Doping je švindl. Nebo není?

  • Published in Jakub Novotný
  • Hits: 3528
Pálkař Mark McGwire se přiznal k dopingu. Bývala baseballová star americké MBL tak znovu v Americe rozdmýchala diskuzi kolem braní podpůrných látek ve sportu. Někdejší rekordman v počtu odpalů za jednu sezónu přiznal, že bral steroidy a růstový hormon. Navíc i v oné sezóně 1998, kdy odpálil slavných 70 odpalů. „Přeji si, abych se steroidů nikdy nedotkl. Bylo to šílené a velká chyba. Opravdu se omlouvám.“ Tak se kála baseballová legenda. Do podezření z užívání dopingu se dostal před pěti lety, kdy odmítl vypovídat o dopingu před Kongresem USA. Doping je ve sportu zakleté slovo.  Absolutní zlo, nepřítel všeho sportu. Sportovec, který dopuje, dostane obvykle distanc, odeberou mu medaile (či jiné dosažené úspěchy) za dané „trestné období“ a je veřejně vláčen jako vyvrhel. Pokud má provinilý sportovec sponzora, tak mu sponzor spláchne obchodní smlouvu do záchodu. Ano doping je zlá věc. Je to švindl, navíc ničí zdraví. Není to určitě dobrý příklad pro sportovce amatéry, hlavně děti a mládež. Proti dopingu musí fungovat osvěta a prevence. V tomto směru je to krásně černo-bílé. Doping je podvod, který pomáhá vítězit. Podle Rychlých šípů navíc takové vítězství nemůže těšit, když není poctivé... Pálkař Mark McGwire se přiznal k dopingu. Bývala baseballová star americké MBL tak znovu v Americe rozdmýchala diskuzi kolem braní podpůrných látek ve sportu. Někdejší rekordman v počtu odpalů za jednu sezónu přiznal, že bral steroidy a růstový hormon. Navíc i v oné sezóně 1998, kdy odpálil slavných 70 odpalů. „Přeji si, abych se steroidů nikdy nedotkl. Bylo to šílené a velká chyba. Opravdu se omlouvám.“ Tak se kála baseballová legenda. Do podezření z užívání dopingu se dostal před pěti lety, kdy odmítl vypovídat o dopingu před Kongresem USA. Doping je ve sportu zakleté slovo.  Absolutní zlo, nepřítel všeho sportu. Sportovec, který dopuje, dostane obvykle distanc, odeberou mu medaile (či jiné dosažené úspěchy) za dané „trestné období“ a je veřejně vláčen jako vyvrhel. Pokud má provinilý sportovec sponzora, tak mu sponzor spláchne obchodní smlouvu do záchodu. Ano doping je zlá věc. Je to švindl, navíc ničí zdraví. Není to určitě dobrý příklad pro sportovce amatéry, hlavně děti a mládež. Proti dopingu musí fungovat osvěta a prevence. V tomto směru je to krásně černo-bílé. Doping je podvod, který pomáhá vítězit. Podle Rychlých šípů navíc takové vítězství nemůže těšit, když není poctivé. Z pohledu profi sportovců už vše tak jasné není. Černo-bílá  etická pravidla splývají v ušmudlaně vyblitou šedou. Proč? Protože to vše zavání trochu pokrytectvím. Představme si například slavný závod Tour de France. Cyklistika jako taková je propíraná kvůli dopingu neustále. Kontroly, obviňování, skandály, Pantani, rakovina Armstronga, díky níž údajně mohl brát podpůrné látky a další… Tour de France je závod, který má 20 etap plus prolog, jede se 23 dnů. Ujede se při něm přibližně 3459 km (Contador, 2009) a jsou u toho jen dva dny pauzy. Jede se přes dvoje hory, Alpy a Pyreneje, a peloton se plahočí až do výšky 2473 metrů. Přibližná průměrná rychlost Contadora byla 40,3 km za hodinu. Zkrátka kluci frčí, až jim vlasy vlají s větrem o závod. Nabízí se otázka, jestli toto zatížení může normální člověk vydržet. Asi ne. Loni na Tour myslím, žádný dopingový skandál nebyl, ale není moc lidí, kteří by věřili, že tento sport je čistý. A pokud je tu doping, měl by se přeci určitě vymýtit. Hned na to se však nabízí otázka číslo dvě: Bavilo by nás, fanoušky, televizní fanoušky, sponzory a další, dívat se na jezdce jak se plouží vyčerpáni do cíle? Bavilo by nás sledovat, jak si to Armstrong šlape dvacítkou s jazykem na vestě? Měla by být Tour rozkouskovaná do tří měsíců, aby si jezdci odpočinuli? Odpovězte si sami. To samé by se dalo říct o fotbalu. Záložník, který nasprintuje za 90 minut 8 km, musí být polobůh. Vzpěrači, plavci, někteří atleti, kulturisté a mnozí další jsou na tom podobně. Nikdo nedopuje, ale všichni dopují. A my jako veřejnost se strašně zlobíme na toho jednoho, kterého chytí. Ano, je to hlupák, že se nechal chytit. Anebo jsme hlupáci my, že nadáváme jemu. Přitom jeho stejně „připraveného“ kolegu, který vyhrál, vynášíme do nebes. Sportovní fanoušci chtějí stejně jako celá tato společnost neustále výš, dál, silněji, rychleji, víc. Sportovec, který toto není schopen dát, padá do kanálu a nastupuje další.  S komercializací profi sportu, pak ono krásné Coubertinovo heslo „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“ pouze zdáli sleduje šílenou válku o vítězství. Válka, kde doping je často pouze další nedovolená zbraň. Stejně jako ve fotbale zákeřný faul na útočníka, který pronikl obranou. Je to hrozné, ale je to tak. Nechci tady obhajovat doping. V míčových hrách stejně doping naštěstí většinou nehrozí. Techniku a mozek si do žíly nepíchnete. Ve volejbale chytli tak maximálně Gibu nebo nahrávače Chambertina za trávu. Chci jen naznačit, jak se věci mají a co si o tom myslím. Vím i, že doping škodí zdraví, to se oddiskutovat nedá. Nicméně každý je pánem svého těla, když si ho chce někdo zhuntovat, je to jeho věc. Vše má dvě strany. Pantani byl feťák, ale vyhrál Tour mezi některými dalšími feťáky.  Zmíněný Armstrong možná bral, ale kdo ne, pro mne je „campione“.  Musím se smát, když teď trhají antidopingoví experti McGwira na kusy.  Přitom míček, se kterým odpálil rekordní sedmdesátý homerun v sezóně 1998, se vydražil za hromadu peněz. Tři miliony dolarů za kus gumy. To je velký zájem za odšvindlovaný odpal v odšvindlované sezóně.

Jakub Novotný, 28.1.2010