Blok

  • Published in Jakub Novotný
  • Hits: 3894

Blok je asi nejtěžší volejbalová činnost. Neříkám to proto, že s ní odjakživa mám trochu problémy, ale je to fakt. Laicky řečeno při bloku musíte zvládnout spoustu pohybů ve strašně krátkém čase. Ať už jste blokař či kůlař, v tom kratinkém okamžiku, kdy balon letí od nahrávače na druhé straně, musíte: ...
Blok trojblok Boula Hudecek Holubec

 

1) správně přečíst jeho hru a udělat rozhodnutí
2) podle toho udělat přesun (opzione, pomoc, či přesun na kůl…)
3) správně technicky přesun provést (překrok, úkrok)
4) správně vybrat místo odrazu (naproti balonu, či rameni útočníka)
5) správně načasovat moment odrazu
6) technicky správně provést blok včetně rukou přes, neletět, ruce správně od sebe, ruce nechat na druhé straně co nejdéle, atd.
7) a u toho všeho ještě dodržet taktické pokyny a „cejtit se“ s vaším spolublokařem. Vše toto se děje téměř najednou a stačí jednu z věcí udělat zle a smečař si vás vychutná a ještě vám to nasype. Proto si myslím, že u bloku je extrémně důležité, jak se naučíte základy v mládí. Jistě, dorostenec skáče méně, těžko bude smečovat rány z doskoku, ale techniku bloku se učit může. Měl by se správně naučit výchozí pozici na blok, výskok samotný s pohybem rukou, jak jdou ruce přes kopírujíc pásku (žádné máchání). Potom by měl zvládnout úkrok, překrok. Klidně vše toto na nižší síti. Jen je to nuda. Ale už zde trenéři musí opravovat a opravovat...

A)    Blokování na sucho. My to děláme minimálně dvakrát v týdnu na začátku tréninku. Dvacet, třicet minut. Nad síť se natáhne guma, aby vznikl prostor mezi páskou a gumou tak dvacet cm.  Na pásce jsou v určité vzdálenosti nakresleny čáry, aby hráč věděl, že dál už letět nesmí. K síti vstupuje vždy trojice. Nejdříve se jede jednotlivě, například účko musí vyskočit pětkrát z místa, pětkrát s úkrokem, pětkrát s překrokem. Klasika. Potom se začíná přesouvat celá trojice. Třeba. Nejdřív všichni na pipe, potom dvojblok na kůl a jeden přebírá pipe, potom dva na handu a jeden přebírá čtyřku, nakonec trojblok. Takhle čtyři, pět skoků a střídání. To celé sedmkrát, desetkrát. Středáci (obvykle jsou tři) se naskáčí, ale je to jejich práce. Trenér stojí vzadu a celé to hlídá. Neustále nadává, když někdo přeletí, není kompaktní, nebo nemá ruce přes (čili mezi páskou a nataženou gumou).

Na sucho se naučíte techniku, kterou si musíte vyzkoušet s balonem. Přicházejí na řadu bedny.

B)    S bednami se dá dělat hafo cvičení a mám vyzkoušeno, že i hráčům, kteří nejsou vyloženě blokující experti, bedny pomáhají. Na začátek dáte třeba jen dvě bedny (handa, kůl) a hráči jednotlivě blokují s nahozených balónů. Z místa, po překroku, lajnu, míč, záleží jen na vás. To je stále hlavně o technice a dnes to dělají asi všichni. Potom nastupují kombinace, bedny jsou tři. Dělá se to jen s nahozenými balony, nebo u těch rozvinutějších družstev s nahrávačem. Celá trojice stojí u saka a čeká. Cvičení je zaměřeno třeba na pomoc na čtyřku (takže třetí bedna je tak postavená). Někdo nahazuje míč na nahrávače, ten nahraje na jednu bednu, jakou si vybere. Musí se trefit pod ruku, nesmí to být dřevák. No a borec na bedně hraje úder. A celý blok reaguje. A takhle do zblbnutí dokola, aby se vytvořil automatismus. Nebo nahrávač má určeno kam nahrát a vyloženě se piluje jen přesun. Bedny si můžete přestavit, podle toho, co zrovna chcete pilovat, když máte nahrávače dřevo, stačí jen normálně do toho mlátit z nadhozů. V kombinacích se meze nekladou. I tu gumu tam můžete nechat nataženou.

Další fáze je přesun do normálních hracích kombinací. Nejde ještě o šestky, spíše takové polo.   

C)    Na jedné straně je celá obrana (celý blok, libero v pětce a někdo, kdo podává), na druhé je přihrávač, nahrávač, středák a třeba druhý přihrávač-smečař. Přiletí podání, dva přihrávači si ho přihrají a hraje se celá kombinace na jedné polovině sítě. Kůl, střed, pipe. A blok zase musí reagovat. Útočníci nacvičují automatismy po přihrávce, obránci zase čtou celou kombinaci. Pak se vymění. Poté se hraje kombinace z handy, nebo jen střed a pipe, nebo jen dva kůly bez středu, opět co, trenér chce. Vše se nacvičuje v normálním tempu, aby trenér stíhal opravovat techniku i pozice hráčů.

D)    Nakonec už jsou celé šestky, kde už se normálně hraje a používá se vše, co se předtím nacvičovalo. Hráči už v té chvíli mají v hlavě i přihrávku, útok, podání a záleží hlavně na trenérovi, aby je nutil na blok neustále myslet. V šestkách se také nacvičuje blok na vysoký balon (kde jde vždy o preciznost a důkladnost a časování). Cvičení je absolutně jednoduché a efektní, žádná teoretická věda. Máte dvě hovádka na kůlech, nahrávač jim v poklidu z pole rozděluje nahrávky a oni do toho buší. Pokud máte dobrý blok a obranu, moc by toho uhrát neměli. A trenér zase chodí okolo a buzeruje.

Krásně se toto vše píše, hůře se to praktikuje. Budete mít hráče, kterým toto půjde jakoby samo, ale budete mít hráče, pro které to bude španělská vesnice. Nelámejte nad nimi hůl, protože škatulkování je ta nejhorší věc. Když trenér řekne, že někdo na blok nemá vlohy, není to dobré. U těch horších jde jen o otázku priorit. Příklad jsem třeba já. Říkali, že blokovat neumím. Je to možná pravda. Abych pomohl na odhozeném rychlíku, potom se rychle přesunul  pět metrů na kůl, perfektně vybral flek i čas a zablokoval, to je pro mne těžké. Ale už mohu pomoci na pipe, můžu se naučit nepřeletět, myslet na to abych dal ruce přes, abych zavřel lajnu, abych bezchybně postavil blok na high ball, nebo došel do trojbloku. To už je o opakování a NAUČIT SE TO DÁ. A je to jen o práci, a o tom, že to se mnou občas někdo dělá.

P. S. Záměrně vše píši nevědecky. Za prvé nejsem vědec, za druhé si myslím, že ti kteří to budou číst, to chtějí co nejvíc srozumitelné. Proto mě prosím omluvte za případné špatné termíny, či výrazy. Není to záměr jen neznalost. Pokud budou otázky, rád odpovím, jen žádnou politiku.

Jakub Novotný. 1.4.2010, Belchatow.