Nejprve prsty nebo bagr?

  • Published in Radek Malarik
  • Hits: 3637

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Dovolte mi reagovat na větu ZH v článku „Nebagrovaný volejbal – sebereme odvahu?“ kde říká: „Z hlediska volejbalového učení mám jasno: nejprve prsty, potom základy útočného úderu, teprve potom bagr.“ K pinďatům jsem se dostal až loni, kdy jsem začal jednou týdně pracovat se skupinou dětí, především děvčat (první až třetí třída) a zvolil jsem přesně opačný postup – nejprve bagr, potom prsty a až nakonec útočný úder. Lépe řečeno, největší důraz v tréninkovém procesu kladu na odbití spodem. K této herní činnosti používám výhradně gumové míče Molten v pozdější fázi odlehčené Galy (nejde mi samozřejmě o značky míčů). Vycházím z předpokladu, že děti mnohem snáze zvládnout odbití spodem, při dodržování správných pohybových stereotypů, než odbití obouruč vrchem, protože ve věku  8 až 9 let nejsou schopny prsty odehrát míč dál, než na krátkou vzdálenost. Proto je musíme nechat odehrávat míč u brady, při odbití jej „tahají“, čímž je vědomě necháváme odbíjet míč s nesprávnými pohybovými stereotypy, které budeme muset dříve nebo později předělávat. Zdeňkovy dva zásadní argumenty proč nejprve prsty a až následné bagr jsou zjednodušeně tyto: ... (Foto: David Pankiv)

 

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4

Dovolte mi reagovat na větu ZH v článku „Nebagrovaný volejbal – sebereme odvahu?“ kde říká: „Z hlediska volejbalového učení mám jasno: nejprve prsty, potom základy útočného úderu, teprve potom bagr.“ K pinďatům jsem se dostal až loni, kdy jsem začal jednou týdně pracovat se skupinou dětí, především děvčat (první až třetí třída) a zvolil jsem přesně opačný postup – nejprve bagr, potom prsty a až nakonec útočný úder. Lépe řečeno, největší důraz v tréninkovém procesu kladu na odbití spodem. K této herní činnosti používám výhradně gumové míče Molten v pozdější fázi odlehčené Galy (nejde mi samozřejmě o značky míčů). Vycházím z předpokladu, že děti mnohem snáze zvládnout odbití spodem, při dodržování správných pohybových stereotypů, než odbití obouruč vrchem, protože ve věku  8 až 9 let nejsou schopny prsty odehrát míč dál, než na krátkou vzdálenost. Proto je musíme nechat odehrávat míč u brady, při odbití jej „tahají“, čímž je vědomě necháváme odbíjet míč s nesprávnými pohybovými stereotypy, které budeme muset dříve nebo později předělávat. Zdeňkovy dva zásadní argumenty proč nejprve prsty a až následné bagr jsou zjednodušeně tyto:

1.      děti musíme co nejdříve dostat do hry,

2.      volně letící míče nutíme v pozdějším věku hrát právě prsty a bagr by se měl používat především v těch případech, kdy je nutné rychlost letícího balónu tlumit. Děti tak získají správný herní návyk, ale budeme nuceni předělávat pohybové stereotypy.

Při zvolení mého didaktického postupu vycházím ze zkušenosti, kterou mám s juniory a kadety, kdy je pro mne velice časově náročné předělávat právě nesprávné pohybové stereotypy v jednotlivých herních činnostech, které si občas přinášejí děti z mladších kategorií a naopak se mnohem snáze hráči v tomto věku přizpůsobují novým požadavkům na řešení herních situací. V této souvislosti musím podotknout, že se skupinkou malých prcků pracuji v Domě dětí a mládeže, kam dochází především děti, které mají rády pohyb, ale není jejich touhou každodenní soupeření, tzn. chybí jim přirozená touha být za každou cenu silnější než soupeř a proto mám mnohem více prostoru pro upevňování pohybových stereotypů na úkor hry samotné, která jim zatím nechybí. A tak, prosím, přidejte svou zkušenost, kudy vede cesta. Nejprve správné pohybové stereotypy v jednotlivých herních činnostech a nebo hrát, hrát, hrát a získat správné herní návyky? Nejde mi o černou či bílou, spíše na co je nutné klást větší důraz při práci s dětmi ve věku 8 až 10 let.

Všechny zdraví Rádě Malarik, VK Ervěnice