POTKALI SE TŘI, … 3. díl: jak opravovat v tréninku mladé hráče

  • Published in Volejbal můj osud
  • Hits: 3533

Jak opravovat v tréninku mladé hráče

Volejbalová polemika na pokračování: hlavní diskutující – profesionální volejbalový trenér Zbyněk Radil, bývalý volejbalový hráč a začínající trenér Václav Doskákal a docent na Fakultě sportu oboru sportovní hry doc. Karel Nezažil. Doskákal: Dneska to začnu já. Mohli byste mi vysvětlit, študovaný hlavy, takovouhle věc? Já třeba hráčům vysvětluji, jak mají přijímat a někteří hráči to nejsou schopní provést a dělají to blbě. Klid, říkám si, a pomalu jim to znovu vysvětlím, oni na mě čumí ... Foto: David Pankiv (www.pankiv.cz)

Doskákal: Dneska to začnu já. Mohli byste mi vysvětlit, študovaný hlavy, takovouhle věc? Já třeba hráčům vysvětluji, jak mají přijímat a někteří hráči to nejsou schopní provést a dělají to blbě. Klid, říkám si, a pomalu jim to znovu vysvětlím, oni na mě čumí, jako že tomu rozumějí a pak přiletí balón a je to stále stejné. S trénováním začínám, ale říkám si, tak sem blbej já nebo oni.

Nezažil: Cílem jakékoliv instrukce je vytvořit hráčovi celkovou představu o cílovém pohybu. Slova jsou však příliš hrubým instrumentem pro popis jemných aspektů pohybu a zdá se, že nemáme převodník z řeči na tvorbu pohybového programu. Pohyb je v mozku zakódován „v jiném jazyce“. Proto je třeba slovní projev doprovázet ukázkou. Verbální instrukce navíc často poskytuje příliš mnoho informací v krátkém časovém úseku. Většina instrukcí se totiž vytrácí v okamžiku prvního pokusu o výkon. Zásadní opatrnosti je třeba při používání odborných biomechanických a fyzikálních termínů.

Doskákal: To chápu, to je něco jako bych jim to říkal v „cizím jazyce“, ale vždyť já jim to i ukážu. To připadá tak, že já chci hráčům pomáhat a oni se mi v tom často snaží všemožně zabránit. Jestli nejsem blbý, tak mi z toho vychází, že: Buď si myslí, že jim říkám kraviny - nebo mi nerozumí - nebo mi rozumí, ale nejsou schopni převést moje slova nebo ukázku na vlastní pohyb.

Radil: Vzhledem k tomu, že máte za sebou bohatou a úspěšnou kariéru hráče, tak si určitě nemyslí, že jim říkáte „kraviny“. Jinak uvažujete správně. S těmito reakcemi musíte stále počítat a připravovat se na ně. Jestliže někoho trvale překvapují nebo dokonce odrazují, měl by hledat jiné uplatnění než trenéřinu. Trenérský cech, pane kolego, má ve svém zadání práci s lidmi a s člověkem se nedá manipulovat jako s nábytkem. Nesuďte hráče podle několika pokusů, zejména jedná-li se o začátečníka. Ve volejbalu může například limitovat správné technické odbití nedostatek síly. Je třeba vykonat mnoho pokusů, abychom mohli dělat závěry, na druhé straně nelze čekat do nekonečna.

Nezažil: Jeden z hlavních cílů praxe je rozvinout u hráčů herní introspekci, do níž patří schopnost odhalovat vlastní chyby. Tato schopnost činí hráče soběstačným, což je jedním z obecných cílů praxe. Učit se odhalovat chyby znamená učit se citlivosti na zvláštní vzorce odpovědí produkované zpětnovazební informace.

Radil: V praxi se mi vyplácí žádat po hráčích, aby popsali nebo určili chyby ve výkonu ještě dříve, než se jim dostane informací o skutečném výsledku. Například situace:

Útočný úder (smečované podání):

Ø       podběhl jsem to

Ø       nedošel jsem to

Ø       netrefil jsem to

Ø       nezatáhl jsem loket

Blok

Ø       špatné jsem odhadl místo odrazu

Ø       nepřesáhl jsem

Ø       špatně jsem načasoval

Přihrávka

Ø       nejsem u míče

Ø       nedostal jsem paže včas před tělu

Ø       seděl jsem v tom

Někdy využívám i negativní posilování pro zvýraznění neefektivních činností, avšak v zájmu učení se snažím je spojovat s jasnou informací, jak by měla správně vypadat. Informace jako: „zrychli závěr rozběhu“ nebo „zatáhni loket víc dozadu“, říkají hráči, jak upravit pohyb při dalším pohybu.

Doskákal: vidíte, to jsou taky jenom slova…

Radil: Máte pravdu, taky se postupně snažím je odstraňovat nebo zeslabovat, kdy hráč začíná správně vykonávat pohyb.

Nezažil: To je rozumné, podpoříte tím jeho pozdější nezávislost při výkonu. Je-li zpětná vazba po korekci chyby poskytována příliš často, má tendenci řídit chování k cílovému pohybu.  

Doskákal: Myslíte jako berličky …

Nezažil: Velice správně pane kolego. Potíž je totiž v tom, že hráč se stane závislým na zpětné vazbě zvenku (čili jak říkáte berličky) a ve snaze udržet cílový pohyb ji využívá raději než vnitřně generované procesy. Jedním ze způsobů, jak se vyvarovat škodlivých efektů, je zadržet zpětná vazba a poskytovat ji po 5 – 20 pokusech sumárně. Sumární zpětná vazba pravděpodobně vede cvičícího k analýze vlastních ZV obsažených v realizované pohybové odpovědi a učí ho odhalovat vlastní chyby. Naopak častá ZV upozorňuje hráče na chyby a vylučuje tím motivaci zpracovávat vlastní vnitřní ZV.

Doskákal: No, jasně jednou za čas, to přeci ví každý, že nemůže komentovat každý dotek míče.

Nezažil: To jsem rovněž rád, že si rozumíme. Je tu však další zajímavost: interval od skončení daného pokusu do poskytnutí zpětné vazby (říkejme dál ZV) je nazýván zpoždění ZV. Tento interval není nikdy prázdný. Naopak výzkumy naznačují, že okamžité poskytnutí ZV neumožňuje hráči zpracování v odpovědi obsažené ZV a způsobuje zablokování vnitřní ZV. Takto poskytnutá ZV zpomaluje učení.

Radil: Ano, ze své praxe u ženského volejbalu vím, že je obvyklá situace, kdy jsou hráčky schopny v pauzách mezi cvičeními přepnout na zcela občanská témata. To samozřejmě ruší učení.

Nezažil: Učení je efektivnější, není-li ZV oddělena jinými činnostmi od pohybu, který popisuje. Jestliže se ZV poskytne po větším množství pokusů (například 20) ve stejné úloze, nedochází k interferenci, naopak se zdá, že učební efekt je posílen, jelikož vede ke konzistenci dovednosti hráče. Nevkládejte do intervalu mezi skončeným pohybem a jeho ZV praktické vykonávání jiných učebních úloh nebo jiných činností, vyžadujících pozornost.

Doskákal: to dá rozum, aby jim to došlo …

Radil: Já přidám ještě jeden poznatek: je vhodné uvádět instrukce do souvislostí, například: když zapojíš do odbití více palce, nebudeš nucen při nahrávce za hlavu zaklánět trup a tím bude nahrávka překvapivější, protože nebude předem vyhodnotitelná soupeřem. Tyto souvislosti je třeba objasňovat rovněž v pravý čas, jelikož jsou taková vysvětlení příliš dlouhá a my jsme již říkali, že instrukce, jejichž efekt očekáváme, musí být krátké a zdůrazňovat 1 – 2 kritická místa (klíčové body):

Ø       Odbití spodem: „Napřed propni, potom spoj!“ … rozuměj paže před odbitím

Ø       Odbití vrchem: „ Lokty nad ramena!“

Ø       Útočný úder: „Loket zatáhnout dozadu!“

Ø       Blok: „Ruce přes (síť)!“

Ø       Vybírání: „Kolena před špičky!“

Ø       Útok 1.sledem: „Levý bok k síti!“

Ø       Dvojblok: „Rameno na rameno!“

Snažte se, aby hráč zvnitřnil vaši instrukci do formy jasné vlastní představy, která bude podkladem pro to, že si sám začne zkoušet. Hráč totiž projevuje vyšší úsilí, když sleduje vlastní cíle a vaše instrukce se musí přetavit v jasný vnitřní plán hráče, to je trenérský úspěch.

V Nymburce 16.9.2007      Zdeněk Haník