Podání

  • Published in Jakub Novotný
  • Hits: 5010

 

Podání je jediná naprosto individuální volejbalová činnost. Podání je taktéž útočná zbraň. Při podání je hráč sám jen s balonem. Volejbal je skrz naskrz teamová hra a toto je jediný moment, kdy o dění rozhoduje jednotlivec. Při bloku je tu váš spolublokař, vzadu pak obrana. Útok zase ovlivňuje nahrávka, i na příjmu je vždy více hráčů. Zkrátka všude se musíte domluvit, jen na podání jste svým vlastním pánem. Od toho se pak odvíjí i trénink podání na nejvyšší úrovni...
Novotny J servis 1

 

 

V dnešním velmi taktickém pojetí volejbalu, je dobré podání jednou z nejdůležitějších věcí. První útok. Podle podání se (velmi laicky řečeno) staví blok i obrana, přímý bod z podání navíc celou cestu k dosažení bodu zjednodušuje. Dnes se používá hlavně servis plachta a skákaný. Plachta byla vždy servis hlavně taktický (podávalo se speciálně na hráče, či do zóny, nebo mezi, podle předem znaných tendencích soupeřova nahrávače v daných rotacích). Toto se praktikuje nadále, ale též s příchodem nových velmi plachtících balonů se plachta čím dál tím víc používá k dosažení přímého bodu. Dobrá plachta s novým balonem nadělá paseku. Skákaná bomba, byla vždy servis na eso. I se mohlo udělat více chyb. Dnes i to platí méně, skákaný servis je stále bomba, ale vyspělí trenéři chtějí po svých hráčích mnohem méně chyb v této činnosti. Dřív platilo: jedno dobré podání (eso, slash, přihrávka mínus) na čtyři i více chyb - stále dobrý výsledek. Dnes tomu tak není, chyby samozřejmě stále přicházejí, ale ideální poměr je jedna ku dvěma. A jde o stabilitu. Jak tohoto velmi těžkého poměru docílit? ...

Jednoduše, opakováním. Volejbalový trénink se v poslední době trochu změnil. Celkově se trénuje daleko více, je to taková módní vlna vyprovokovaná úspěchy trenérů, kteří takto pracují. Rezende a nyní hlavně trenér Trenta Stoytchev. Volejbalový svět je malý, všichni to okamžitě kopírují jak blbci. Ono nakonec, kdo více trénuje, dělá méně chyb a hraje lépe. Trento vyhrává, protože hraje v podstatě bez chyb. Myslíte si ale, že Juantorena a další se bez chyb už narodili? Ne, dřou jak koně dvě hodiny ráno a tři odpoledne v crazy rytmu.  Ale o tom až jindy, to je téma na celý článek. Při tréninku podání se to projevilo jednoduše tak, že se daleko více podává. Ráno. Odpoledne se jedou šestky a další věci. Podává se cíleně a hodně. My například máme tři základní cvičení:

1) Rendimento di battuta. Základní podávací cvičení. Tři přihrávači přihrávají. Občas se vymění, občas změní pozici. Ostatní podávají.  Každý má za úkol dát svůj počet podání (obvykle se to pohybuje kolem deseti) tak, aby bylo buď eso, nebo slash, nebo přihrávka za 4 metry. To kontrolují trenéři. První dvě chyby, co podávající udělá, jsou ještě gratis. Nicméně každá další druhá chyba navíc, znamená jedno další dobré vykonané podání navíc. To znamená, například začnete na deseti, dáte dvě esa, jste na osmi, zkazíte dvě, jste stále na osmi, zkazíte další dvě, už jste znova na devíti, atd. Nejde zkrátka do toho jen tak bezhlavě smažit, ani v zápase to tak není. Je to velmi otravné cvičení, ale musím uznat, že pomáhá. A je lepší to udělat dobře a rychle. Jinak riskujete dlouhé podávací ráno. Protože trenéři zásadně neodpouští, jen když vidí, že už někdo opravdu nemůže. Přihrávači to mají o to horší, že po příjmu ještě jdou podávat. Teď před vrcholnou akcí nám to ještě ztížil, podání bylo jen pět, ale co chyba to servis navíc. A pěkně jsme si s kolegou letcem zaskákali.

2) Žíněnky. Trenér rozmístí sedm žíněnek. Čtyři vzadu (dvě k lajnám, dvě mezi), to je pro skákače. Tři pak dopředu, pro plachtiče (oni mají tři vepředu plus dvě vzadu). Každý pak má za úkol trefit v řadě své žíněnky dvě nebo tři kola po sobě. Ale v řadě, ne že trefuje libovolně. Jede se na sedmdesát procent síly.

3) 5 KRÁT 3. Opět tři přihrávači přihrávají. Dělat podání bez přihrávání by bylo neekonomické a neúsporné. Tentokrát mají servismeni za úkol dát vždy tři podání. První dvě musí být bomby, třetí už ne tolik (řekněme 70 procent). Tam jde o to spíše nezkazit. Jakmile uděláte kdykoliv chybu, tak jste na zeru. A takhle pětkrát. Cíl cvičení je zaměřen na kontinuitu druhého a třetího podání po sobě. Hodně hráčům se totiž stává, že dá eso a pak zkazí. Jít do série je umění. I kvůli teamu, bloku a obraně. Nezdá se to těžké, ale je to velmi těžké. Samozřejmě záleží hodně na trenérovi, který nesmí u tohoto cvičení lelkovat, ale tvrdě hodnotit sílu servisů. Navíc odpovědní (to dnes znamená dobře zaplacení) hráči se většinou sami nutí nedávat žabky. Ví, že se jim to v zápase (a v kontraktech) vrátí. Přihrávači si u tohoto cvičení jedou svoji vlastní hru „7 dobrých z 10 bez esa“. Tak dlouho, dokud to neudělají.

Servis se u nás dělá dvakrát v týdnu. Vždy v úterý ráno, plus někdy ve středu nebo čtvrtek ráno společně s dalšími činnostmi. Klasické podání příjem se jede jen v sobotu před zápasem. Existuje ještě spousta dalších cvičení, ale to už jsou většinou modifikace nebo jen doplňky.  Všechna zmíněná cvičení také aspoň trochu navozují stav zápasu. V zápase také nemůžete přijít a jen tak do toho prásknout. A znovu opakuji, velmi mnoho záleží na náročnosti trenéra.

Nevím, jestli toto je možné praktikovat i na nižší úroveň, nejsem trenér nižších úrovní. Česká extraliga by takto měla pracovat určitě. Další (junioři, druhé ligy) nevím, možná jen to trochu modifikovat, ulehčit. Venku se takto nebo podobně podání trénuje a přináší to nepopiratelné výsledky. Protože jen tak podávat do hřiště už dnes nestačí. Jsem si jistý, že pokud toto čeští trenéři budou chtít použít, určitě si to správně přetvoří podle sebe a svého teamu. Samozřejmě někteří už to určitě dávno znají a používají.

P.S.  Prosím do komentářů mi nepište nic o ČVS, výzvě jedné či druhé, odstoupení toho a toho, atd.

Jakub Novotný, 18.3.2009