FINAL FOUR V PRAZE

  • Published in Mezinárodní volejbal
  • Hits: 4367

Krásný zážitek jste mi připravili přátelé, když jste mě vzali na zápasy Final Four v O2 Aréně. Na svém poměrně dlouhém výletu po světě jsem viděl poměrně málo volejbalových utkání, jsem tedy dostatečně nezkušený a tím pádem lačný divák, ale nedělní italsko - řecké finále se nejspíš líbilo i otrlým, pestrým volejbalovým životem poněkud již znuděným pardálům. Jak oni pěkně hráli, panečku, potomci Caesara a Nera, Homéra a Aristofana!...
Fandove Iraklis

 Samozřejmě, vím, že byli posíleni – tu Slovany (ti bojovali až srdce plesalo), tu reprezentanty jiných kontinentů, nicméně mně se moje transformace exkluzivní volejbalové bitvy do souboje dvou největších evropských civilizací tak nějak zalíbila. Vlastně jsem přál vítězstvím oběma, ale Řekové mi přece jen byli trochu blíž, a nebylo to jen tím, že srdce diváka je na straně Davida (neboť Goliáš si s tím má nějak poradit). Iraklis hráli možná hůř, ale o to zábavněji a bojovněji, a kdyby dotáhli (již téměř vyhraný) třetí set, věřil bych v jejich vítězství. Bouřlivá atmosféra, která k podobným utkáním zjevně patří, mě však tolik nebrala, vlastně mě otravuje ta děsná disko hudba, která na různých hřištích slouží k manipulaci davu... Mě ale překáží hudba i v obchodním domě, ve výtahu a obzvlášť na hajzlu (v drahých hotelích) – tuhle pouštěli v Hiltonu Schubertovu Nedokončenou, to bylo až vtipné. Nutnou přítomnost bojových jednotek na sportovištích pak považuju za ostudu této společnosti, to je prostě pakárna.

         Krásný zážitek jste mi připravili přátelé, když jste mi v průběhu posledních dvou let (prostě před Final Four v Praze) trochu vysvětlili pravidla a taky různé fígly – jak se chová nahrávač, co to je smeč z trojky, kam smí a nesmí libero a podobně, a já jsem si tak mohl vrchovatě užít volejbalové taktiky na nejvyšší úrovni. Přistihl jsem se, jak sleduji některé hráče bez ohledu na to, kde je míč, protože mě nesmírně zajímalo jejich chování, příprava zakončená pro mě někdy nepředvídatelnou a často alespoň libě překvapivou akcí. Vzpomínám na Maria Lemieuxe, kterého jsem viděl několikrát v NHL, pravda moc nebránil, a v útoku spíše vyhledával prázdný prostor, taková netýkavka, typicky nekontaktní (volejbalový) hráč – ale ty přihrávky! Nejenže půvabně nečekané, ale i gólové. Takhle nahrával Grbič, který ještě ke všemu velmi efektivně blokoval - ještě nedávno jsem si myslel, že to nahrávači nesmí. Na druhé straně se mi vedle evidentně atraktivního Kravárika líbil ten Bělorus (omlouvám se, ale nemohu mu přijít na jméno), taky se tam tak nenápadně motal a najednou prásk a bum a gól. Nádhera! Užíval jsem si také hry v poli - ještě nikdy jsem neviděl tak pěkné a dlouhé výměny, které předváděli urostlí chlapíci s pohybem hladových šelem.  

         Krásný zážitek jste mi připravily mé milé dámy, se kterými jsem měl tu čest utkání sledovat. Charismatické Černé Mamby – takto též brněnské volejbalistky - komentovaly kromě povedených akcí též estetickou stránku věci. Klasický dvojí metr – technická hodnota a umělecký dojem, a ten, to mi věřte.  měl často navrch. Stranou tak nezůstali ani hráči na lavičkách (třeba černý Freddy v barvách Trentina – nezahrál si, ale byl tam), trenéři a taky například problematický kostým rozhodčích. Naopak – brazilským chlapcům trikoty velmi slušely a i barva byla správně zvolena. Nemohu opomenout hlášku – „Boca by měl hrát v národním“ – teprve časem jsem pochopil, že jde o divadlo, jen nebylo jasné jestli české, slovenské nebo řecké. Důležitou součástí představení byla i zavěšená video kostka s opakující se nabídkou pro souseda  „Kiss me“.  Na nás se nedostalo, ale připraveni jsme byli. Bavil jsem se pěkně a na úrovni, děkuji.

         Krásný zážitek jste mi připravili dámy a pánové, kteří jste četli moje příspěvky na volejbalovém webu Zdeňka Haníka. Před časem jsme se s výše zmíněným malým velkým mužem domluvili na deseti článcích, tento je jedenáctý a tak se s vámi tak nějak loučím. Ale rozhodně zůstávám sympatizujícím čtenářem a těším se na léto, na beach a na debly. Mám před sebou několik moc pěkných a inspirujících sázek, ach život je tak pěkný.

Mníšek pod Brdy 8.4.2009  Zdenek Merta