Když se lidé nedomluví, říkají si o malér…

  • Published in Zdenek Merta
  • Hits: 6080

Předkládám zábavnou vzpomínku z léta. Shodou okolností se mi (navíc bez velké námahy) podařilo zorganizovat volejbalové utkání, na které jsem si nějaký čas myslel. Stalo se to v Mníšku pod Brdy, kde jsem několika přátelům vyprávěl o vítězné sázce Zdeňka Haníka, který v době své největší hráčské slávy porazil sám ženské družstvu rakouské ligy. “Jak sám?“,  ptali se všichni, „co je to zase za kravinu?“ „Hrál sám, na tři údery a nesměl dávat smečované podání.“ „A těch ženskejch bylo šest?“ „Jo, šest.“ „Ale byly to Rakušanky“, povídá nějaký moravský macho. „Ale hrály ligu“, rozvážně pronesl zbabělec. „To není možný, přece sám nemůže odvrátit jediný slušně připravený útok“, řekl odborník. Inu, debata se nám pěkně rozproudila a přítomný Haník nakonec souhlasil k analogickému utkání na mníšecké antuce... (Foto: V.Jarolímek, vyšší kvalita: klikni na obrázek))

Předkládám zábavnou vzpomínku z léta. Shodou okolností se mi (navíc bez velké námahy) podařilo zorganizovat volejbalové utkání, na které jsem si nějaký čas myslel. Stalo se to v Mníšku pod Brdy, kde jsem několika přátelům vyprávěl o vítězné sázce Zdeňka Haníka, který v době své největší hráčské slávy porazil sám ženské družstvu rakouské ligy. “Jak sám?“,  ptali se všichni, „co je to zase za kravinu?“ „Hrál sám, na tři údery a nesměl dávat smečované podání.“ „A těch ženskejch bylo šest?“ „Jo, šest.“ „Ale byly to Rakušanky“, povídá nějaký moravský macho. „Ale hrály ligu“, rozvážně pronesl zbabělec. „To není možný, přece sám nemůže odvrátit jediný slušně připravený útok“, řekl odborník. Inu, debata se nám pěkně rozproudila a přítomný Haník nakonec souhlasil k analogickému utkání na mníšecké antuce. „Nesmějí ale nastoupit volejbalisti, musejí hrát lidi, jako jste vy…“, se nás pokoušel urazit, „…mám umělý klouby“,  a rozebrat nás taky chtěl. Nálada před utkáním byla velmi emotivní, zvlášť když jsme nedali dohromady šest lidí „jako jsme my“ a museli jsme nominovat tři bývalé mníšecké volejbalisty. Haník se trochu mračil, ale s odstupem se mi zdá, že se moc nebál. „A slibte mi, že se nebudete hádat mezi sebou, když prohrajete…“, neustále pronášel podobné plky. Takže sestava Rosák, Jarolímek, Merta a zmíněná mníšecká trojice (foto) nastoupila s mírným optimismem, mistr Haník pak s (předstíraným?) fatálním klidem. První hádka vznikla při rozestavení na naší straně (Haník problém neměl). My amatéři jsme to chtěli nechat na volejbalistech a oni zase měli úctu k našim šedinám nebo co, prostě to chvíli trvalo a nakonec jsme stáli blbě. Nyní se pokusím popsat průběh hry. Měli jsme dva slušné smečaře (a tím taky blokaře), ale ty jsme téměř nepoužívali. Měli jsme docela dobrého nahrávače, ale ten zas málokdy stihnul doběhnout pro míč, který z příjmu většinou putoval na roztodivná místa. Příjem byl tedy naší největší slabinou, protože jsme hráli demokraticky, prostě abychom si všichni užili. Naše podání nebylo špatné (jen asi deset chyb), jenže náš protihráč neměl žádný problém s příjmem a mnoho svých útoků dotáhl do vítězného konce i když smečoval z hloubi pole. Neboť věděl, kam hraje! Pokud se nám podařilo slušně přijmout a nahrát, z padesáti procent jsme samozřejmě dosáhli bodu – bohužel  druhých padesát procent byla síť nebo aut a několikrát jsme trefili osamělého muže v protilehlém poli tak, že měl velmi lehkou pozici svůj následující útok zakončit (to říkám aniž chci nějak snižovat jeho anticipační a pohybové schopnosti). Prostě jsme hanebně prohráli 25:18 a 25:21 (v druhém setu jsme 18:17 vedli). Nechci z toho vyvozovat velké závěry, je to prostě zábavná letní historka. Ale přece jen – když se lidé nedomluví, říkají si o malér…

Mníšek pod Brdy 20.10.2007         Zdenek Merta (
www.zdenekmerta.cz)