Doping je švindl. Nebo není?

  • Jakub Novotný
  • Zobrazeno: 3532
Pálkař Mark McGwire se přiznal k dopingu. Bývala baseballová star americké MBL tak znovu v Americe rozdmýchala diskuzi kolem braní podpůrných látek ve sportu. Někdejší rekordman v počtu odpalů za jednu sezónu přiznal, že bral steroidy a růstový hormon. Navíc i v oné sezóně 1998, kdy odpálil slavných 70 odpalů. „Přeji si, abych se steroidů nikdy nedotkl. Bylo to šílené a velká chyba. Opravdu se omlouvám.“ Tak se kála baseballová legenda. Do podezření z užívání dopingu se dostal před pěti lety, kdy odmítl vypovídat o dopingu před Kongresem USA. Doping je ve sportu zakleté slovo.  Absolutní zlo, nepřítel všeho sportu. Sportovec, který dopuje, dostane obvykle distanc, odeberou mu medaile (či jiné dosažené úspěchy) za dané „trestné období“ a je veřejně vláčen jako vyvrhel. Pokud má provinilý sportovec sponzora, tak mu sponzor spláchne obchodní smlouvu do záchodu. Ano doping je zlá věc. Je to švindl, navíc ničí zdraví. Není to určitě dobrý příklad pro sportovce amatéry, hlavně děti a mládež. Proti dopingu musí fungovat osvěta a prevence. V tomto směru je to krásně černo-bílé. Doping je podvod, který pomáhá vítězit. Podle Rychlých šípů navíc takové vítězství nemůže těšit, když není poctivé...

Sport jako obchodní produkt.

  • Jakub Novotný
  • Zobrazeno: 3324
Vrcholový sport je dnes obchodní produkt. Prodává se tím lépe, čím větší je po něm poptávka. Velikost poptávky určují zjednodušeně řečeno dvě věci. Atraktivita sportu a s tím související zájem lidí v halách a v televizi.  Když jako šéf klubu (či svazu) prodáváte svůj sport přímo fyzicky v hale, musíte vědět, že divák je dnes velmi rozmazlený a nedá se lehce očůrat. Na co ho nalákáte nejlépe, je jasné: kvalitní, emocemi nabitý sport. Na toto musíte ovšem mít kvalitní hráče, což dnes stojí spoustu peněz. Jasně, že na Gibu s Milkovičem vám přijde hafo lidí. Italská liga, kde je mnoho zvučných jmen, nemá o špičkové výměny a tím pádem spoustu emocí nouzi. Problém začíná, když tolik peněz nemáte, aby jste si mohli koupit koho chcete. Musíte peníze utrácet velmi rozumně, nerozhazovat ani neskrblit. Musíte si uvědomit, že lidé k vám do haly nepůjdou kvůli jménům, protože na jména nemáte prachy. Půjdou ale kvůli hře (čili výsledkům a opět emocím), a kvůli show okolo. Výborným příkladem jsou teamy z Belgie a z Německa, Francie.  Roeselare, Maaseik či Fridrischafen nepatří mezi nejbohatší kluby v Evropě, nehrají za ně velké hvězdy (většinou), přesto hrají skvělý volejbal, mají výsledky a hlavně- PLNÉ HALY. V Roeselare hraje Contreras za průměrný evropský plat ale chodí na něj lidi, protože dělá body. Ve Fridrischafenu a Maaseiku jsem hrál dvakrát (naposledy, myslím v 2005), dvakrát jsem tam dostal po tlamě a zápas byl vždy velká show...

Self-esteem

  • Jakub Novotný
  • Zobrazeno: 3136
Když jsme tento týden přiletěli do Bělehradu na Champions League, zarazil mne v příletové hale na letišti sebevědomý billboard. Byl přes celou stěnu a stálo na něm: WELCOME TO SERBIA, LAND OF THE CHAMPIONS. Pod nápisem byly dvě obrovské fotografie, tenisty Djokovice a nahrávače italského Cunea Nikoly Grbiče.  Pozoroval jsem chvíli kolem procházející lidi a sledoval, kdo si všimne, koho plakát zaujme. A představte si, dost lidí Grbič zaujal.  Domácí, kteří se vraceli za maminkou i cizince, kteří přijeli za bůhvíčím. Jistě, kolem plakátu profrčela skupinka manažerů v luxusních oblecích. Ti ani nemrkli okem. Tak či tak, byli všichni na telefonu, burza šla zřejmě ten den nahoru. Ale jinak chtělo dost lidí vědět, kdo je CHAMPION. Říkal jsem si, že jsou asi v Srbsku lidé na své sportovce, herce, muzikanty a jiné výjimečné osobnosti hrdí. Znám za těch pár let venku spoustu Srbů a vím, že to jsou v něčem pěkní magoři. Ale na svou zem nedají dopustit. I když byla nebo je rozbombardovaná a zaostalá. Podobně Poláci. V Kataru nám před každým zápasem hráli hymnu. Polskou. Mně nic neříkala, odstál jsem jí v pozoru. Na Poláky měla však stejný účinek jako na mě hymna česká. Takový ten zvláštní pocit, kdy se vám trošičku zježí chlupy na krku a rozbuší srdce. Pšonci jsou velmi hrdí, že hrají nebo fandí za svoji zem.

TAKTIKA

  • Jakub Novotný
  • Zobrazeno: 3752
Jsem v Belgii, v Roeselare, na hotelu, právě jsem se vrátil z videa. Bylo už třetí během tří dnů na jeden mančaft. Liga mistrů je pro nás po odpadnutí z domácího poháru velmi důležitá a je to znát. Na tlaku z médií, na našem vedení, na trenérech i na nás. Očekává se první nebo nejhůře druhé místo ve skupině, aby klub mohl zažádat o Final Four. Proto je dnešní zápas s KNACKEM velmi důležitý.  Chci dnes mluvit trochu o taktice. Taktika je v současnosti jedna z nejdůležitějších věcí, hned po individuální technice každého z hráčů. Taktika určuje systém, v jakém hraje team při útoku, obraně, na podání a na přihrávce. Taktika určuje jak má hráč v daném momentu myslet, taktika ovlivňuje zásadním způsobem trénink. Taktika vytváří team, protože každý ví, co má dělat. Někdy se u nás taktika trochu podceňuje, jako že moc informací člověka zblbne, nejlépe se hraje s čistou hlavou a podobné hovadiny. Není to pravda, informace jsou třeba, dnes je používá téměř každý. Jen je nutné, aby vše bylo přehledné. U nás to funguje takto. Máme na každého soupeře dvě až tři videa (na lehčí soupeře dvě, první a druhé se spojí dohromady). Každé má od třiceti minut po hodinu. Videa nemáme z videopůjčovny, ale dělá je náš statistik v programu DataVolley. Sestříhá vše, co trenér chce z všech zápasů, které má k dispozici. Většinou jich má 4 až 6. U takového počtu zápasů už se dají najít jasné tendence....

Smůla a tragédie Davida Murka

  • Jakub Novotný
  • Zobrazeno: 3160
Poslední období tady u nás v Polsku bylo ve znamení smůly. Velké teamy většinou prohrávaly, liga mistrů nešla tak, jak by měla jít a přišlo několik velkých zranění. Bohužel jsem jedno zavinil já. Často na tomto webu plácám, jak bych chtěl udělat liberu otřes mozku, nebo někomu zlomit prsty, ale že na to nemám dost síly. No, hodně jsem teď v posilovně tahal železo a to jsem asi neměl. Přišel trénink, kde mi absolutně nic nešlo, vykuk blokař Plinski si mě na bloku vodil jako pejska. Nešla mi ostrá diagonála z doskoku, tu tupou mi neustále vracel na frňák. Byl jsem nepříčetně rozzuřený a nadával jsem mu všemi jazyky, které znám. I ostravsky "banik pi.o" Jelikož jsem velmi tvrdohlavý, tak jsem tu diagonálu neustále zkoušel a neustále zvyšoval náměr a úhel. A hlavně jsem do toho hrozně pral. Bylo mi dost jedno, že trenér na mě něco řve, abych si zkusil lajnu nebo abych se pokusil o sklepku. Ne, strašná rána na ruce do pryč. Jen jsem si nevšiml, že mezitím se středáci vyměnili. Přišel tam starší kluk, který nám dělá třetího a který tak dobře nenakládá ruce přes. Navíc, ten kluk měl druhý den hrát v základu, protože jedno naše blokařský hovádko dostalo po reprezentačních povinnostech pár dní volno.