30 sportů

  • Published in Michal Němec
  • Hits: 2022

Seděli jsme, jen tak u piva a řešili budoucnost českého sportování. Nejvíce to samozřejmě odnesl fotbal, ale řeč šla i o dalších, volejbal nevyjímaje. Hned při druhém pivu jsme však (jako obvykle) narazili na vzdouvající se moře peněz a přes ně ne a ne se dostat. S radostí jsme obětovali pražskou Olympiádu, národní stadion i další bezedné investiční příkopy, a jednomu z přítomných jsme dokonce rozmluvili i nové stulpny pro mužstvo, neboť staré ještě rok určitě vydrží. Ale nic naplat, hřebeny finančních vln se dál nad námi příkře tyčily v nedostižných výškách. Při čtvrtém pivu ovšem přišla změna. „Proč vlastně tady je tolik všelijakých sportů, když jsme tak mrňavá země a nemáme na to?!“, ozvalo se, jako když kladivo břinkne o kolejnici. A nikdo nevěděl. Tak jsme všichni pomalu dopili a šli po svých. „Je to pravda“ říkal si cestou fotbalista, „Nechal bych ještě hokej a něco pro ženský, možná tenis a pak by se vidělo...“ Golfista to ještě zjednodušil „Golf a aerobik (kvůli dceři)“. Ještě tam byl cyklista, tomu se v duchu postupně vybavilo asi dvacet sportů a žádného z nich se nechtěl vzdát. Rocker, který spíš jenom tak přihlížel,

 

Seděli jsme, jen tak u piva a řešili budoucnost českého sportování. Nejvíce to samozřejmě odnesl fotbal, ale řeč šla i o dalších, volejbal nevyjímaje. Hned při druhém pivu jsme však (jako obvykle) narazili na vzdouvající se moře peněz a přes ně ne a ne se dostat. S radostí jsme obětovali pražskou Olympiádu, národní stadion i další bezedné investiční příkopy, a jednomu z přítomných jsme dokonce rozmluvili i nové stulpny pro mužstvo, neboť staré ještě rok určitě vydrží. Ale nic naplat, hřebeny finančních vln se dál nad námi příkře tyčily v nedostižných výškách. Při čtvrtém pivu ovšem přišla změna. „Proč vlastně tady je tolik všelijakých sportů, když jsme tak mrňavá země a nemáme na to?!“, ozvalo se, jako když kladivo břinkne o kolejnici. A nikdo nevěděl. Tak jsme všichni pomalu dopili a šli po svých. „Je to pravda“ říkal si cestou fotbalista, „Nechal bych ještě hokej a něco pro ženský, možná tenis a pak by se vidělo...“ Golfista to ještě zjednodušil „Golf a aerobik (kvůli dceři)“. Ještě tam byl cyklista, tomu se v duchu postupně vybavilo asi dvacet sportů a žádného z nich se nechtěl vzdát. Rocker, který spíš jenom tak přihlížel, by se na sport vykašlal úplně a peníze i lidi by vrážel do alternativní kultury. Já jsem si nejdříve vybral volejbal a než mě tramvaj dovezla domů měl jsem vybrány úplně všechny sporty, neboť žádnému z nich bych nic špatného nepřál. I když..., Bylo by to krásné vybírat, tak říkajíc, ze všech. A navíc na to mít.

 

Protože všechno co se řekne nahlas už na světě jednou pro vždy zůstává, prohlásil nedlouho potom místopředseda českého olympijského výboru Jiří Kejval: "Vzhledem k ekonomické síle České republiky není reálné, podporovat více než třicet sportů". A je to!

A tak se táži:

Je to dobrý nápad (s těmi třiceti sporty)? Pomohlo by to sportu a samozřejmě volejbalu, či nikoli? Nebo dokonce snad uškodilo?

A ještě dvě otázečky osvěžující:

Proč vlastně je u nás tolik sportů? A kolik jich (bajvočko) tak asi je?

 (Aby to nebylo jen na mě a mé kamarády, nutno připomenout, že něco podobného už mají v Rakousku a Anglii.)

Michal Němec