Obrana

  • Published in Jakub Novotný
  • Hits: 3449

Další velmi důležitá volejbalová činnost. V dnešním volejbale, který je primárně založen na útoku je dobrá obrana velmi silnou protizbraní. Samozřejmě obrana musí fungovat společně s blokem, ale to je až poslední krok celého „bránícího výcviku“. Mám jen trenérskou trojku a metodice vůbec neholduji, ale ze zkušenosti vím, jak se postupuje. První je třeba naučit se techniku, tento úkol mají na hrbu mládežničtí trenéři...
vybirani Krystof

 U těch je potřeba, aby věděli jak to správně učit, některé zlozvyky se pak strašně těžko odnaučují (viz mé zavírání očí u blokování). K tomu musí sloužit zmíněný metodický oddíl, který by se měl pokusit správně a hlavně jednoduše vysvětlit, jak se co má technicky dělat. Nicméně technika bránění a vybírání se opravuje neustále i nám furt někdo nadává, že máme zadek nahoře, nebo nohy moc u sebe (či od sebe). Že jsme natočení tak, a ne jinak, a že ruce mají být ani nahoře ani dole, atd. Potom přichází na řadu taktika, poziční bránění, kde kdo má stát v jaké situaci. A nakonec se to pasuje na hru s blokem. A mezitím musí hráč během let projít tak milionem opakování, aby si nacvičil to, co vypadá jednoduše v knize, ale jednoduché není. Zároveň také musí dostat do hlavy to, že sebelepší technika bránění je k ničemu, když se hlavě nechce bránit. To se na vysoké úrovni stává hlavně blokařům a účkům. My už v týdenním mikrocyklu nemáme mnoho času pilovat detailně obranu, je na to vymezen jeden maximálně dva tréninky. Většinou pondělí odpoledne a úterý. Individuální nácvik obrany se provádí vždy ze stolů, aby se šetřila kolena a záda smečařů. Cvičení je mraky, nastíním zde jen několik.

1.      Dvě hřiště. Na každém tři bedny, na levém, ve středu a na handě. Na každé bedně jedno kladivo. Pod nimi dva podavači s košem balónů. Na každém hřišti jedno účko, jeden pinkač, plus jednou smečaři a na druhém blokaři. Libero jak chce trenér. Každý hráč vejde na svoji pozici, kladiva do něj napálí tři bomby a jde další. Vždy pracují jen dva (třeba účko, nahrávač) ostatní sbírají balony. Dvojice si odbude pětkrát tři balony a jdou další. Až se vystřídají všichni a to je jedna série. A takhle třikrát. Je to zdlouhavý drill, ale hráč má přímý kontakt s balonem, který je naprosto nutný. Údery mohou být i čtyři, nemusí být vždy jen silové, zde je možnost kombinovat.

2.      Práce ve dvojicích. Bedny jsou jen dvě (levá, pravá) a hráči v stupují do obrany ve dvojicích, opět na svých pozicích. Třeba účko s nahrávačem do jedničky a dvojky. Kladivo do nich napálí bombu (do jednoho, druhého nebo mezi), jeden čapne, druhý má za úkol nahrát balón na kůl. Protože po obraně je vždy potřeba nahrát. Pak jdou z kurtu a nastupuje třeba smečař a libero do pětky a šestky. A takhle zase dokola. Velmi záleží na kladivech, často je kladivo sám trenér (když na to ještě má). Kladivo může i ulívat, přelobovat, dělat v podstatě cokoliv. Jen to nesmí obráncům usnadňovat, to pak nikam nevede a je to ztráta času.

3.      Na libero se používá mašina. Málokdo má totiž z bedny takovou ránu jako při klasické smeči. Mašina je ta samá jako klasická na příjem, kterou má dnes už téměř každý. Když to s ní někdo umí, dá se šikovně natočit směrem dolů, přímo liberu na hlavu. A pak se začne střílet. Jsou to opravdu rány, navíc se dá nastavit i plachta nebo rotace. Náš trenér taky nevěděl, že to takhle jde, myslel si, že mašina je jen na podávání. Potom mu Španěl Falasca řekl, že obranu s mašinou přesně takto dělali s Anastazim před ME 2007 a od té doby naše libero Falascu nenávidí.

Tato cvičení jsou drillová a jde u nich o kontakt s balónem a nácvik techniky, odstoupení od sítě, nacvičení vybírání balonu mezi dva hráče i koordinace po zvednutém balonu. Navíc vše je bez bloku, jde jen o obranu. Cvičení není potřeba dělat ve spěchu, radši méně, ale kvalitně. Pro hráče to znamená kvalitní rychlý přesun do pozice, snaha o dokonalé zpracování balonu a potom odpočinek.  Další trénování obrany přichází v samotných šestkách, kdy opět velmi záleží na důkladnosti trenéra. Tak jako hráč při útočné fázi vždy opakuje útok po chybě (z nahozeného balonu), tak to samé platí i v obraně. Jakmile trenér vidí, že balon spadl a neměl spadnout, zastavuje hru a hází další. Pravidlo na pěst, ale má efekt. Občas se něco odpustí, ale ne moc. V šestkách přichází komunikace s blokem a dodržování jasných pravidel, které jsou profíkům většinou známy. Stejně tak, ale jednou za čas trenér přijde a na jednom tréninku pravidla jasně vysvětlí (zopakuje). Pokud někde má nastat změna, vše se prodiskutuje u videa. U nás hrajeme zatím, že pro tip za blok jde libero (to musí jít vždy) a neblokující přední, teď nacvičujeme neblok normálně v obraně, protože hráči Dynama Moskva opravdu moc neulívají.

Tři ubráněné míče vám přinesou jeden až dva body, podle toho jak zvládnete nahrát a zaútočit z vysokého balonu. Takže čím více obran, tím více se zvyšuje vaše statistická možnost jít do breaku. Proto je obrana tak důležitá, a proto na ni například Francouzi tak bazírují. Ví, že se jim to vyplatí. Nastínil jsem zde jen základy, na kterých každý trenér může stavět, jak se mu zlíbí.

Jakub Novotný, 26.3.2010