Belmondo a jeho pohled na útok středových hráčů

  • Published in Herní kombinace
  • Hits: 2634

brezendeVážení čtenáři, web Volejbalové akademie dává možnost diskutovat na různá témata, která volejbalovou veřejnost trápí či jinak zaměstnává. Dnes jde s kůží na trh jeden z našich nejvěrnějších čtenářů, ale také kritiků Věnomír Merta, zvaný Belmondo. Článek je dalším příspěvkem v diskusi o útoku prvního sledu středových hráčů. Příjemnou zábavu!

Redakce webu VA

 

Ad I.) Útok ze zóny III středovým hráčem

Využívání tohoto útočného prvku se poprvé začalo objevovat přibližně v období začátku sedmdesátých let. Důvodem zpočátku nebyla ani tak snaha o „stáhnutí“ blokujícího středového blokaře do prostoru mezi zónou III a II a ztížit mu tak přesun do místa realizace dvojbloku v zóně IV. Důvodem spíše bylo, že v tomto období totiž ještě neměli většinou středoví blokaři takové somatické parametry jako tomu je dnes a tudíž obvykle po rychlé změně směru útočícího hráče nebyli schopni z hlediska jejich dosahu úspěšně realizovat obranu takto zahrané útočné akce.

Tento herní prvek nebyl jediný, který tohoto faktoru využíval. Středoví hráči realizovali pozastavené údery /“hore“, „dupák“/, které využívaly situace, že středový blokař, limitovaný svou výškou, nebyl schopen provést úspěšný opakovaný výskok.

   Se změnou výškových parametrů středových hráčů tyto prvky a některé jiné /různé „křížky“, tak úspěšné v podání poláků na olympiádě v roce 1976, které byly alfaomegou jejich prvenství/ v dnešním volejbalu již nenajdeme.

   V současné době se můžeme setkat s provedením tohoto úderu jinou formou. Změny bychom mohli charakterizovat takto:

Zakončení úderu není prováděno po ostrém úkroku, ale po rozběhu po úhlopříčce.

 

Důvody této inovace jsou tyto:

  1. a)Útočící hráč tímto způsobem provedení signalizuje místo realizace útokurozmezí zón III a II a tím se sebou „stahuje“ středového blokaře do místa provedení útoku, čím mu zároveň stěžuje přesun do rozhraní zóny III a IV v případě nahrávky do zóny IV.
  2. b)Výška výskoku po plynulém rozběhu je vyšší než po ostrém úkroku, kdy útočící hráč prakticky pohyb zabrzdí čím negativně ovlivní možnou výši energie pro provedení výskoku;
  3. c)Důležitá je i vzdálenost realizace útoku od nahrávače, která je rozdílná. Kratší /těsně za hlavou/ při útoku prováděném po ostrém úkroku a o něco delší při citovaném způsobu rozběhu;
  4. d)důvodu popsaného v bodě a) zároveň vytváří prostor pro případný útok hráče zadní řady pro útok ze zóny VI. /příloha č.2=P2/. (zobrazení postavení nahrávače v zóně I) a příloha č.3=P3 (zobrazení postavení nahrávače v zóně IV).

 

Ad I.) Útok ze zóny III středovou hráčkou

V provedení útoku středovou hráčkou je evidentní rozdíl v provedení již z vizuálního hlediska.. Jelikož jsem se nikdy nezabýval trénováním ženských složek, požádal jsem pana PeaDr. Pavla Kožucha, trenéra I. Třídy, absolventa FTVS v Praze o jeho vyjádření k této problematice. Zde si ho dovoluji předložit.

PeaDr, Pavel Kožuch:

„Podstatný rozdíl mezi mužským a ženským provedením této činnosti je:

  1. a)provedení odrazu, kdy ženy tento provádějí v plošší křivce a tím provádějí úder v delší vzdálenosti za nahrávačkou. Důvodem je snaha se vyhnout /“utéct“/ středové blokující hráčce soupeře. Důvodem tohoto provedení a rozdíl mezi mužským a ženským provedením jsou rozdílné somatické parametry blokujících hráčů /ček/ hrající v této specializaci,
  2. b)takto provedený úder u žen má velikou šanci vyhnout se blokující hráčce, ale na druhou stranu se zde jedná i o limitující faktor a to ten, že jsou tento úder většinou /z důvodu rozběhu a vložené energie do něj, ve většině případů je útok realizován pouzediagonálním směru ve směru rozběhu. Jen málo hráček je schopno realizovat z tohoto směru po „lajně“ a jen v mizivém množství do „otočky“

Resumé: Důvodem rozdílného provedení mezi muži a ženami jsou somatické předpoklady obou pohlaví.

 

Ad II.) Vliv zkráceného podání do zóny IV na činnost útočícího

   hráče ze zóny IV.

Hlavním důvodem provedení zkráceného podání do zóny IV na hráče provádějícího útok následně v této zóně je snížení možnosti přípravy z hlediska časového. Hráč po krátkém podání, které si musí sám přijmout je limitován časem a zpravidla se tak nemůže jednak zapojit do herní kombinace družstva a má navíc ztíženou situaci i s provedením vlastní realizace vlastního útoku bez kombinace a většinou je nucen v případě nahrávky realizovat útok z normálu proti seskupenému dvoj či trojbloku.

 

Věnomír Merta