlo několik velkých zranění. Bohužel jsem jedno zavinil já.
Často na tomto webu plácám, jak bych chtěl udělat liberu otřes mozku, nebo někomu zlomit prsty, ale že na to nemám dost síly. No, hodně jsem teď v posilovně tahal železo a to jsem asi neměl. Přišel trénink, kde mi absolutně nic nešlo, vykuk blokař Plinski si mě na bloku vodil jako pejska. Nešla mi ostrá diagonála z doskoku, tu tupou mi neustále vracel na frňák. Byl jsem nepříčetně rozzuřený a nadával jsem mu všemi jazyky, které znám. I ostravsky "banik pi.o" Jelikož jsem velmi tvrdohlavý, tak jsem tu diagonálu neustále zkoušel a neustále zvyšoval náměr a úhel. A hlavně jsem do toho hrozně pral. Bylo mi dost jedno, že trenér na mě něco řve, abych si zkusil lajnu nebo abych se pokusil o sklepku. Ne, strašná rána na ruce do pryč. Jen jsem si nevšiml, že mezitím se středáci vyměnili. Přišel tam starší kluk, který nám dělá třetího a který tak dobře nenakládá ruce přes. Navíc, ten kluk měl druhý den hrát v základu, protože jedno naše blokařský hovádko dostalo po reprezentačních povinnostech pár dní volno.

No  tak jsem znovu najel, šlehnul do toho a ozvalo se křup, středák si lehl, chytl se za ruku a začal nepříčetně řvát. Ne takovéto skuhrání jak při výronu nebo menisku, ale fakt řvát. Až mi z toho lezl mráz po zádech. Přiběhl jsem k němu, mrknu na palec, vykloubený a ještě nějak divně zaražený do dlaně. Fyzioterapeut se mu ho pokoušel vrátit, kluk začal řvát ještě víc. Tak toho masér radši nechal a volal se doktor. Belchatow je díra, lapiduch přijel hned. Po prohlídce typu "to bolí? to nebolí? Všechno bolí!!" nařídil odvoz na RTG. My jsme mezitím dotrénovali, já už jen sklepával balony za blok. Po tréninku jsem pak viděl snímek rtg. Nejsem doktor, ale dvojitá podélná zlomenina a odštíplý kousek kloubu (myslím, že to byl kloub), se přehlédnout nedal. Borec má na 8 týdnů úplný klid a dlaho-gyps a pak další X času na rozhejbáni. Jo a po 2 týdnech prý bude kontrola, jestli nebude potřeba operace.  Asi mě ten kluk teď miluje. Nosím mu jednou týdně karton piva a doufám, že se upije do zapomnění. Ještě, že máme čtvrtého blokaře. Tomu sice v den zápasu umřel padesátiletý otec na infarkt, ale zápas odehrál. A pak, že Poláci nejsou tvrdí.

Předminulý týden se také hrálo ostře sledované derby Kedzierzyn- Czewa. V KK jsem dva roky hrál, takže jsem se díval. Kezierzyn vedl 2-0 , když David Murek, přihrávač Czestochowy skočil do bloku a zase se ozvalo ono křup. Spadl levou nohou na nohu dopadajícího blokaře. Levá noha si zřejmě řekla, tak dost, kašlu na to. Dopadl na ní, podlomila se mu a zlomila kousek nad kotníkem. Holenní kost -křup, lýtková kost-křup, všechny vazy-tradá. Noha se v podstatě ohla do pravého úhlu. Viděl jsem to v replay, jelikož polská televize samozřejmě nezapomněla ukázat velmi zpomalený záznam, jak se láme noha. Novináři jsou všude stejní. Bylo to pěkně hnusné, i spoluhráči Davida na hřišti byli zaražení a moc se jim k Davidovi nechtělo. Jediný tam byl můj kámoš z Kedzierzynu, Kanaďan Terry Martin. To je dřevorubec, drsňák. Držel ho a snažil se nohu vrátit tam kam patří. Kanaďan mi pak řekl, že zlomenina byla otevřená a že kotník držel v podstatě jen na kůži.  Davida ještě ten den převezli do nemocnice v Katowicích, kde prodělal operaci. Rehabilitace bude dlouhá, říkají jeden rok. A jelikož borcovi je 32 let a byl to skákavý tip, tak bude i velmi těžká. Já sám mám proti jeho zranění nepatrné bebíčko a i tak to trvá dost dlouho. Jestli se vrátí na svůj level, tak je u mne bůh. Zápas se pak dohrál, Czestochowa se zvedla, srovnala na dva dva. Tiebreak urval Kiedzerzyn, ale co jsem viděl a slyšel, tak o sport už ani tak nešlo. David je velký hráč a rváč a byla by škoda, kdyby skončil takto.

Neříkám, že se takováto zranění nedějí všude na světě. Netvrdím ani, že volejbal je nebezpečný sport. Jen chci ukázat, že to sportovci vůbec nemají tak jednoduché, jak si spousta lidí myslí. Bereme velké peníze, ale stačí jeden takovýto velký karambol a může být po ptákách. Zvlášť pokud je vám více než 25 let. Doufám, že smůla je pro tento rok již vybraná a že už se nikomu z mých kolegů, či přátel nic podobného nestane.

Jakub Novotný z Polska, 10.12.2009