Učíme bagr 3, aneb Novákova „italská“ škola

  • Published in Bagr přihrávka
  • Hits: 4269

Ještě jednou se vrátím k tenisové akademii v Přerově, a doufám, že můj úvodní oslí můstek bude tentokrát srozumitelnější … Nejsem učitelem tenisu, ale protože dlouhodobě shledávám, že tenis je nám volejbalistům z hlediska „síťovosti“ a „jednotykovosti“ nejbližším sportem, podělím se s vámi na začátek o jednu zkušenost. Vysvětloval jsem v Přerově jedné dámě (tenisové začátečnici) nějakou technickou zákonitost při úderu ...
Bagr imitace odbiti
 

 ... slovo dalo slovo a dostali jsme se až na kurt, kde jsem prakticky demonstroval, že při forhendu i bekhendu se musí více napřáhnout. Jednak je to výhodnější pro účelnost zásahu, a jednak tento nápřah otočí hráče bokem k síti. Ta dáma byla učenlivá a poslušná, a tak se záhy přesvědčila, že je to tak správně. Ale POZOR! Všechno, co jsem jí doporučil, platilo pouze pro ideální případ, že míček přišel do zhruba očekávaného místa, a ona dáma byla v optimálním postavení vůči přilétajícímu míčku. Jakmile byl například míček kratší, realizovala doporučený pohyb, provedla úder a ejhle míček letěl směrem k postrannímu pletivu. Ve volejbalu jsem si jistý svými doporučeními, ale v tenisu vždy jenom odvozuji od volejbalu a spíše tuším … Vím, jak je nutné začátečníka nezahlcovat množstvím informací, a proto věta, kterou bych normálně měl vyslat směrem přes síť, by zněla: „pokud je míček krátký, je třeba k němu rychleji dojít nebo pokud se to nedá zvládnout, pak upravit nápřah i následný úder …“ Ta věta samozřejmě zůstala v latenci a já jsem zvolal: „… pardon, to bylo ode mě příliš krátké …“, zpřesnil jsem své nastřelování a při sbírání míčků jsem vysvětlil, že: „ …pokud je míček, krátký … dál to znáte“. Atd.

Myslím, že jsem tímto úvodem symbolizoval, v jaké situaci se nachází trenér začátečník, který má jakousi představu o nácviku pohybu, baví ho přemýšlet, ale nemá jistotu, zda postupuje správně. Tuší … Vrátím se nyní prvnímu dílu miniseriálu o bagru, konkrétně ke článku z 5. června 2012. Tam jsem ve snaze maximálně usnadnit začínajícím trenérům vhled do problematiky odbití bagrem, uvedl jako první bod:

  • Začni postojem a polohou!
    • Imitace polohy a postoje při odbití bagrem v ose těla …

A teprve jako sedmý bod jsem uvedl:

  • Bagr není jedináček
    • Odbití v ose, mimo osu i vedle těla jsou rovnocenné techniky, z nichž každá je vhodná pro jinou situaci
    • Odbití mimo osu těla a vedle těla nebereme jako doplňková odbití, ale jako jednu ze základních technik
    • Vedeme děti k tomu, aby správně volily druh odbití podle dráhy letu míče.

Ondra Pastrňák poté reagoval, že si myslí, že tento sedmý bod (tedy: „Bagr není jedináček“) je podstatný a poznamenává, že mládežničtí trenéři na tento pohled nejsou zvyklí. Už jsem to zmiňoval posledně, a teď to opakuji, že to byla od Ondry výborná zpětná vazba, jelikož věc, která nám je s Alešem Novákem dávno jasná, pro některé mládežnické trenéry, tak jasná není. Abych byl přesný, Aleš Novák už dlouho „burácí“, že učíme bagr v období, kdy to není pro správnou techniku vůbec vhodné, tedy jako instrument na zpracování volně (obloukem) letícího míče. A byl to vlastně on, kdo mě inspiroval v tezi, že bagr v ose těla, lépe řečeno před tělem a bagr mimo osu těle, přesněji řečeno vedle těla se musí učit jako dvě rovnocenné techniky. Tento názor potvrzuje velmi dobře vyvedená kniha Pallavollo dentro il movimento 2, jejímiž autory jsou C. Pittera, P. Pedata, P. Pasqualoni, z níž jsem dnes také mimo jiné čerpal. Obdržel jsem ji jako delegát Světového kongresu FIVB a doporučuji si ji opatřit. Postoj k výuce bagru, uvedený v této publikaci jasně potvrzuje Novákovu základní tezi o rovnocennosti dvou základních technik bagru. Dokonce i nápad s imitačními cvičeními na bagr s použitím rovné tyče (obr. 1, 2, 3), kruhu nebo půlkruhu (obr. 4, 5, 6) doporučoval Aleš Novák již před drahnou dobou, za doprovodu cynických úsměvů některých konzervativnějších trenérů. I rotace zápěstí při držení hadičky půlkruhového tvaru (obr. 7, 8) mohli italští autoři opsat od českého trenéra, bronzového medailisty z ME 2010. Naopak cvičení na obr. 9,10,11,12,13,14, jsem předtím neviděl nikdy používat, i když jsou velmi banální a přitom účinná. Dodávám, že jelikož jsem na focení úplně zapomněl při kempu lvíčat, nafotil jsem tyto snímky se synem Zdeňkem na zahradě otcovského domu v Rychnově n.Kn. Jsou sice amaterské, a demonstrované dospělým hráčem, ale snad ilustrují, co jsem chtěl sdělit. Samozřejmě, že na kempu v Luhačovicích udělá Ondra Dryml patřičnou verzi. V dnešním článku jsem tedy k tomu CO? (tedy imitace polohy paží a rukou při odbití bagrem), přidal ještě JAK? (tedy pár průpravných, imitačních cvičení). Abych zdůraznil pravou pointu dnešního článku, pak dodávám, že stejně jako u oné dámy ze začátku článku, je řeč pouze o tom nejzákladnějším předpokladu herní činnosti, tedy vypracování elementárního pohybového vzorce. Hra začíná teprve v momentu, kdy se situace nečekaně mění a pohybový vzorec musí být uplatněn v měnících se podmínkách hry. Přesto nám Novákova a italská škola (viz rovněž Parisi) naznačuje, že „perfekcionismu“ ve volejbalovém tréninku není nikdy dost.

V Praze dne 2.7.2012, Zdeněk Haník